Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 4. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 83 203,52 Kč s příslušenstvím. Podle tvrzení žalobkyně uzavřel původní věřitel společnost , právnická osoba, a žalovaný dne 18. 4. 2025 úvěrovou smlouvu, a to prostředky komunikace na dálku. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému vyplacen úvěr, který byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, kdy mu byla poskytnuta částka ve výši 61 372 Kč (původní výše úvěru 20 000 Kč, žalovaný využil práva na navýšení úvěru), úvěr měl být splacen nejpozději dne 19. 12. 2025. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 21 831,52 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18. 12. 2025 mezi původním věřitelem a žalobkyní. Žalovaný nedostál svým smluvním povinnostem, ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalobkyně se domáhala uhrazení pohledávky, která se skládala z dosud neuhrazené jistiny ve výši 61 372 Kč a smluvního úroku ve výši 21 831,52 Kč a dále zákonného úroku z prodlení.2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, do kterého podal žalovaný včasný odpor, který odůvodnil tím, že v době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit své možnosti a ani podmínky velmi složitě konstruované smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvních závazků při uzavírání smlouvy nebyl nikterak upozorněn. Stejně tak tomu bylo i při uzavírání následných sedmi dodatků, kterými byl postupně navyšován limit úvěru. Dále žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že původní věřitel nesplnil svou povinnost prověřit s odbornou péčí jeho úvěruschopnost jako dlužníka. Původní věřitel dle jeho tvrzení nijak neprověřoval jeho výdaje, ať už se jedná o náklady na živobytí, tak ani jeho další závazky, nepožadoval po něm žádné doklady prokazující pravidelné měsíční výdaje, přesto mu úvěr poskytl. Žalovaný dále ve svém vyjádření potvrdil, že skutečně načerpal částku ve výši 61 373 Kč, na dlužnou částku pak uhradil celkem 25 298 Kč (svou úhradu doložil potvrzením o finančních transakcích k předmětné úvěrové smlouvě). Zbývající část přislíbil pak uhradit, požádal však o pravidelné měsíční splátky s ohledem na svou tíživou finanční situaci, kterou dokládal výplatními páskami březen – květen 2026 a pracovní smlouvou, kdy uvedl, že jeho celkové měsíční příjmy jsou v průměrné výši 27 081 Kč a jeho průměrné měsíční výdaje a splátky půjček jak v bankovním tak i v nebankovním sektoru jsou ve výši 23 052 Kč.3. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.4. Z provedených důkazů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dne 18. 4. 2025 uzavřel smlouvu o úvěru, přičemž k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek původního věřitele, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , v chráněném internetovém prostřední s ověřením identity žadatele (žalovaného). Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému, na účet ve smlouvě uvedený, zaslána částka v celkové výši 61 372 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 19. 12. 2025. Dne 18. 12. 2025 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný byl rovněž vyzván k plnění předžalobní upomínkou. Žalovaný doložil, že na svůj dluh uhradil celkem částku ve výši 25 348,65 Kč. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že si je vědom zbývající dlužné částky, kterou dosud neuhradil a požádal o splátkový kalendář s měsíční splátkou ve výši maximálně 1 000 Kč, splatnou vždy do 15. dne v měsíci. Soud vycházel zejména ze smlouvy o úvěru, z potvrzení o platbě, ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení, z výzvy k plnění včetně dokladu o odeslání, dále z potvrzení o platbách žalovaného a jeho výpovědi před soudem.5. Žalobkyně svým podáním ze dne 5. 8. 2026, soudu doručeno dne 10. 8. 2026, vzala žalobu částečně zpět z důvodu zjevné písařské chyby v podané žalobě, a to co do částky ve výši 8 992,97 Kč. Soud tak řízení o zaplacení částky 8 992,97 Kč s příslušenstvím v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. výrokem I. zastavil.6. Při právním posouzení věci vycházel soud z ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“).7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.9. Podle ustanovení § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).10. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně řádně netvrdila relevantní skutečnosti a zároveň ani nepřipojila relevantní důkazy k prokázání, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, nebylo doloženo, že by byly zkoumány pravidelné výdaje žalovaného spojené s bydlením, energiemi či telefonem, či že by byla zkoumána jeho platební morálka, tedy zda řádně a včas hradí své již existující závazky. Žalobkyně tedy neprokázala, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně, tudíž došlo k porušení ustanovení § 86 odst. l, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., pro uzavření smlouvy o úvěru v rozporu se zákonem se jedná o absolutní neplatnost dle § 588 občanského zákoníku. (srovnej s rozhodnutími KS Praha sp. zn. 27 Co 81/2019, 27 Co 477/2017, 22 Co 295/2019). Za této situace soud nárok žalobkyně posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalovaný obdržel částku 61 372 Kč bez právního důvodu, uhradil toliko částku ve výši 25 348,65 Kč, tudíž je povinen vrátit částku ve výši 36 023,35 Kč (výrok II.).13. Na druhé straně soud žalobu zamítl ohledně zaplacení smluvního úroku, neboť z neplatně jednané smlouvy nemůže žalobkyni vzniknout nárok na zaplacení smluvního úroku a s tímto nárokem nemůže být ani žalovaný v prodlení, proto soud žalobu ve zbývající části zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení z dlužné částky (výrok III.).14. Ohledně pariční lhůty soud dospěl k závěru, že ke dni vyhlášení rozhodnutí není žalovaný s ohledem na své majetkové poměry, tedy s přihlédnutím k výši jeho příjmu a s přihlédnutím k tomu, že v současné době splácí i své další finanční závazky, schopen žalovanou částku uhradit v zákonné třídenní lhůtě, ale ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek.15. Podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl každý z účastníků úspěch zhruba v jedné polovině, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého (výrok IV.).