Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 654,27 Kč s příslušenstvím. Návrh byl odůvodněn tím, že žalovaný dne 25. 2. 2025 uzavřel se žalobkyní distančně smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu měl být poskytnut úvěr s možností postupného čerpání. Podle návrhu žalobkyně vyplatila žalovanému na účet č. , č. účtu, jednotlivé tranše úvěru dne 25. 2. 2025 ve výši 5 000 Kč, dne 5. 3. 2025 ve výši 500 Kč, dne 20. 3. 2025 ve výši 4 037 Kč a 3 000 Kč a dne 25. 3. 2025 ve výši 3 292 Kč a 1 724 Kč. Žalovaný měl na jistinu uhradit celkem 5 953,91 Kč. Žalovaná částka podle návrhu sestává z jistiny ve výši 11 600 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,85 Kč, smluvního úroku ve výši 14 772,76 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši 109,80 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 330 Kč a smluvní pokuty ve výši 741,86 Kč. Žalovaný řádně nesplácel sjednané denní splátky, proto žalobkyně smlouvu dne 24. 7. 2025 vypověděla a od 25. 7. 2025 považovala celý dluh za splatný. Pro případ, že by soud nárok ze smlouvy neuznal, žalobkyně navrhla, aby jí byla alespoň v rozsahu jistiny přiznána částka z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky na bankovní účet č. , č. účtu, , a to v celkové výši odpovídající částkám uvedeným v návrhu celkem 17 553 Kč. Po zohlednění úhrad žalovaného celkem ve výši 5 953,91 Kč žalobkyně uplatnila jako nesplacenou jistinu částku 11 600 Kč. Smluvní nárok žalobkyně byl opřen o listinu označenou jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která měla být uzavřena dne 25. 2. 2025 distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 11. 2025 a potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že výzva k úhradě byla podána k poštovní přepravě dne 5. 11. 2025 a adresována žalovanému na adresu , adresa, .5. Soud z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru zjistil, že neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného, ani doložku o uznávaném či kvalifikovaném elektronickém podpisu žalovaného, ani jiný samostatný údaj, z něhož by bylo přímo patrno, jakým konkrétním technickým úkonem měl žalovaný smlouvu autorizovat.6. Po právní stránce soud věc posoudil zejména podle § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § 1725, § 1726 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o. z.“). Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího; podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1725 o. z. je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah; rozhodující tedy je, zda byl prokázán odpovídající projev vůle obou stran. Bylo proto na žalobkyni, aby prokázala nejen existenci textu smluvní dokumentace, ale i to, jakým konkrétním způsobem byla zachycena vůle žalovaného smlouvu uzavřít a jak byla určena jeho osoba.7. Předložená listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalovaného ani doložený elektronický podpis ve smyslu právních předpisů upravujících elektronické podepisování. Z jejího obsahu neplyne ani konkrétní technický mechanismus, kterým měl žalovaný smlouvu autorizovat. Je toliko uvedeno, že smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, že žalovaný měl být přihlášen do klientského profilu a že měl učinit opt-in volbu „Podepisuji“; takové obecné tvrzení však samo o sobě neprokazuje, že právní jednání skutečně učinil žalovaný a že projevil vůli být právě předloženými smluvními ujednáními vázán.8. Nebylo tedy prokázáno, že by mezi účastníky platně vznikl závazek ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru. Žalobkyni proto nelze ze smluvního titulu přiznat smluvní úrok, poplatky za vyplacení tranší, poplatky za doplňkové služby ani smluvní pokutu. Na druhou stranu má soud za prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky. Soud přitom nepřehlédl, že podle skutkových tvrzení žalobkyně nebyla žalovanému vyplacena pouze částka 11 600 Kč, nýbrž postupně částky 5 000 Kč, 500 Kč, 4 037 Kč, 3 000 Kč, 3 292 Kč a 1 724 Kč, tedy celkem 17 553 Kč. Žalobkyně však zároveň sama tvrdila, že žalovaný na jistinu provedl úhrady v celkové výši 5 953,91 Kč, a v rekapitulaci žalované pohledávky výslovně uvedla, že zůstatek jistiny činí 11 600 Kč. Právě tento zůstatek, nikoli celá historicky vyplacená částka, může být při neprokázání platného smluvního základu posouzen jako dosud nevydané bezdůvodné obohacení. Soud proto vycházel z toho, že i podle skutkových tvrzení žalobkyně představuje dosud nevrácené plnění nejvýše částku 11 600 Kč, zatímco zbývající uplatněné částky představují smluvní příslušenství, poplatky a smluvní pokutu, jejichž přiznání předpokládá prokázání platného smluvního základu. Proto soud posoudil nárok žalobkyně v rozsahu 11 600 Kč jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z.9. Žalovaný byl k vrácení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, jejíž odeslání bylo prokázáno potvrzením o podání doporučené zásilky ze dne 5. 11. 2025. Tento dopis byl podán k poštovní přepravě dne 5. 11. 2025 (středa) a žalovanému byl na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen dne 10. 11. 2025 (pondělí), tedy třetí pracovní den po odeslání. K plnění mu byla poskytnuta lhůta 3 dnů, tedy do 13. 11. 2025. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. 14. 11. 2025, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobkyni přiznal částku 11 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 14. 11. 2025 do zaplacení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (výrok II.).10. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do částky 11 600 Kč z celkově žalované částky 27 654,27 Kč, tedy přibližně v rozsahu 41,95 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně v rozsahu 58,05 %. Žalovaný byl tedy ve věci úspěšnější; podle obsahu spisu mu však žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.11. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.