13 C 129/2021-94 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 781 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 16 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 13. 1. 2020. Na základě smlouvy se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,33 % p. a. žalobkyni splácet v 24 měsíčních splátkách po 1 587 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů a informací získaných od žalovaného a příslušných databází, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 600 Kč. V důsledku prodlení došlo k zesplatnění úvěru ke dni 17. 1. 2021, kdy dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru se staly součástí nové jistiny, která činila 16 395,93 Kč. Žalovanému vznikla v důsledku zesplatnění úvěru povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou. Úrok za poskytnutí úvěru dle smlouvy běží i po zesplatnění. Žalovaný uhradil žalobkyni do zesplatnění úvěru 14 288 Kč. Žalovanou částku představuje dlužná jistina 16 395,93, smluvní pokuty 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením 600 Kč, smluvní pokuta 2 788 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení a úrok 102,65 % p.a. maximálně do doby, kdy dosáhne částky 45 705 Kč. 2. Soud usnesením vyzval účastníky ke zjištění stanovisek k jeho zamýšlenému postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně s postupem nesouhlasila, a proto soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o. s. ř., a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Dle smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 12. 1. 2020 a dle předsmluvního formuláře ze dne 12. 1. 2020 poskytla žalobkyně žalovanému úvěr 16 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni částku 38 088 Kč při úrokové sazbě 102,33 % p.a., a to v 24 měsíčních splátkách po 1 587 Kč. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 14. 1. 2020 žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy. Dle dokladu o vyplacení úvěru byl úvěr 16 000 Kč poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného dne 13. 1. 2020. Dle splátkového kalendáře ze dne 14. 1. 2020 byl žalovaný povinen hradit měsíční splátky 1 587 Kč počínaje měsícem únorem 2020 a konče měsícem lednem 2022, a to vždy k 13. dni v měsíci. Dle karty klienta (žalovaného), tento na předmětný úvěr uhradil částku 14 288 Kč. Skutečnost, že žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, dokládá hodnocením klienta, výpisem z bankovního účtu na jméno [jméno] [příjmení], prohlášením klienta, změnou pracovní smlouvy a výpisem z rejstříku SOLUS, dokumenty z [právnická osoba] Dle hodnocení klienta činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného částku 27 000 Kč, žalovaný pečuje o nezletilé dítě, na bydlení hradí 1 000 Kč měsíčně, kdy jeho celkové výdaje činily částku 6 410 Kč měsíčně. Dle prohlášení klienta ze dne 12. 1. 2020 žalovaný svým podpisem mimo jiné prohlašuje, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Dle změny pracovní smlouvy byla pracovní smlouva s účinností od 3. 9. 2019 uzavřena mezi žalovaným coby zaměstnancem a společností [právnická osoba] coby zaměstnavatelem na dobu neurčitou. Dle výpisu z rejstříku SOLUS neměl žalovaný žádné dluhy po splatnosti. Dle oznámení ze dne 17. 1. 2021 žalobkyně oznámila žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy v důsledku jeho prodlení. Dle výzev k zaplacení ze dne 14. 12. 2020 a ze dne 13. 1. 2021 žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek a upozorňovala jej na možnost zesplatnění úvěru. Dle předžalobní výzvy ze dne 16. 6. 2021 byl žalovaný v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k úhradě dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva zaslána žalovanému dne 16. 6. 2021. 4. Dle databáze časových řad ARAD činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných bankovními ústavy v době uzavření předmětné smlouvy 9,31 %. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřela žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní či jiné podnikatelské činnosti). 7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba není zcela důvodná. Žalobkyně žalovanému na základě úvěrové smlouvy poskytla úvěr ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem 102,33 % p.a., resp. při řádném splácení uhradit částku 38 088 Kč (tj. celková částka, kterou je třeba dle smlouvy zaplatit). Výši sjednaného úroku soud posuzoval mimo jiné z hlediska souladu s dobrými mravy (k čemuž je povinen z úřední povinnosti) a dospěl k závěru, že sjednaná výše úroků je jednoznačně v rozporu s dobrými mravy (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004 Sp. zn. 21 Cdo 1484/2004), kdy ujednání takového úroku je dle § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. 11. Soud se však zabýval především otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ze strany žalobkyně za splněnou. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala před sjednáváním smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky, když výdaje žalovaného byly přezkoumány jen formálně. Navíc žalovaný již v době poskytnutí úvěru měl dluhy a byla proti němu vedena řada exekučních řízení, a to minimálně u zdejšího soudu. K výpisům z účtu na jméno [jméno] [příjmení] soud nepřihlížel, neboť tyto nic nevypovídají o ekonomické stránce žalovaného. 12. Ohledně shodné povinnosti upravené v předchozí právní úpravě §