Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 270 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 5. 8. 2024 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 27 270 Kč (skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč), podle které měl splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Zaplacená částka 2 000 Kč se započetla nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, dále na úhradu jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 %. Žalovaný splácel úvěr nepravidelně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen o. s. ř.), v nepřítomnosti účastníků.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 5. 8. 2024 včetně smluvních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně se zavázala uvedenou smlouvou poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnuté peněžní prostředky i s úrokem ve výši 2 970 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, tj. celkem částku ve výši 27 270 Kč, v hotovosti v 60týdenních splátkách ve výši 454,50 Kč. První splátka měla být uhrazena dne 12. 8. 2024 a další splátka pak vždy ve lhůtě 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v hotovosti v celé výši uvedenou částku půjčky. Nedílnou součástí smlouvy strany učinily smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.5. Z evidenční karty klienta ze dne 4. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný poskytl žalobkyni základní údaje o svých majetkových a osobních poměrech.6. Z předžalobní upomínky ve spojení s poštovním podacím archem vzal soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala dne 30. 12. 2025 žalovanému předžalobní upomínku k úhradě dlužné částky ve lhůtě 14 dnů od doručení této upomínky.7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Soud byl v tomto směru připraven poskytnout žalobkyni poučení, že dosud neprokázala uzavření smlouvy a poskytnutí úvěru žalovanému, svou neúčastí u jednání se však žalobkyně o náležité poučení připravila. Oproti tomu soud považuje za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč a k plnění žalovaného vyzvala výzvou odeslanou dne 30. 12. 2025 s lhůtou k plnění do 14 dnů od doručení výzvy.8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen „ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.12. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že při uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet dle § 86 ZosÚ. Žalobkyně k otázce úvěruschopnosti žalovaného doložila pouze evidenční kartu; žádné další důkazy, z nichž by vyplývalo prověřování příjmové a výdajové stránky žalovaného, nepřipojila. Soud byl připraven poučit žalobkyni u ústního jednání dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k jednání nedostavila, a připravila se tak dobrovolně o možnost být ze strany soudu poučena. V souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES, jakož i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , spisová značka, , nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Uvedenému odpovídá i znění § 87 odst. 1 ZoSÚ, ve znění novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné od 29. 5. 2022. S ohledem na výše uvedené nevzal soud za prokázáno, že žalobkyně posoudila dostatečně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 5. 8. 2024 pro rozpor se zákonem. Žalobkyně tak má v souladu s § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z. právo pouze na vrácení toho, co podle neplatné smlouvy poskytla žalovanému. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 13 000 Kč, když žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by nad rámec úhrady ve výši 2 000 Kč cokoli žalobkyni zaplatil. Nezaplacením dlužné částky do 14 dnů od doručení předžalobní výzvy odeslané dne 30. 12. 2025 se žalovaný dostal do prodlení, a žalobkyni tak dále dle § 1970 vznikl nárok i na úroky z prodlení, jejichž výše je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších změn a doplňků. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., když žádný z účastníků nebyl převážně procesně úspěšný.17. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.