9 C 130/2021-49 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 7 700 Kč s příslušenstvím, spočívajícím v zákonném úroku z prodlení a smluvním úroku, z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalovaná dne 14. 2. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), na základě které jí právní předchůdce žalobce poskytl bankovním převodem úvěr ve výši 7 700 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to elektronického formuláře umístněného na internetových stránkách právního předchůdce žalobce. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit do 16. 3. 2018, avšak svou povinnost nesplnila ani částečně a dostala se do prodlení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto při rozhodování vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 3. Jelikož účastníci řízení souhlasili, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, soud ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má zato, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř., § 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Po provedeném dokazování předloženými listinnými důkazy dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdce žalobce poskytl dne 14. 2. 2018 bankovním převodem na účet č. [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo], částku 7 700 Kč. Variabilní symbol platby je shodný s číslem smlouvy o úvěru, uzavřené s žalovanou ([anonymizováno] [číslo]) a s jejím rodným číslem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalobcem dne 11. 6. 2019 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozuměna Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019, a současně byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení, které jí bylo odesláno na adresu označenou ve smlouvě jako doručovací dne 29. 7. 2019. Následně byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobce k úhradě dluhu dopisem ze dne 10. 3. 2020. Tuto upomínku soud posoudil jako výzvu dle § 142a o. s. ř. 5. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 6. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že předchůdce žalobce poskytl žalované peněžité prostředky ve výši 7 700 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne 14. 2. 2018. Z provedeného dokazování se však nepodává nic k tomu, že by předchůdce žalobce splnil povinnosti, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, zápůjčku - úvěr splácet před uzavřením smlouvy. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako na neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobce neunesl jak břemeno tvrzení, tak důkazní, k tomu, že jeho právní předchůdce posoudil schopnost žalované úvěr splácet, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost smlouvy o úvěru. 12. Vzhledem k tomu, že žalobce prokázal poskytnutí peněžních prostředků žalované, posoudil soud nárok žalobce jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (neboť smlouva o úvěru byla neplatná od počátku), proto soud uložil žalované, která dosud z poskytnutých peněžitých prostředků ničeho nevrátila (dle tvrzení žalobce, které nikdo nesporoval), zaplatit žalobci částku 7 700 Kč, včetně úroku z prodlení, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a v souladu s požadavkem žalobce. S ohledem na posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodné obohacení je třeba první den prodlení žalované určit až dle první výzvy k úhradě, která byla žalované prokazatelně odeslána, tedy dle výzvy odeslané dne 29. 7. 2019 (v souvislosti s oznámením postoupení pohledávky dopisem ze dne 26. 7. 2019). Tímto dopisem byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Datum doručení dopisu není soudu znám, proto postupoval v souladu s § 573 o. z. a bral dopis za doručený dne 1. 8. 2019 Lhůta k plnění tak žalované uplynula dne 12. 8. 2019 a počínaje dnem 13. 8. 2019 byla žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení v prodlení. Zákonný úrok z prodlení uplatněný před tímto datem proto soud posoudil jako nedůvodný a jako takový jej zamítl, stejně jako další nároky uplatněné žalobcem, které měly původ v ujednání v neplatné smlouvě o úvěru, tedy sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 12 279,42 Kč a smluvní pokutu ve výši 3 850 Kč Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaná byla v této věci úspěšnější, ale z obsahu spisu soud nezjistil, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly nějaké náklady.