6 C 88/2023-39 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 456 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr 8 000 Kč. Žalovanou částku představuje neuhrazená jistina 3 000 Kč, smluvní pokuta 472 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 984 Kč. Žalobce dále požaduje úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 4 938 Kč. 2. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoli byl řádně a včas předvolán, k jednání se nedostavil. Žalobce se z jednání omluvil. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 3. 2023 žalobce poskytl žalovanému úvěr 8 000 Kč Smluvní strany si ujednaly úrok 39 % ročně. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru 1 984 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet dne 1. 3. 2023. Splatnost spotřebitelského úvěru byla ke dni 3. 4. 2023 Smluvní strany si dále sjednaly, že v případě prodlení žalovaného tento uhradí žalobci poplatek 450 Kč za 1. upomínku, poplatek 650 Kč za 2. upomínku a poplatek 1 500 Kč za náklady spojené s předáním a úhradou ceny za vymáhání pohledávky cestou inkasní agentury, v daném případě žalobce požaduje částku 4 938 Kč jako náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný se dále zavázal v případě porušení povinnosti uhradit smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž bude v prodlení, maximálně ve výši ½ jistiny úvěru, v daném případě si žalobce nárokuje úhradu smluvní pokuty ve výši 472 Kč. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva ze dne 5. 5. 2023, kterou byl žalovaný v souladu s § 142a o. s. ř. vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyl nijak zpochybněna. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 1968 věta prvá o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědní. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobce řádně netvrdil relevantní skutečnosti a zároveň ani nepřipojil relevantní důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného (neověřoval plnění splátek jiných závazků). Žalobce tedy neprokázal, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, tudíž věřitel porušil ustanovení § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., pro uzavření smlouvy o úvěru v rozporu se zákonem se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, kdy žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 8000 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 10. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení částečně úspěšný, nárok na náhradu jedné třetiny nákladů řízení ve výši této třetiny 435 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Náklady řízení sestávají ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, celkem náklady řízení ve výši 1 300 Kč (jedna třetina 435 Kč).