Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 26. 2. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 54 783,13 Kč, s odůvodněním, že dne 5. 2. 2025 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatky a úrokovým příslušenstvím vrátit, přičemž konec kreditového rámce měl nastat dne 30. 7. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, . Žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, v celkové výši 24 796 Kč, a to dne 5. 2. 2025 částku 11 500 Kč, dne 8. 4. 2025 částku 12 157 Kč a dne 10. 4. 2025 částku 1 139 Kč. Před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však sjednaný úvěr nesplácel řádně a včas (žalovaný uhradil toliko 102,35 Kč), pročež žalobkyně úvěr ke dni 29. 8. 2025 zesplatnila a požaduje jistinu ve výši 24 694,70 Kč, smluvní úrok 28 609,82 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ 73,20 Kč, poplatek za službu „Presto“ 456,50 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny od 30. 5. 2025 do 28. 8. 2025 ve výši 501,14 Kč. Žalovaný ani přes výzvu žalobkyně neuhradil ke dni podání žaloby dále ničeho.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, přičemž žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast nikterak neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků.4. Soud učinil na základě provedeného dokazování tato zjištění z níže uvedených důkazů:5. Ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , opatřené datem 5. 2. 2025, že v této je žalovaný označen jako „klient“ jménem, příjmením, rodným číslem, adresou a bankovním účtem č. , IBAN, . V listině se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalovanému částku až do výše 80 000 Kč a žalovaný poskytnuté finanční prostředky splatí v pravidelných denních splátkách. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla stanovena na 1 781,06 %. Listina není opatřena podpisem žalovaného.6. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., označené datem, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalovaného uvedeny tyto údaje: celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti: 3; počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2; pravidelné měsíční výdaje na půjčky: 20 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: 10 000 Kč; Ostatní nezbytné výdaje: 0 Kč; Ostatní zbytné výdaje: 6 000 Kč; Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: 98 626 Kč; Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: 70 000 Kč; Regionální koeficient: 1; Rezerva pro výdaje: 600 Kč; Vypočítané minimální výdaje: 44 179,50 Kč; Disponibilní příjem: 25 820,50 Kč; Počet doporučených prodloužení: 0; Posouzení úvěruschopnosti: úspěšné. Listina není opatřena podpisem žalovaného.7. Z přehledu bankovních transakcí, že žalobkyně poukázala žalovanému na bankovní účet číslo , č. účtu, dne 5. 2. 2025 částku 11 500 Kč, dne 8. 4. 2025 částku 12 157,64 Kč a dne 10. 4. 2025 částku 1 139,41 Kč, celkem tedy 24 797,05 Kč.8. Z žádosti o součinnost ze dne 2. 6. 2026, že společnost společnosti , právnická osoba, . eviduje bankovní účet č. , č. účtu, na jméno žalovaného a na tento účet byly připsány následující platby: dne 5. 2. 2025 částka 11 500 Kč, dne 8. 4. 2025 částka 12 157,64 Kč a dne 10. 4. 2025 částka 1 139,41 Kč.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby opatřené datem 14. 12. 2025 včetně podacího lístku ze dne 16. 12. 2025, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 56 113,63 Kč do tří dnů. Zástupce žalobkyně odeslal uvedenou listinu dne 16. 12. 2025 žalovanému.10. Dalších důkazů soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že skutkový stav byl náležitě objasněn v takovém rozsahu, aby mohlo být ve věci meritorně rozhodnuto.11. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:12. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, žalobkyně však poskytla žalovanému celkem částku ve výši 24 797,05 Kč a žalovaný doposud uhradil toliko 102,35 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů výzvou zaslanou dne 16. 12. 2025.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále v textu jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.17. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud předně konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listiny nazvané jako všeobecné obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, , listinu označenou jako smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 5. 2. 2025 a další listiny, avšak tyto listiny nebyly opatřeny podpisem žalovaného ani žádným dalším prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Z těchto listin se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle právě žalovaného. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z. Soud současně nevzal za prokázané, že by byla žalovanému odeslána některá z v žalobě označených upomínek, kdy sice soud vzal za prokázáno, že byly tyto upomínky vystaveny, ale nebylo prokázáno jejich faktické odeslání a doručení do dispoziční sféry žalovaného. Soud dále nevzal za prokázané, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy v tomto směru žalobkyně tvrdila skutková tvrzení, avšak žalobkyní předložené důkazy nebyly způsobilé prokázat řádné posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nelze tak vzít za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet (ověřením jeho příjmové, výdajové stránky v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného). Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o. s. ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Soud tedy uzavírá, že i kdyby bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu, byla by sjednána dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatně pro nesplnění povinnosti dané ustanovením § 86 odst. 2 ZoSÚ.21. Soud však považuje provedenými důkazy za dostatečná a prokázána tvrzení žalobkyně, že tato poskytla žalovanému na účet peněžní prostředky v rozsahu 24 797,05 Kč, když na tuto částku žalovaný žalobkyni uhradil toliko 102,35 Kč a dále již vůbec neprokázal, že by dlužnou částku následně cokoliv uhradil. Na základě výše uvedeného tak žalobkyni náleží vrácení toho, co bez prokázaného právního důvodu poskytla žalovanému, tedy toho, o co se žalovaný bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 a § 2993 o. z., a proto shledal žalobu důvodnou co do zaplacení částky 24 694,70 Kč. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, pro absenci dohody a speciální zákonné úpravy, nastává uplynutím zákonné či věřitelem stanovené lhůty poté, kdy žalující věřitel plnění požaduje (dle § 1958 odst. 2 o. z.). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 14. 12. 2025, která byla 16. 12. 2025 dle podacího lístku podána na poště. Lze tak dovodit, že do dispoziční sféry žalovaného se tato výzva dostala ve smyslu § 573 o. z. třetí pracovní den po podání, a to dne 19. 12. 2025, přičemž v této výzvě byla stanovena lhůta v trvání do tří dnů a tato takto uplynula žalovanému ke dni 22. 12. 2025, tudíž ode dne 23. 12. 2025 se žalovaný dostal se svým plněním do prodlení, jak to má na mysli §§ 1968 a 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného tedy soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 24 694,70 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno v odstavci I. výroku tohoto rozhodnutí.22. Z důvodů výše uvedených tedy soud, shledávaje nárok žalobkyně ve zbylém rozsahu zcela nedůvodným, tento zamítl tak, jak je uvedeno v odstavci II. výroku tohoto rozhodnutí, neboť jestliže nebyla mezi účastníky platně uzavřena smlouva, pak jakákoli ujednání, vyplývající z této smlouvy a oprávnění, která by jinak opravňovala žalobkyni k náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky či smluvní pokuty či poplatku za uzavření smlouvy, nemohou obstát, stejně jako požadavek žalobkyně na zbylé příslušenství z žalované částky ke dni splatnosti dluhu.23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.24. Lhůta k zaplacení přiznané částky a jejího příslušenství je odůvodněna § 160 odst. 1 o. s. ř.25. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, z něhož uhradila soudní poplatek ve výši 2 192 Kč, elektronický platební rozkaz ve věci vydán nebyl a věc byla převedena do řízení C, přičemž s ohledem na ustanovení položky 2 bod 2 sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, měl být soudní poplatek ve věci uhrazen dle položky 1 písm. a) sazebníku poplatků, a to ve výši 3 075 Kč. Soud proto rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit státu na soudním poplatku částku 883 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.26. Žalobkyně v projednávané věci za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uhradila soudní poplatek ve výši 2 192 Kč dle položky 2 bod. 1 písm. c) sazebníku poplatků – přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž tento byl vypočten z nesprávně stanovaného základu poplatku zahrnujícího právě příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 28 609,82 Kč. V dané věci tak měl být uhrazen soudní poplatek ve výši 1 309 Kč dle položky 1 bod. 1 písm. b) sazebníku poplatků, neboť základem poplatku byl předmět řízení ve výši 26 173,31 Kč. Soud tak rozhodl dle ustanovení 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích o vrácení přeplatku na soudního poplatku ve výši 883 Kč.