Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 23. 3. 2026 domáhala po žalované zaplacení 91 821,23 Kč s příslušenstvím, a to jednak z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva č. , hodnota, “) uzavřené dne 7. 1. 2022 mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 51 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala vrátit půjčené peněžní prostředky ve 30 měsíčních splátkách po 3 567 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 10 434 Kč. Žalobkyně se dále domáhala po žalované zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva č. , hodnota, “ nebo společně se Smlouvou č. , hodnota, též „Smlouvy“) uzavřené dne 13. 12. 2021 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 49 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala půjčené peněžní prostředky vrátit ve 30 měsíčních splátkách po 3 102 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila částku 15 608 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně obě smlouvy platně postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalované ve vztahu ke Smlouvě č. , hodnota, zaplacení dlužné jistiny 48 162,22 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 403,07 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 034,06 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně a zákonných úroků z prodlení 12,75 % ročně, obojí z dlužné jistiny 48 162,22 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, ve vztahu ke Smlouvě č. , hodnota, žalobkyně požadovala po žalované zaplacení dlužné jistiny 43 659,01 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 680,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 8 854,59 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně a zákonných úroků z prodlení 14,75 % ročně, obojí z dlužné jistiny 43 659,01 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky.2. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena s odbornou péčí, zejména byly vyhodnoceny informace získané od žalované před uzavřením Smluv, příjmy žalované byly doloženy výplatními páskami za období 11 a 12/2021, bylo ověřeno, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši příjmu žalované a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěry je dostatečná.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) soud projednal věc při jednání dne 21. 7. 2026 v nepřítomnosti žalované a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 49 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 30 měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 102 Kč, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 80 096 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 15 608 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z Tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025). Právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřela s žalovanou dne 7. 1. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla peněžní prostředky 51 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit ve 30 měsíčních splátkách, výše splátky činila 3 567 Kč, výše poslední splátky činila 3 563 Kč, přičemž celkem se tak zavázala vrátit 107 006 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila celkem 10 434 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z Tabulky umoření ze dne 23. 10. 2025). Pohledávky za žalovanou byly postoupeny smlouvou na žalobkyni, tato skutečnost byla žalované písemně oznámena a byla vyzvána k zaplacení dlužné částky (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, ze seznamu pohledávek, z Oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a z podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužných částek z obou smluv před podáním žaloby (zjištěno z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 16.1. 2026 a z podacího lístku z téhož dne). Žalovaná deklarovala svůj čistý měsíční příjem v době uvaření Smlouvy č. , hodnota, ve výši 10 000 Kč, v době uzavření Smlouvy č. , hodnota, ve výši 9 600 Kč, její odhadované měsíční výdaje činily 3 100 Kč (zjištěno ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 13. 12. 2021 a ze dne 7. 1. 2022). Žalovaná měla v listopadu 2021 a v prosinci 2021 čistý příjem 9 600 Kč (zjištěno z výplatních lístků za období 11 a 12/2021).6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že Smlouvy nebyly uzavřeny platně. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací o jeho příjmových, majetkových a výdajových poměrech a spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, neexistují-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr řádně splácet. Účelem této právní úpravy je ochrana spotřebitele před neodpovědným úvěrováním a před vznikem nepřiměřeného zadlužení. Posouzení úvěruschopnosti proto nesmí být pouze formální, ale musí představovat skutečné a řádné vyhodnocení ekonomické situace spotřebitele. Povinnost tvrdit a prokázat, že úvěruschopnost spotřebitele byla před uzavřením smlouvy posouzena řádně, tíží žalobkyni jako profesionálního poskytovatele spotřebitelského úvěru, která z této skutečnosti dovozuje platnost smlouvy a vznik uplatněných smluvních nároků. V projednávané věci žalobkyně sice doložila, že získala některé údaje o příjmech žalované, konkrétně údaje o čistém příjmu žalované za měsíce listopad a prosinec roku 2021 ve výši 9 600 Kč měsíčně. Z provedených důkazů však nevyplývá, že by její finanční situaci posoudila způsobem odpovídajícím požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem ověřovala úplnost a správnost údajů použitých při hodnocení úvěruschopnosti, z jakých konkrétních podkladů při svém závěru vycházela ani jakým způsobem zohlednila skutečné životní náklady žalované. Za zvláště významné soud považuje, že žalobkyně počítala s odhadovanou výší měsíčních výdajů žalované pouhých 3 100 Kč, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů k těmto závěrům dospěla, přičemž soud takto nízké celkové měsíční výdaje považuje za podhodnocené a nereálné. Žalobkyně výdaje žalované žádným způsobem nezkoumala a bez dalšího dospěla k závěru, že žalovaná je s deklarovanou výší měsíčního čistého příjmu 9 600 Kč schopna splácet měsíční splátky ze Smluv ve výši 3 102 Kč a 3 567 Kč. Žalobkyně proto neunesla důkazní břemeno ohledně splnění své zákonné povinnosti odborně posoudit úvěruschopnost žalované a nemohla bez důvodných pochybností dospět k závěru, že žalovaná bude schopna poskytnuté úvěry řádně splácet. Za této situace nastupuje následek předvídaný v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.13. Důsledkem neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je, že žalobkyni nevznikl nárok na sjednané úroky, poplatky, smluvní pokuty ani jiná plnění odvozená od neplatných Smluv a žalovaná je povinna vrátit pouze peněžní prostředky, které jí byly skutečně poskytnuty. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla celkem 51 000 Kč, resp. 49 000 Kč, zatímco žalovaná uhradila na Smlouvu č. , hodnota, pouze 10 434 Kč, resp. na Smlouvu č. , hodnota, pouze 15 608 Kč. Nesplacená část poskytnuté jistiny proto činí ve vztahu ke Smlouvě č. , hodnota, částku 40 566 Kč a ve vztahu ke Smlouvě č. , hodnota, částku 33 392 Kč a v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl. Současně soud nepřiznal žalobkyní požadované zákonné úroky z prodlení ani smluvní úroky. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, , uveřejněném pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, právní úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zakládá nejen povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu, ale současně stanoví zvláštní režim její splatnosti. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Není-li taková doba mezi účastníky dohodnuta, přísluší její určení soudu. Splatnost nároku na vrácení jistiny tak nevyplývá z neplatné smlouvy ani z jednostranné výzvy věřitele k plnění. Dokud není nová doba plnění mezi účastníky sjednána nebo určena soudem, nemůže být spotřebitel s vrácením jistiny v prodlení a věřiteli proto nevzniká právo na úrok z prodlení. Jelikož mezi účastníky řízení nebyla uzavřena dohoda o době vrácení poskytnutých peněžních prostředků, určil splatnost nároku teprve soud tímto rozsudkem. Z tohoto důvodu žalovaná nemohla být před určením doby plnění soudem v prodlení s vrácením nesplacené části jistiny a žalobkyni proto za toto období nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení. Žaloba byla proto v části požadovaného zákonných úroků z prodlení a smluvních úroků zamítnuta.14. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Při jejím stanovení zohlednil výši částky, kterou je žalovaná povinna vrátit, dobu, po kterou s poskytnutými peněžními prostředky disponovala, a také skutečnost, že žalobkyni uhradila pouze malou část poskytnuté jistiny. Ve zbývajícím rozsahu (počítaje v to smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení) soud návrh pro nedůvodnost zamítl.15. Pouze nad rámec rozhodovacích důvodů soud dodává, že ujednání o ceně úvěru by i samostatně vzbuzovalo závažné pochybnosti z hlediska souladu s dobrými mravy. Ve Smlouvách byly sjednány roční úrokové sazby 40,40 %, resp. 50,50 % a RPSN činila 51,41 %, resp. 66,62 %. Takto sjednaná odměna za poskytnutí spotřebitelského úvěru se vzhledem k výši poskytnuté jistiny, povaze úvěrového vztahu a postavení spotřebitele jeví jako zjevně nepřiměřená. I z tohoto důvodu by žalobkyni nemohl být přiznán nárok na sjednané úroky, poplatky a smluvní sankce v žalovaném rozsahu.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 50,47 % z celkově uplatněné jistiny a příslušenství (tj. z žalované částky s příslušenstvím kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 21. 7. 2026), a byla neúspěšná v rozsahu 49,53 %, Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí pouhých 0,94 %, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch obou účastníků řízení byl přibližně obdobný.