12 C 194/2021-64 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobkyně se na žalované žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 65 200,45 Eur s příslušenstvím spočívajícím v zákonném úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení a dále náklady léčení a další náklady související s léčením a péčí poškozeného, které žalobkyně vyplatí od [datum] a které do budoucna bude vyplácet poškozenému [jméno] [příjmení]. 2. V žalobě uvedla, že dne [datum] v 10:40 hodin došlo k dopravní nehodě, kdy pojištěný [jméno] [příjmení], jakožto řidič nákladního vozidla Tatra, [registrační značka], jel po silnici 1/3 ve směru jízdy od [obec] na [obec] a při odbočování vlevo na staveniště mj, ohrozil poškozeného [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený“) na motocyklu [příjmení] [příjmení], [registrační značka] (AT) se spolujedoucí [jméno] [příjmení], který jej v době jeho odbočování chtěl předjet, přičemž v důsledku jednání řidiče [příjmení] musel prudce brzdit a následně došlo k jeho pádu. Poškozený v důsledku jednání řidiče [příjmení] utrpěl vážná zranění. Trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 4 T 27/2019. Žalobkyně poukázala na objektivní odpovědnost provozovatele škodního vozidla za způsobenou škodu. Odpovědnostním pojistitelem provozovatele škodního vozidla zn. Tatra, [registrační značka] byla v době dopravní nehody žalovaná. Poškozený byl pojištěn u žalobkyně. Z titulu zákonného pojištění jsou ze strany žalobkyně vypláceny poškozenému sociální dávky a hrazeny další náklady léčení a péče. Poškozenému vznikl v příčinné souvislosti se škodnou událostí nárok na uplatnění nároků přímo vůči pojistiteli škůdce dle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném ke dni dopravní nehody. Uvedené ustanovení zakládá poškozenému přímý nárok na plnění proti pojistiteli škůdce, tedy žalované, přičemž jde o originámí právo založené zvláštním právním předpisem. Zákonnou cesí pak dle ust. § 332 rakouského sociálního zákoníku přešly na žalobkyni nároky vůči odpovědnostnímu pojistiteli škůdce, tj. žalované. Nárok žalobkyně a jeho rozsah je nutné s poukazem na judikaturu ESD posuzovat podle rakouského práva, jelikož místem vzniku škody v podobě vyplacených dávek je Rakousko. Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě žalované částky dne [datum], přičemž stanovila lhůtu k plnění v délce 7 dní ode dne doručení. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne [datum]. Žalovaná však dosud ničeho neuhradila. 3. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nárok uplatněný žalobou ani v části neuznala. Nesporovala vznik nehody, avšak k jejímu průběhu s odkazem na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č.j. 4 T 27/2019-719 ze dne 14.6.2021 uvedla, že ke zranění motocyklisty došlo v důsledku jeho pádu na vozovku z důvodu, že se snažil vyhnout náhlé vzniklé překážce na vozovce před ním. Poškozený [jméno] [příjmení] jel až třetí v pořadí. První jel zesnulý francouzský motocyklista, druhá v pořadí za ním jela jeho manželka [příjmení] [jméno] [příjmení] na vlastním motocyklu, která ovšem nehodě bezpečně zabránila, nákladnímu automobilu se bezpečně vyhnula a poté zastavila. S odstupem za ní však jel poškozený [příjmení], který však na vzniklou situaci reagoval neadekvátně prudkým bržděním v důsledku čehož došlo jeho k pádu na vozovku a k jeho následným těžkým zraněním. Žalovaná uvedla, že v daném případě není dána odpovědnost provozovatele Tatry za újmu poškozeného, a tudíž ani povinnost žalované poskytnout za tuto újmu plnění z pojištění odpovědnosti. A není-li dán nárok poškozeného vůči žalované, nemohl takovýto neexistující nárok poškozeného přejít na žalobkyni. Žalovaná dále s odkazem na judikaturu ESD uvedla, že tvrzené nároky žalobkyně se neposuzují podle rakouského, nýbrž podle českého práva. Hraničním určovatelem relevantním pro určení rozhodného práva místo, kde vznikla tato přímá škoda, a to bez ohledu na nepřímé následky této nehody. V projednávaném případě spočívá škoda v poškození zdraví, v jehož světle se žalobcem tvrzený nárok musí řídit pouze českým právem. 4. V dané věci se jedná o žalobkyní vznesený nárok spočívající v tom, že žalobkyně jako rakouská zdravotní a sociální pojišťovna poskytla plnění, které byla dle rakouského práva nucena vyplatit na základě dopravní nehody, k níž došlo na území České republiky. S ohledem na cizí prvek v tomto řízení soud v prvé řadě konstatuje, že má za zjištěnou svou pravomoc (mezinárodní příslušnost) i místní příslušnost soudu. Pravomoc českých soudů je dána podle dle čl. 4 Nařízení Rady Evropských společenství (EU) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná má na území ČR bydliště (resp. sídlo, viz čl. 63 Brusel I bis). 5. K rozhodnému právu soud konstatuje, že podle čl. 4 bodu 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) je rozhodným právem právo země, kde škoda vznikla bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Dle bodu 3 téhož článku vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. 6. Je zřejmé, že závazkový vztah, z nějž žalobkyně dovozuje svůj nárok na pojistné plnění po žalované, se musí řídit českým právem, neboť k přímé škodě na zdraví poškozeného způsobené při dopravní nehodě došlo na území České republiky. Projev nepřímého následku – výplata plnění v rozsahu požadovaném žalobou - nemá na určení rozhodného práva vliv, soud tedy dospěl k závěru, že rozhodným právem je právo české (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 25 Cdo 589/2020). 7. V otázce aktivní legitimace žalobkyně soud vycházel z § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dle kterého má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele. Zákon č. 168/1999 Sb. zapracovává do českého právního řádu směrnici Rady č. 72/166 EHS, o sbližování právních předpisů členských států týkajících se pojištění občanskoprávní odpovědnosti z provozu motorových vozidel a kontroly povinnosti uzavřít pro případ takové odpovědnosti pojištění („ první motorová směrnice“), ve znění směrnic Rady č. 72/430 EHS a [číslo] EHS, a směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2005/14/ES („ druhá motorová směrnice“). Podle čl. 3 odst. 1 první motorové směrnice má každý členský stát přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistil, že občanskoprávní odpovědnost z provozu vozidel, která mají obvyklé stanoviště na jeho území, byla kryta pojištěním. V případě náhrady škody lze pro účely krytí odškodnění sekundárních poškozených, jímž je žalobkyně, aplikovat na případy pojistného plnění vynaloženého na náklady léčby poškozeného ze strany zdravotní pojišťovny (regresní nárok podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění). Dále Evropský soudní dvůr rozsudcích ve věcech [příjmení] v . [anonymizována dvě slova], C [číslo] a [anonymizováno] de [anonymizováno] des [anonymizována dvě slova] v . Kordel a další, C [číslo], při výkladu čl. 85 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne [datum] o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen„ nařízení č. 883/2004“) dospěl k závěru, že vnitrostátní soudy jsou povinny uznat přechod práva (subrogaci) na žalobkyni jako instituci poskytující dávky, tedy její aktivní věcnou legitimaci, a rovněž rozsah a výši náhrady vyplacených dávek (invalidního důchodu), to však pouze potud, pokud tento rozsah či výše požadované náhrady nepřesahuje rozsah práv poškozeného vůči škůdci. Soud má s ohledem na uvedené za to, že žalobkyně je podle unijních i českých právních předpisů nositelem nároku vůči pojistiteli ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., byť pouze v částečném rozsahu (viz odůvodnění níže). 8. Podle čl. 15 nařízení Řím II rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy podle tohoto nařízení se řídí zejména a) základ a rozsah odpovědnosti, včetně určení osob, které mohou nést odpovědnost za své jednání; b) důvody pro vyloučení odpovědnosti, omezení odpovědnosti a rozdělení odpovědnosti; c) určení vzniku škody, její povahy a posouzení nebo nárokovaného odškodnění; d) opatření, která může soud přijmout v rozsahu své pravomoci podle procesního práva, aby zabránil vzniku nebo trvání škody na zdraví nebo na majetku anebo aby zajistil náhradu této škody; e) otázka, může-li dojít k převodu práva na uplatnění nároku na náhradu škody nebo odškodnění, včetně děděním; f) určení osob oprávněných k náhradě škody utrpěné jimi osobně;