6 C 17/2022-59 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal proti žalované zaplacení celkem 5 340 Kč s odůvodněním, že se jedná o dluh dle smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků dne 15. 1. 2021. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 4 200 Kč s tím, že žalovaná se zároveň zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 140 Kč, kdy úvěr měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne 14. 2. 2021. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Byla jí zaslána předžalobní výzva, na tuto nereagovala. Žalobce tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Okresní soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaná se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavila, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez její osobní účasti. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Na základě předložených listin (smlouva o spotřebitelském úvěru včetně všeobecných obchodních podmínek, výpis o posouzení úvěruschopnosti, výpis z běžného účtu – [anonymizováno], potvrzení o platbě, předžalobní upomínka včetně poštovního podacího lístku, kopie průkazu totožnosti žalované), dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovanou byla dne 15. 1. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 4 200 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, přičemž žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, převodem na svůj bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaná zavázala vrátit ve splátkách s tím, že poslední splátka měla být splatná dne 14. 2. 2021. Žalovaná se rovněž zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 140 Kč. Žalovaná je v prodlení od 15. 2. 2021. Předžalobní výzvou byla žalovaná právním zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dluhu. Dle poštovního podacího lístku byla tato výzva odeslána žalované dne 2. 8. 2021. 5. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § 2395 a násl., § 588, § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by řádně prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, když žalobce vycházel pouze z občanského průkazu žalovaného k ověření totožnosti a z výpisu z účtu žalovaného a jiná šetření neprováděl. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru Krajského soudu v Praze, v jeho rozhodnutí 27 Co 81/2019-75 je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. 8. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaná převzala finanční částku 4 200 Kč bez právního důvodu, na svůj dluh ničeho nevrátila, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila o částku 4 200 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 9. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 za použití ustanovení § 142 odst. 1 a 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu jedné třetiny nákladů řízení ve výši této třetiny 497 Kč Náklady řízení sestávají ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) po 200 Kč, tj. 600 Kč, 3 režijních paušálů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21 % DPH ve výši 189 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, celkem tedy ve výši 1 489 Kč (jedna třetina 497 Kč).