11 C 55/2023-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 2. 202š domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 912 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o bezúčelovém spotřebitelském úvěru dne [datum] elektronickou cestou prostřednictvím webových stránek žalobkyně s ověřením vlastnictví účtu žalovaného způsobem v žalobě popsaným. Žalovaný přitom zaslal na účet žalobkyně ověřovací platbu 1 Kč. Na základě takto uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč dne 7. 12. 2021 na jeho účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal jej splatit včetně poplatku za poskytnutí úvěru 363 Kč do 30-ti dnů od jeho poskytnutí. Spolu s uvedenou sumou se zavázal žalovaný uhradit expresní poplatek 199 Kč, který urychluje poskytnutí úvěru. V daném případě byl úvěr poskytnut do 60 minut od ověření identity žalovaného. Dále byl ujednán poplatek za bezpečnou splátku. Ten činí 99 Kč a umožňuje klientovi v případě nečekané životní události odložit splatnost úvěru o 30 dní, který je účtován 3x. Konečně pak byl sjednán poplatek za SMS servis 49 Kč za zasílání informací důležitých pro žalovaného prostřednictvím SMS zpráv na jím uvedené telefonní číslo, ten je účtován rovněž 3x. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů tzv. korunovým odkladem dle smlouvy, když uhradil 1 Kč. Za takové prodloužení je účtován poplatek ve výši 1 089 Kč, účtováno 2x. K prodloužení došlo 27. 12. 2021 úhradou 1 Kč. Kromě této platby uhradil žalovaný 1 Kč ještě 7. 2. 2022. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou závazků, byl cestou SMS a e-mailem vyzýván k úhradě. V této souvislosti požaduje žalobkyně náhradu účelně vynaložených nákladů celkem 400 Kč. Dále žalobkyně uplatnila nárok na smluvní pokutu dle smlouvy, a to 3 % z nesplacené jistiny, tj. 330 Kč. K úhradě dluhu vyzvala žalobkyně žalovaného předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2022. Žalovaný však nic již nezaplatil. 2. Soud ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro nedoručení do vlastních rukou žalovaného. K jednání ve věci samé se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil bez omluvy a soud postupoval dle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o. s. ř., a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy žalobkyní předloženými (poštovní podací arch, opis výpisu, předžalobní výzva ze dne 15. 7. 2022, kopie občanského průkazu žalovaného, sazebník žalobkyně, historie úvěru, ověření bonity, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouvy, potvrzení o platbě). Z těchto důkazů má za ověřené a prokázané tvrzené skutečnosti o uzavření úvěrové smlouvy a jejích podmínkách tak, jak je uvedeno v žalobě samotné včetně poskytnutí částky 11 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný poukázal v souvislosti s úvěrovou smlouvou celkem 2 Kč na účet žalobkyně, a to přes upomínání ze strany žalobkyně a předžalobní výzvu jejího právního zástupce. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, bylo pouze předloženo potvrzení o provedení ověření bonity klienta zpracované žalobkyní, dle kterého je činný jako OSVČ a příjem 50 000 Kč, bez příjmů partnera a bez splátek jiným společnostem. Není veden v systému [příjmení] co má příznak S,Z. Žádné podklady ani informace k majetkovým a osobním poměrům, které by měly být poskytnuty žalovaným tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. 4. Soud na projednávaný spor aplikoval ustanovení § 2395 a § 2399 odst. 1, § 588 a § 553 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, ustanovení tohoto zákoníku o spotřebitelských smlouvách a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 5. Soud se především zabýval otázkou platnosti uzavřené úvěrové smlouvy, a to z pohledu toho, zda ze strany žalobkyně byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. 6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 citovaného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Jak vyplývá z citovaného znění zákonných ustanovení, povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy pro případ, že tak neučiní. 10. Soud má s ohledem na shora popsaný zjištěný skutkový stav věci za to, že v daném případě nelze považovat zákonem uloženou povinnost žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací za splněnou. 11. Z provedeného dokazování je zcela zřejmé, že žalobkyně postupovala při sjednávání smlouvy a jejím uzavírání z pohledu zjištění úvěruschopnosti žalovaného zcela formalisticky. Smlouva sama neobsahuje žádné údaje ohledně sociálního postavení a příjmů a výdajů, ani odkazy na ně a také žádné nebyly žalobkyní k důkazu označeny a předloženy. Lze tak uzavřít, že žalobkyně řádným způsobem nezjišťovala a neověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto nelze zjistit ani z ostatních předložených listinných důkazů a nevyplývá to ani ze skutkových tvrzení žaloby samotné. Žalobkyně si tak ke svému žalobnímu tvrzení o řádném uzavření úvěrové smlouvy nesplnila důkazní povinnost ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Bylo by sice namístě ji vyzvat ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ke splnění této povinnosti a poučit ji o následcích nesplnění takové výzvy, nicméně žalobkyně se neúčastí na jednání připravila o dobrodiní tohoto ustanovení. Soud tak nemá za prokázáno, že by žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím splnila svojí povinnost a žalovaného řádně posoudila jeho schopnost předmětný úvěru splácet. 12. Ustanovení § 586 odst. 1 o. z. stanoví, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Podle ustanovení § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 13. Právní teorie i judikatura se sjednotily na tom, že nedostatek řádného posouzení úvěruschopnosti dle zákona č. 257/2016 Sb. vede k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz např. rozsudek Soudního dvoru EÚ ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18 OPR-Finance, v kterém se soud jednoznačně vyslovil k otázce povinnosti soudu zkoumat ex-offo, tj. i bez návrhu spotřebitele, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele). 14. Soud tak uzavřel otázku platnosti zkoumané smlouvy tak, že tuto považuje za absolutně neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit řádně a s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného za použití § 588 o. z. 15. Protože žalovaný vyčerpal částku 11 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání a dosud žalobkyni vrátil pouze částku 2 Kč, dluží žalobkyni 10 998 Kč. Soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení poskytnuté částky dle ustanovení § 2991 a násl. o. z. jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Protože žalobkyně prokázala poskytnutí dosud nevrácené částky 10 998 Kč, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni tuto částku z titulu bezdůvodného obohacení a to ve lhůtě 3 dnů od