Žalobou doručenou soudu dne 15. 10. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 68 638,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným byla uzavřena dne 19. 2. 2025 smlouva o úvěru (dále jen „smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši celkem 52 000 Kč, který se zavázal splatit nejpozději do 19. 6. 2025. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaný neuhradil ničeho, přestože byl k úhradě dlužné částky opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupkyně žalobkyně ze dne 14. 9. 2025. Žalobkyně se tak domáhá úhrady jistiny ve výši 52 000 Kč, smluvního úroku ve výši 16 638,50 Kč a úroku z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil žádným způsobem.3. K jednání nařízenému ve věci dne 23. 6. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili, žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila, souhlasila s jednáním a rozhodnutím v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil a ani se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno:- Ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , měla uzavřít s žalovaným dne 19. 2. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému částku ve výši celkem 52 000 Kč, a to na jeho bankovní účet č. , č. účtu, a závazek žalovaného úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 112 % ročně (RPSN 191,80 %) nejpozději do 19. 6. 2025. Smlouva nebyla podepsána žalovaným ani právní předchůdkyní žalobkyně.- Z výpisu z běžného účtu a zprávy , právnická osoba, ., že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 19. 2. 2025 na bankovní účet č. , č. účtu, , tj. účet žalovaného uvedený ve smlouvě, částku celkem 52 000 Kč. Banka žalovaného potvrdila, že tato platba byla připsána na tento účet, jehož jediným majitelem a disponentem byl žalovaný.- Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi , právnická osoba, a , Jméno žalobkyně, . včetně dodatku a přílohy a oznámení o postoupení pohledávky, že součástí postupovaných pohledávek byla i předmětná pohledávka za žalovaným, která tak přešla na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace v tomto řízení.- Z výzvy k úhradě ze dne 19. 7. 2025 a potvrzení o odeslání poštovní zásilky, že žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dluhu do 3 dnů, zásilka byla podána na poštu dne 23. 7. 2025.5. Pokud soud v řízení provedl další důkazy listinami, z těchto v rozhodnutí nevycházel, bylo to z důvodu, že z těchto důkazů nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro toto řízení.6. Dle § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. V dané věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti , právnická osoba, , za žalovaným, byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně tak byla aktivně legitimována k podání žaloby v této věci.8. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) ZoSÚ, je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.13. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Po právním posouzení shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., když smlouva nebyla podepsána žalovaným ani žalobkyní a nebyla opatřena ani jiným prostředkem způsobilým prokázat vůli žalovaného smlouvu uzavřít. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, žalovaný byl v postavení spotřebitele, proto je nutno aplikovat rovněž ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, zejména § 86 a § 87 ZoSÚ upravující povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, jinak je uzavřená smlouva neplatná.15. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost nedostála, když žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že před uzavřením smlouvy náležitě tuto zkoumala, avšak nepředložila soudu, byť jen jedinou listinu, která by toto tvrzení prokazovala. Soud byl v souvislosti s uvedeným připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a k těmto označit důkazy dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání konaného dne 23. 6. 2026 připravila o možnost tohoto poučení. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému plnění bez platného právního důvodu, a to částku 52 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by poskytnutou částku žalobkyni vrátil. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně má v souladu s § 2991 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co bez právního důvodu poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, žalobu tak shledal důvodnou co do částky 52 000 Kč, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.17. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž právo na úroky z prodlení § 1968 a § 1970 o. z., za dobu od 1. 8. 2025 do zaplacení. Splatnost nebyla sjednána (s ohledem na absenci platně uzavřené smlouvy), žalovaný tak byl povinen zaplatit dlužnou částku dle výzvy žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z., byl vyzván k úhradě výzvou ze dne 19. 7. 2025, odeslanou 23. 7. 2025 a doručenou 28. 7. 2025 (ve smyslu § 573 o. z.). Žalovaný měl plnit do 3 dnů od doručení, tj. nejpozději do 31. 7. 2025 a od 1. 8. 2025 byl již v prodlení s úhradou žalované částky, úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.18. Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. podle procesního úspěchu žalobkyně (počítáno včetně úroků z prodlení do data rozhodnutí soudu), která byla ve sporu úspěšná co do 75 %, neúspěšná co do 25 %, podle rozdílu úspěchu a neúspěchu, pak rozdíl činí 75 % - 25 % = 50 %, žalobkyni tedy bylo přiznáno 50 % nákladů řízení. Tyto jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 746 Kč, odměnou za tři úkony právní pomoci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) dle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 3 860 Kč, tj. 11 580 Kč, dále tři režijní paušály po 450 Kč, tj. 1 350 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady právního zastoupení byly takto zjištěny celkem ve výši 12 930 Kč, k tomu je nutno připočíst 21 % DPH, kdy zástupkyně žalobkyně doložila osvědčení o registraci plátce DPH, kdy z částky 12 930 Kč činí 21 % DPH částku 2 715,30 Kč. Náklady právního zastoupení včetně DPH tak činí 15 645,30 Kč, náklady řízení činí celkem 18 391,30 Kč. Z toho bylo přiznáno žalobkyni 50 %, tj. 9 195,65 Kč, zaokrouhleno na 9 196 Kč. Tuto částku byl žalovaný zavázán zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.20. Lhůta k plnění byla dána v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.