V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném, kterému byl dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) uzavřené distančním způsobem dne , datum, poskytnut úvěr sedmi dílčími částkami za dobu od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny splácen též úrok ve splátkách zpočátku po , částka, a od prosince 2025 po , částka, , a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však řádně nesplácel, když uhradil toliko , částka, , a žalobkyně tak od Smlouvy odstoupila. K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, , Poplatky , částka, , pojistné , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Z celkové částky , částka, s příslušenstvím shora již žalovaný ničeho, ani přes písemnou předžalobní výzvu k úhradě dluhu, nezaplatil.2. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , nejen k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru, ale též jaká celková částka byla čerpána a jaké konkrétní částky a kdy žalovaný od počátku zaplatil, a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala.3. Po provedeném dokazování listinami níže označenými jako důkaz má soud za prokázaná níže uvedená skutková tvrzení a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dle Smlouvy ze dne , datum, žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, který byl sjednán jako neúčelový revolvingový úvěr, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni v měsíci. Dle tvrzení žalobkyně, která sice nebyla učiněna nespornými, avšak jsou pro žalobkyni nepříznivá, vzal soud za prokázané, že žalovaný zaplatil celkem , částka, . Odstoupením od smlouvy o úvěru a výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, , obsahujícím mj. výzvu k plnění „okamžitě“, které bylo předáno k přepravě dle Podacího archu dne , datum, , byl žalovaný vyzván k zaplacení žalované částky. Žalovaný však ničeho ze žalované částky s příslušenstvím nezaplatil ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne , datum, , předanou k doručení dne , datum, dle Potvrzení o podání k ní „ve lhůtě 7 dnů od datace této výzvy“.4. Dle údajů ve Smlouvě ani v Protokolu o vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného (viz „Zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , Jméno žalobkyně, .“) nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným v odstavci 2. odůvodnění shora, že by jako poskytovatel úvěru řádně a odpovědně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti plyne, že žalobkyně vycházela z tvrzeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši , částka, a z údajů o měsíčních výdajích sestávajících z nákladů na bydlení ve výši , částka, , splátek úvěrů ve výši , částka, a dalších závazků ve výši , částka, , přičemž dospěla k závěru, že žalovanému po odečtení výdajů zbývá disponibilní příjem , částka, a že je schopen hradit sjednanou splátku úvěru ve výši , částka, měsíčně. Současně však nebylo doloženo, že by žalobkyně ověřovala nájemní smlouvu, přestože sama uvádí náklady na bydlení ve výši , částka, měsíčně, ani že by byly ověřovány související náklady na energie a služby spojené s bydlením. Rovněž nebylo zjištěno, že by žalobkyně prověřovala Centrální evidenci exekucí či insolvenční rejstřík, když v samotné Zprávě jsou tato šetření ponechána neoznačena, zatímco bylo provedeno toliko prověření registrů SOLUS a CRIF. Nebylo doloženo ani ověření pracovního poměru jiným způsobem než telefonickým kontaktem se zaměstnavatelem, nebyly předloženy výplatní pásky ani písemné potvrzení o výši příjmů žalovaného. Přestože žalobkyně deklaruje, že vycházela z výpisů bankovního účtu žalovaného, z jejich obsahu je patrné, že neprovedla odpovědné vyhodnocení struktury jeho příjmů a výdajů. Z výpisu za období 06/2024 vyplývá počáteční zůstatek pouze , částka, , příjmy , částka, , výdaje , částka, a konečný zůstatek , částka, , přičemž dne , datum, byla z účtu inkasována anuitní splátka jiného úvěru ve výši , částka, . Z výpisu za období 07/2024 vyplývá počáteční zůstatek , částka, , příjmy , částka, , výdaje , částka, a konečný zůstatek pouze , částka, . Současně jsou zde patrné opakované příchozí platby od různých fyzických osob (např. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ) i hotovostní vklady ve výši , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, , jejichž původ a význam žalobkyně nijak nehodnotila. Zároveň se ve výpisech vyskytují četné výdaje, které nelze považovat za nezbytné životní náklady, zejména opakované platby obchodníkům SHEIN, Temu, Allegro, Netflix, Disney Plus, Google Payment, Bolt či Traficon, dále jednorázové výdaje ve výši , částka, v Kauflandu dne , datum, , , částka, dne , datum, („IntimniNakupy“), , částka, dne , datum, (Sportvision), , částka, dne , datum, (OKAY) či , částka, dne , datum, . Ze struktury pohybů na účtu bylo zřejmé, že žalovaný hospodařil s minimálními disponibilními zůstatky, pravidelně splácel jiný úvěr anuitou , částka, měsíčně a financování jeho běžného provozu bylo částečně závislé na mimořádných příjmech od třetích osob a na hotovostních vkladech. Žalobkyně se nezabývala původem těchto prostředků, jejich udržitelností a stálostí, reálnou výší pravidelných výdajů žalovaného ani celkovým obrazem jeho finanční situace vyplývajícím z předložených výpisů; není také známo, jak bylo posouzeno to, že žalovaný žádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaný nebyl schopen „ušetřit“ ani „použitelný příjem“. V podrobnostech se odkazuje na shora již označené usnesení v odstavci 2. tohoto odůvodnění. S ohledem na shora uvedené v rámci tohoto odstavce odůvodnění, lze tedy učinit závěr, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měl (mít) k dispozici z důvodů shora již uvedených a dospěl k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se ostatně projevilo již necelé dva měsíce po poskytnutí první z dílčích částek úvěru tím, že dne , datum, byla žalovanému poskytnuta druhá z celkem sedmi dílčích částek z celkového úvěru , částka, .5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 72 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (viz níže), ačkoliv bylo prokázáno, že Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. jako smlouva o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnutá plnění považují za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a ze svých zjištění učinila přiléhavý závěr, že je schopen úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval žalovaným ve Smlouvě a ve Zprávě o posouzení úvěruschopnosti toliko tvrzené skutečnosti, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na usnesení zdejšího soudu shora. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně řádně nesplnila povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu. Pokud žalobkyně odkazovala k řádnosti procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn , spisová značka, , je nutno uvést, že citované rozhodnutí dopadá na případ, kdy tamní spotřebitel „úvěr řádně splatil, aniž sám kdy uplatnil jakoukoliv výhradu ve vztahu ke své schopnosti úvěr splatit“ a v tamním řízení se ex post domáhal vydání bezdůvodného obohacení po poskytovateli úvěru, což však není případ, jež soud posuzuje v nyní projednávané věci a shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu tak nelze nyní aplikovat a soud tak odkazuje především na odstavec 4. tohoto odůvodnění, kde byl učiněn závěr, že žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měla k dispozici z důvodů tam již uvedených a dospěla k (chybnému) závěru o tom, že žalovaný je schopen úvěr splácet, což se ostatně projevilo i tím, že žalovaný zaplatil pouze zlomek z celkového žalobou uplatněného dluhu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnil-li žalovaný na neplatnou smlouvu, je nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustila žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudila pečlivě úvěruschopnost žalovaného (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Zaplatil-li tedy žalovaný z neplatné Smlouvy částku , částka, , je třeba toto plnění i bez námitky žalovaného započíst na jistinu, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná u nároku ze Smlouvy, a to ve výši , částka, (rozdíl mezi , částka, vyplacenými a , částka, již zaplacenými). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala dne , datum, , tedy dle § 1958 odst. 2 o. z. „okamžitě“ (viz lhůta k plnění ve Výzvě ze dne , datum, ) poté, co se má za to dle § 573 o. z., že předmětná Výzva byla žalovanému doručena 3. pracovní den následující po dni, kdy byla odeslána. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný dle § 1968 o. z. v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výše je dána § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.; žalobkyně jej však v rámci dispozice se žalobou uplatňovala až ode dne , datum, a tedy ve výši 11,50 % ročně, když soud je vázán žalobním nárokem.7. Ve zbývající části 28 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, když zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí , částka, (, částka, jistina a , částka, příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno , částka, (, částka, jistina a , částka, příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 72 %.9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni procesně úspěšné v 72 % bylo přiznáno 44 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za tři úkony právní služby po , částka, dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v aktuálním znění (dále jen „AT“), z náhrady hotových výdajů za tři úkony po , částka, dle § 13 odst. 4 AT a z 21 % DPH z částek shora vyjmenovaných, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení ze dne , datum, . Nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů za podání ve věci samé ze dne , datum, nebyl přiznán, když šlo o reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů k prokázání zkoumání úvěruschopnosti, která však měla být součástí již samotné žaloby. Náhrada nákladů řízení se platí k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o. s. ř.10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.