Žalobkyně se návrhem podaným dne 26. 5. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení 20 159,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 159,20 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . (předchůdkyní žalobkyně) dne 29. 2. 2024 prostřednictvím webového rozhraní, pomocí něhož žalovaný o úvěr požádala. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 29. 2. 2024 úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl žalovaný splatit do 29. 5. 2024. Žalovaný se zavázal platit též úrok 8 159,20 Kč. Žalovaný na svůj neuhradil ničeho. Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2025 žalobkyni. Předžalobní upomínku k zaplacení žalobkyně zaslala žalovanému dne 20. 10. 2025.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 25. 8. 2026 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a zjistil, že společnost , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 29. 2. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný je vrátí ve třech měsíčních splátkách po 6 989 Kč, dále zaplatí úrok 8 159,20 Kč. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 28. 2. 2024 a z potvrzení , právnická osoba, . o platbě částky 12 000 Kč a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 29. 7. 2026. RPSN úvěru byla sjednána ve výši 3 846,65 % p.a. Žalovaný byl k zaplacení svého dluhu žalobkyní upomínán – dopisem ze dne 16. 10. 2026, v němž mu bylo rovněž oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky. Tento dopis byl dne podacího lístku žalovanému odeslán dne 20. 10. 2026. Tímto dopisem byl žalovaný vyzván k zaplacení do tří dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný na svůj dluh dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2023, 30. 9. 2025 a dodatku č. 6 z téhož dne. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 10. 2025.5. Co se týká prověřování úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti žalovaného tvrdila netvrdila ničeho. Lze tedy uzavřít, že podklady ani informace, které by ověřovaly majetkové a osobní poměry žalovaného tvrzeny ani předloženy žalobkyní nebyly. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání dne 25. 8. 2026, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi společností , právnická osoba, . coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.7. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k následujícímu závěru. V řízení žalobkyně prokázala, že společnost , právnická osoba, . přenechala žalovanému 12 000 Kč. Smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023). Společnost , právnická osoba, . neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Bez prověření úvěruschopnosti žalovaného neměla být smlouva vůbec uzavírána. Společnost , právnická osoba, . totiž nemohla ničeho vědět o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.15. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru musí být taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy náležitě zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nespoléhá se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří a vše profesionálně vyhodnotí. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Primárním chráněným zájmem je ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. To v projednávaném případě bylo evidentně porušeno. Žalobkyní nebyly předloženy žádné listiny, které by prokazovaly, že společnost , právnická osoba, . řádně zhodnotila úvěruschopnost žalovaného, a že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet.16. Soud proto uzavřel, že společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit pouze poskytnutou jistinu, která činí 12 000 Kč (§87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pohledávka byla platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele), vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dostupný na www.nsoud.cz). Žalobkyně prokázala, že žalovaného vyzvala k vrácení přenechaných peněz až dopisem ze dne 16. 10. 2025, který mu byl zaslán dne 20. 10. 2025. V dopise byla žalovanému k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta 3 dnů. Žalovaný tak byl povinen vydat bezdůvodné obohacení nejpozději dne 27. 10. 2025. Protože svou povinnost nesplnil, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.17. Soud shrnuje, že uložil žalovanému povinnost zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z této částky od 28. 10. 2026 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbytku nároku (počítaje v to žalobou požadovanou částku 8 159,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 20 159,20 Kč od 30. 5. 2024 do 27. 10. 2025, zákonný úrok z prodlení z částky 8 159,20 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení) soud žalobu zamítl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni 19,05 % nákladů řízení, jelikož žalobkyně byla úspěšná částečně, avšak ve větší části než žalovaný. Náklady řízení v plné výši by činily částku 2 823 Kč. Při rozhodování o nákladech zastoupení advokátem postupoval soud podle ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších přepisů, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu), tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, 21 % DPH ve výši 315 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 008 Kč. S ohledem na míru úspěchu žalobkyně ve věci jí soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 537,80 Kč (tj. 19,05 % z částky 2 823 Kč). Soud při určení výše nákladů řízení vycházel z příslušných ustanovení advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).