17 C 169/2021-52 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 106,84 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne 27. 9. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce“). Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, a jednak souhrnný poplatek ve výši 11 068 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 410 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 912 Kč, v 60 týdenních splátkách po 418 Kč a poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2019. Žalovaný neplnil řádně své povinnosti a zbývá mu uhradit dluh na jistině 7 106,84 Kč s příslušenstvím, když dlužný poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a za vedení účtu a komfortní splácení žalobkyně nepožaduje. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalobce se u soudu domáhal zaplacení částky 7 106,84 Kč s příslušenstvím. Žalovaný ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradil. 2. V dané věci soud nařídil na den 25. listopadu 2021 jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že lhůty na přípravu jednání byly zachovány, postupoval soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a žalobu projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Provedeným dokazování soud zjistil následující skutkový závěr. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 27. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 14 000 Kč, když žalovaný převzal částku v hotovosti. V souvislosti se zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši souhrnného poplatku ve výši ve výši 11 068 Kč, sestávající z kapitalizovaného úroku ve výši 2 504 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, z poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 410 Kč a částku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 912 Kč, v 60 týdenních splátkách po 418 Kč a poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2019. Žalovaný uhradil dle žalobních tvrzení na svůj dluh do dne podání žaloby částku 13 500 Kč, což vyplynulo z tabulky umoření. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dluhu dopisem ze dne 28. 6. 2021, odeslaným dne 28. 6. 2021. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalovaném, že žije v nájmu, je na mateřské dovolené, počet vyživovaných osob je 1, jeho čistý měsíční příjem činí 7 100 Kč, další příjem domácnosti je 27 000 Kč, celkem 31 100 Kč, jeho odhadované měsíční výdaje jsou 1 000 Kč, nemá žádné další externí splátky zápůjček, ani interní splátky zápůjček, Vycházeli z výměru dávek. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 1. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smlouvy tedy 27. 9. 2018 a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smlouvy. 2. Podle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 3. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 4. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 5. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 6. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o zápůjčce dne 27. 9. 2018. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalovaného. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalovaná disponovala nízkým příjmem 7 100 Kč z rodičovských dávek, měla vyživovací povinnost k jednomu dítěti, tvrzené výdaje ve výši 1 000 Kč byly naprosto nereálné, pokud bydlela v nájemním bytě a byla svobodná. K dalšímu příjmu v domácnosti nelze bez dalšího přihlédnout, neboť jediným zavázaným ze smlouvy o zápůjčce byla žalovaná. Nebylo žádným způsobem prokázáno, jak jsou hrazeny výdaje za bydlení a domácnost. Pokud se měla žadatelka zadlužit částkou 1 672 Kč na měsíční splátku, neuvedl žalobce svůj myšlenkový postup, kterým dospěl k závěru, že nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když zejména nebyly doložené žádné výpisy z případných registrů (CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), když negativní výpis z těchto registrů by takové pochybnosti mohl rozptýlit. K dokreslení celkové majetkové situace žalovaného si věřitel nevyžádal ani např. výpis z bankovního účtu za dostatečně dlouhé období předcházející poskytnutí zápůjčky, který by mohl podpořit závěr, že věřitel měl dostatečné informace při posuzování platebních schopností žalovaného. Soud proto posoudil uzavřenou smlouvu o zápůjčce ve smyslu smlouvy o spotřebitelském úvěru s ohledem na nesplnění požadavku stanoveného v zákoně o spotřebitelském úvěru ve znění účinném v rozhodné době jako neplatnou. Žalobkyně proto neprokázala, že poskytovatel posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak mu ukládá citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně tak v tomto směru neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní. 9. Nad rámec soudu dodává, že doloženým rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020 není zdejší soud vázán a to ani s ohledem na ust. § 13 o.z., neboť se případy skutkově liší tím, že v projednávané věci sice také nebyly podklady pro údaje v kartě doloženy, ale nebyly především vyhodnoceny způsobem požadovaným zákonem o spotřebitelském úvěru. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, posoudil soud nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu ve výši 14 000 Kč. Na tuto částku byla započtena uhrazená částka 13 500 Kč, proto soud uložil žalovanému výrokem I. zaplatit žalobkyni částku 500 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od 9. 2. 2021 do zaplacení, neboť dluh byl splatný až na základě první prokázané výzvy, (nikoli splatnos