Žalobkyně se žalobou doručenou soudu 5. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení částky 31 177 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovanou 3. 6. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 9 000 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 22 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 11. 8. 2025. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se zavázala uhradit smluvní úrok 9 177 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 22 000 Kč a smluvního úroku ve výši 9 177 Kč. Žalovaná dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, přestože byla žalobkyní dopisem z 22. 12. 2025 k úhradě dlužné částky písemně vyzvána.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že tato listina není podepsána žalobkyní, ani žalovanou. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, jako věřitel a žalovaná jako klient. Předmětem smlouvy je závazek společnosti, že poskytne klientovi peněžní prostředky 9 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí společnosti s úrokem ve výši 2 070 Kč do 30 dnů. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru z 26. 6. 2025, že na základě dodatku bylo žalované umožněno čerpat úvěr do výše 19 000 Kč, a to s úrokem 2 607 Kč. Z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru z 26. 6. 2025, že žalované bylo umožněno čerpat úvěr do výši 22 000 Kč s úrokem 2 768 Kč. Z výpisu z běžného účtu, že společnost , právnická osoba, odeslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, 3. 6. 2025 částku 9 000 Kč, 26. 6. 2025 částku 10 000 Kč a 26. 6. 2025 částku 3 000 Kč. Ze sdělení , právnická osoba, . z 16. 4. 2026, že majitelem bankovního účtu č. , č. účtu, je žalovaná, na který v uvedeném období byly připsány platby ve výši 9 000 Kč, 10 000 Kč a 3 000 Kč. Z předžalobní výzvy z 11. 8. 2025, že společnost , právnická osoba, vyzvala žalovanou k okamžité úhradě částky ve výši 31 340 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že 18. 12. 2025 žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši 39 620,98 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z podacího lístku, že tato výzva byla odeslána žalované doporučeně 22. 12. 2025 Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, že na základě této smlouvy uzavřené 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovanou. Z oznámení o postoupení pohledávky, že společnost , právnická osoba, oznámila 18. 12. 2025 žalované, že pohledávka ve výši 34 020,98 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni.4. Podle § 1879 a násl. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla platně postoupena 12. 12. 2024 na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o úvěru“, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovanou nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované, když na této listině není připojen podpis žalované ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovanou a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z., postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Soud dále nevzal za prokázáno, že by žalobkyně při uzavření smlouvy zkoumala s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v tomto směru ničeho nedoložila. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. V tomto směru soud konstatuje, že soud činí dokazování a poskytuje procesní poučení výhradně u ústního jednání, které k tomuto účelu bylo nařízeno a žádný z právních předpisů nestanoví povinnost soudu sdělovat účastníkům řízení, co se z jimi doložených listin podává či nepodává v rámci přípravy jednání. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 22 000 Kč převodem na její bankovní účet.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bez prokázaného právního důvodu částku 22 000 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z., a proto je povinna žalobkyni toto obohacení vrátit. Na svůj dluh žalovaná dosud neuhradila ničeho, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 22 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalované 22. 12. 2025 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované 30. 12. 2025. Jelikož byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky do tří dnů od obdržení této výzvy, tj. do 2. 1. 2026, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 3. 1. 2026, tj. ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení (výrok I.). Ohledně částky 9 177 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 31 177 Kč od 12. 8. 2025 do 2. 1. 2026, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 177 Kč od 3. 1. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení celkem částky 34 261,39 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 23 185,29 Kč (výrok I.) a neúspěšná byla co do částky 11 076,10 Kč (výrok II.). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje 68 % a neúspěch 32 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 36 % nákladů řízení, které žalobkyni vznikly. Soud žalobkyni přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) ve výši 700 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 2 100 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen vyhlášky). Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal náhradu hotových výdajů podle § 14b) odst. 6 vyhlášky ve výši 100 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za tři úkony 300 Kč. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 1 559 Kč. Z celkové náhrady nákladů řízení ve výši 3 959 Kč pak náleží žalobkyni 36 %, což představuje částka 1 425 Kč.8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovanou zavázal k rukám zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.