12 C 146/2022-73 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované zaplacení částky 34 933,33 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku rozsudku. Tvrdila, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, jednak úrok 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, to vše v 60 týdenních hotovostních splátkách po 600 Kč s poslední splátkou stanovenou na [datum]. Žalovaná na pohledávku zaplatila celkem pouze 7 400 Kč. 2. Žalobkyně dále ve své žalobě tvrdila, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované prostředky ve výši 21 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit jednak poskytnuté finanční prostředky, jednak úrok 4 200 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč, to vše v 60 týdenních hotovostních splátkách po 630 Kč s poslední splátkou stanovenou na [datum]. Žalovaná na pohledávku zaplatila celkem pouze 18 600 Kč. 3. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovanou na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Žalovaná ani přes písemné výzvy svůj dluh neuhradila. 4. Soud usnesením ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) vyzval žalovanou ke zjištění stanoviska k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a o. s. ř. a dále ji usnesením vyzval, aby se písemně vyjádřila k žalobě, oboje do 15 dnů od doručení usnesení. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřila. Žalobkyně svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. vyjádřila již v samotném návrhu. Soud proto postupoval podle § 115a o.s.ř. a bez nařízení jednání veřejně vyhlásil rozsudek. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne [datum] žalované úvěr 20 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy s tím, že úvěr byl použit k refinancování spotřebitelského úvěru [číslo] v částce 7 792 Kč, tj. žalované byl vyplacen v hotovosti rozdíl mezi jistinou nově čerpaného spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného úvěru ve výši 12 208 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 36 000 Kč, tedy jistinu 20 000 Kč, úrok 4 000 Kč, administrativní poplatek 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 600 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uhradila na smlouvu částku 7 400 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že bydlí v nájmu, má další zápůjčky se splátkami 4 000 Kč, má 2 nezaopatřené děti, žije s partnerem. Žalovaná měla hlavní čistý příjem 11 700 Kč, ostatní příjmy činily 8 500 Kč, přičemž není jasný původ těchto příjmů. Žalovaná měla měsíční výdaje na bydlení 4 600 Kč, osobní výdaje 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů 4 000 Kč. Použitelný příjem žalované činil podle karty zákazníka 7 600 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny pouze výplatní pásky a pracovní smlouva. 7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dne [datum] žalované úvěr 21 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit celkem 37 800 Kč, tedy jistinu 21 000 Kč, úrok 4 200 Kč, administrativní poplatek 4 200 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek 8 400 Kč v 60 týdenních splátkách po 630 Kč. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaná uhradila na smlouvu částku 18 600 Kč. 8. Ze zákaznické karty ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací o žalované, že bydlí v nájmu, má další zápůjčky se splátkami 4 000 Kč, má 2 nezaopatřené děti, žije s partnerem. Žalovaná měla vedlejší příjmy 7 600 Kč, přičemž není jasný původ těchto příjmů, a státní podporu 7 210 Kč. Žalovaná měla měsíční výdaje na bydlení 3 000 Kč, osobní výdaje 3 000 Kč, splátky jiných úvěrů 4 000 Kč. Použitelný příjem žalované činil podle karty zákazníka 4 810 Kč. Ověřené dokumenty – uvedeny výplatní pásky, bankovní výpisy, nájemní smlouva, doklad o přiznání rodičovské a pracovní smlouva. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou žalobkyně uzavřela se svým právním předchůdcem ze dne [datum] a příslušné přílohy soud zjistil, že předmětné pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni ke dni [datum], o čemž byla žalovaná vyrozuměna s upozorněním, že její dluh ze smluv [číslo] ke dni postoupení činil 70 800 Kč bez příslušenství (oznámení ze dne [datum]). Oznámení bylo žalované odesláno dne [datum] (podací lístek). 10. Z výzvy k plnění ze dne [datum], s podacím lístkem z [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu ze smlouvy. 11. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento skutkový závěr. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne [datum] částku 20 000 Kč v hotovosti a dne [datum] částku 21 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit přenechané peníze spolu s výše uvedenými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, což však neučinila, když vrátila namísto sjednaných 36 000 Kč částku 7 400 Kč, resp. namísto sjednaných 37 800 Kč částku 18 600 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 12. Soud postupoval podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném k datu uzavření smluv a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv. 13. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 15. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 16. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 18. Provedeným dokazováním má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum] a dále peněžní prostředky 21 000 Kč v souvislosti se zamýšleným uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum]. Žalobkyně však ani k výzvě soudu řádně nedoplnila skutková tvrzení ke splnění povinnosti poskytovatele, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované, jako spotřebitele, úvěr splácet. Tuto povinnost předepisuje zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. a s jejím nesplněním spojuje následek neplatnosti smlouvy, byť se může zdát, že je podmíněný námitkou žalované. V této souvislosti vycházel soud z rozsudku Soudního dvora (druhého senátu) ze dne [datum], v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), ze kterého vyplývá, že soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda nedošlo k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy, a pokud takové porušení zjistí, je třeba z něj vyvodit důsledek souladný s unijním právem, které má přednost před právem vnitrostátním, tedy pohlížet na smlouvu jako neplatnou, aniž by byla vyžadována námitka spotřebitele. Žalobkyně sice doplnila svá tvrzení v tom smyslu, že vyšla z údajů v kartě zákazníka ke každé ze smluv, kopie dokladů, ze kterých ověřovala správnost částek uvedených v kartě, však