Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 5. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 078 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným 27. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 4. 8. 2025. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaný se zavázala uhradit smluvní úrok 4 078 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč a smluvního úroku ve výši 4 078 Kč. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, přestože byl žalobkyní dopisem z 22. 12. 2025 k úhradě dlužné částky písemně vyzván.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že tato listina není podepsána žalobkyní, ani žalovaným. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je závazek společnosti, že poskytne klientovi peněžní prostředky 14 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí společnosti do 30 dnů. Z výpisu z běžného účtu, že společnost , právnická osoba, odeslala na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, 27. 5. 2025 částku 14 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . z 25. 5. 2026, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaný, na který v uvedeném období byla připsána platba 14 000 Kč. Z předžalobní výzvy z 4. 8. 2025, že společnost , právnická osoba, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 18 215 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že 18. 12. 2025 žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 24 963,95 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z podacího lístku, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně 22. 12. 2025 Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, že na základě této smlouvy uzavřené 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky, že společnost , právnická osoba, oznámila 18. 12. 2025 žalovanému, že pohledávka ve výši 20 483,95 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni.4. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla platně postoupena 12. 12. 2024 na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o úvěru“, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného, když na této listině není připojen podpis žalované ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z., postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru ničeho nedoložila. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 14 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 14 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Na svůj dluh žalovaný dosud neuhradil ničeho, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 14 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému 22. 12. 2025 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 30. 12. 2025. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od obdržení této výzvy, tj. do 2. 1. 2026, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 3. 1. 2026, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně částky 4 078 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 18 078 Kč od 5. 8. 2025 do 2. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 078 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 19 960,61 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 14 793,97 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 5 166,64 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 74 % a neúspěch 26 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 48 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) ve výši 400 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 1 200 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b) odst. 6 vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 2 500 Kč pak náleží žalobkyni 48 %, což představuje částka 1 200 Kč.8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.