24 C 42/2021 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 domáhal na žalovaném zaplacení částky 17 480,37 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobce zajišťuje správu domu [adresa] a pozemku par. [číslo] jehož je součástí, k. ú. [obec], [územní celek], a žalovaný je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se právě v domě [adresa] v k. ú. [obec], [územní celek]. Vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za rok 2019 ze dne 2. 6. 2020 (dále jen„ vyúčtování ze dne 2. 6. 2020“) za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byl žalovanému stanoveno nedoplatek k úhradě částkou ve výši 17 480,37 Kč. Splatnost nedoplatku byla vyúčtováním ze dne 2. 6. 2020 stanovena ke dni 31. 8. 2020. Žalovaný na celkovou dlužnou částku neuhradil k dnešnímu dni ničeho, a to ani přes to, že jej žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvu ze dne 8. 12. 2020. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou dluhu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Právní zástupce žalobce byl usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 24 C 42/2021-10 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Právní zástupce žalobce se k této výzvě nijak nevyjádřil. 4. Žalovaný byl usnesením ze dne 22. 7. 2021, č. j. 24 C 42/2021-11 vyzván, aby soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, přičemž byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil. 5. Soud postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci a uplatnila se fikce souhlasu s rozhodnutím (§ 101 odst. 4 o. s. ř). 6. Soud učinil následující skutková zjištění: 7. Z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou – společenstvím vlastníků jednotek pro dům na adrese [anonymizováno] adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] též sídlí. 8. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] soud zjistil, že žalovaný je výlučným vlastníkem bytu [číslo] nacházejícím se v budově [adresa], k. ú. [část obce], [územní celek]. 9. Z vyúčtování ze dne 2. 6. 2020 za rok 2019 má soud za prokázané, že žalovanému byly ve vztahu k bytu [číslo] vyúčtovány služby spojené s užíváním bytu za období 1. 1. 2019 – 31. 12. 2019 s výsledkem, že náklady na byt činily za rok 2019 20 204,37 Kč a na zálohách bylo za rok 2019 zaplaceno 2 724 Kč. Výsledek vyúčtování tak činil dluh žalobce ve výši 17 480 Kč. Vyúčtování též obsahuje výzvu, aby byl nedoplatek uhrazen do 31. 8. 2020 na specifikovaný účet žalobce. 10. Předžalobní upomínkou včetně dodejky má soud za prokázané, že žalobce vyzval prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky (17 480,37 Kč z titulu nedoplatku vyúčtování služeb za rok 2019) před podáním žaloby v souladu s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný předžalobní výzvu převzal dne 14. 12. 2020. 11. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 12. Dle § 1158 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), bytové spoluvlastnictví je spoluvlastnictví nemovité věci založené vlastnictvím jednotek. Bytové spoluvlastnictví může vzniknout, pokud je součástí nemovité věci dům alespoň s dvěma byty. Dle § 1159 občanského zákoníku jednotka zahrnuje byt jako prostorově oddělenou část domu a podíl na společných částech nemovité věci vzájemně spojené a neoddělitelné. Jednotka je věc nemovitá. Podle § 1175 odst. 1 občanského zákoníku vlastník jednotky má právo svobodně spravovat, výlučně užívat a uvnitř stavebně upravovat svůj byt jakož i užívat společné části, nesmí však ztížit jinému vlastníku jednotky výkon stejných práv ani ohrozit, změnit nebo poškodit společné části. Dle ust. § 1176 občanského zákoníku vznikem vlastnického práva k jednotce vzniká vlastníku jednotky povinnost řídit se pravidly pro správu domu a pro užívání společných částí, pokud byl s těmito pravidly seznámen nebo pokud je měl a mohl znát, jakož i zajistit jejich dodržování osobami, jimž umožnil přístup do domu nebo bytu. Podle § 1180 odst. 1 věta první občanského zákoníku nebylo-li jinak určeno, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Dle ust. § 1181 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1. Dle § 1190 občanského zákoníku osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce. 13. Vzhledem k tomu, že žalovaný na svou obranu neuplatnil ničeho, má z provedeného dokazování soud za prokázané, že neuhradil i přes výzvu žalobci, který je společenstvím vlastníků jednotek, vyúčtování za služby spojené s užíváním své bytové jednotky za rok 2019 ve výši 17 480,37 Kč, ačkoliv mu byla tato povinnost stanovena vyúčtováním za služby spojené užíváním bytu za rok 2019 (kde byla současně stanovena splatnost k 31. 8. 2020), a žalobci tak dle § 1181 občanského zákoníku vznikl nárok na zaplacení dlužné částky v celkové výši 17 480,37 Kč. 14. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení pak soud vycházel z ust. § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Splatnost dlužné částky nastala v souladu s vyúčtováním dne 31. 8. 2020 a od 1. 9. 2020 je žalovaný s úhradou předmětné částky v prodlení. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 696 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a z odměny advokáta žalobce dle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ a. t.“), vypočítané z tarifní hodnoty ve výši 17 480 Kč za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění ze dne 18. 12. 2020, žaloba ze dne 26. 1. 2021) ve výši 1 820 Kč/úkon (celkem 5 460 Kč), 3 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč/úkon (celkem 900 Kč) dle 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 336 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. 16. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.