27 C 150/2017-342 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Napadeným rozsudkem vyhověl soud I. stupně žalobnímu návrhu a žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě škody částku 201 415,10 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a dále částku 83 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Zároveň uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit náhradu majetkové újmy ve výši 7 690 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Dále uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 311 131 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně žalobkyni zaplatit částku 241 806,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně proti oběma žalovaným domáhala zaplacení náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout v ranních hodinách dne [datum]. V této souvislosti tvrdila, že uvedeného dne uklouzla při cestě do práce na zasněženém a zledovatělém chodníku v ulici [ulice] [číslo] v [obec a číslo] - [část obce]. V důsledku úrazu utrpěla vážné poranění pravé dolní končetiny, které si vyžádalo hospitalizaci, opakované operativní řešení a také následnou léčbu v rámci dlouhodobé pracovní neschopnosti. Následky úrazu přetrvávají dodnes. 3. Řízení ve věci bylo zahájeno dne [datum]. Žalobkyně se původně domáhala proti prvému žalovanému zaplacení souhrnné částky 201 415,10 Kč s příslušenstvím. Z toho požadovala na bolestném zaplacení částky 140 275,10 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání prvé pracovní neschopnosti ve výši 42 550 Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu trvání druhé pracovní neschopnosti ve výši 14 390 Kč a dále požadovala zaplacení částky 3 800 Kč, kterou vynaložila na pobyt v lázních a výslovně žádala i zaplacení částky 400 Kč za zpracování lékařského posudku. Dne [datum] soud I. stupně připustil přistoupení Hlavního města Prahy (nyní druhý žalovaný) do řízení na straně žalované. Toto rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. Při ústním jednání dne [datum] připustil soud I. stupně změnu žaloby, která spočívala v jejím rozšíření o náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 150 000 Kč a o hmotnou újmu ve výši 7 690 Kč. Toto rozhodnutí však nebylo soudem vyhotoveno písemně, bylo pouze vyhlášeno do protokolu. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně další změnu žaloby, spočívající v jejím rozšíření. Výši požadované náhrady za ztížení společenského uplatnění ale nespecifikovala. Soud I. stupně přesto usnesením ze dne [datum] tuto změnu žaloby připustil. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Součástí posledně uvedené změny žaloby byla rovněž částka za majetkovou újmu ve výši 7 690 Kč, kterou žalobkyně po žalovaných požadovala s odůvodněním, že tuto částku vynaložila na běhací pás, který byl nezbytný k její rehabilitaci. Podáním ze dne [datum] navrhla žalobkyně další změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření. Nadále požadovala zaplacení původně žalované souhrnné částky 201 415,10 Kč s příslušenstvím a žádala i náhradu bolestného za (zřejmě třetí) operaci ve výši 70 200 Kč, nárok na náhradu za znalecké posudky ve výši 13 200 Kč (celkem 83 400). Současně setrvala na požadavku o zaplacení majetkové újmy ve výši 7 690 Kč (běhací pás) a náhrady za další ztížení společenského uplatnění ve výši 311 131 Kč. Soud I. stupně takto navrženou změnu žaloby znovu připustil usnesením ze dne 4. ledna 2021 pod č. j. 27 C 150/2017-229, které nabylo právní moci dne [datum]. 4. Na podkladě takto opakovaně připouštěné změny žaloby vyhlásil soud I. stupně dne [datum] napadený rozsudek. Ve věci samé přitom rozhodoval již opakovaně poté, kdy bylo jeho předchozí zamítavé rozhodnutí zrušeno usnesením [název soudu] ze dne 11. 3. 2020, č. j. 91 Co 434/2019-157. Důvodem pro zrušení prvostupňového rozhodnutí byla opakovaná procesní vada, kterou soud I. stupně předchozí řízení zatížil (částečná nepřezkoumatelnost rozhodnutí) a především předčasné skutkové závěry, které soud I. stupně ve svých předchozích rozhodnutích přijal. Za předčasný považoval odvolací soud zejména ten závěr soudu I. stupně, podle něhož mohla žalobkyně při cestě do práce zvolit jinou a bezpečnější cestu na zastávku autobusu. Za nedostatečná označil odvolací soud též zjištění soudu I. stupně ohledně otázky, zda žalobkyně mohla či nemohla s ohledem na roční období a předpověď počasí předpokládat změnu ve schůdnosti pozemní komunikace dne [datum]. Za nesprávný, respektive předčasný, považoval odvolací soud i právní závěr, ke kterému soud I. stupně ve svém předchozím rozhodnutí dospěl. 5. Odvolací soud v předchozím rozhodnutí vycházel z toho, že soud I. stupně správně (mlčky) dovodil pasivní legitimaci obou žalovaných subjektů. K tomu odkázal na novelu zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, účinnou od 31. 12. 2015, kterou byl rozšířen okruh subjektů odpovídající za škody způsobené uživatelům pozemních komunikací (§ 27 odst. 6 citovaného zákona). Dovodil, že žalobkyně coby poškozená si v zásadě mohla vybrat, zda bude žalovat správce komunikace či jejího vlastníka, přičemž vlastníka ([územní celek]) staví zákon do pozice ručitele. Odvolací soud ovšem upozornil, že za situace, kdy žalobní návrh směřuje proti oběma odpovědným subjektům, musí být v případě uložení povinnosti vyjádřen poměr mezi žalovanými tak, že plněním jednoho z nich zaniká (v rozsahu tohoto plnění) povinnost druhého žalovaného. 6. S tímto podstatným odůvodněním odvolací soud svým předchozím rozhodnutím ze dne [datum] rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu I. stupně přitom uložil, aby oběma žalovaným poskytl poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a vyzval je k doplnění důkazů ohledně tvrzení, že si žalobkyně mohla (z více variant) zvolit předmětného dne jinou bezpečnější cestu, než učinila, či jinak svému úrazu předcházet. Soud I. stupně se měl rovněž zabývat otázkou, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám vlastník (správce komunikace). Při rozhodování měl respektovat nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], publikovaný pod sp. zn. I. ÚS 2315/15. Pokud by soud I. stupně shledal, že nárok žalobkyně je alespoň zčásti opodstatněný, měl provést též dokazování k výši nároku, zejména ohledně stávajícího nároku na bolestné, když tyto okolnosti v řízení nebyly zkoumány. 7. Soud I. stupně doplnil dokazování místním šetřením, znovu vyslechl žalobkyni a opakovaně připustil (výše popsaným nepřehledným způsobem) návrhy žalobkyně na změnu žaloby. Učiněná skutková zjištění pak soud I. stupně posoudil podle § 26 a § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve spojení s § 2951 a násl. o. z. Poté shledal, že návrh žalobkyně je v celém rozsahu po právu. Žalobkyně v řízení prokázala, že dne [datum] v 7:00 došlo k jejímu úrazu na komunikaci ve vlastnictví hlavního města Prahy, jejíž správou byl pověřen prvý žalovaný ([ulice] správa komunikací [územní celek], a.s.). Žalobkyně dle soudu I. stupně rovněž prokázala, že její úraz byl způsoben nepředvídatelnou závadou ve schůdnosti dané komunikace a oba žalovaní jsou za tento úraz odpovědní, když současně bylo zjištěno, že sama žalobkyně vynaložila veškeré úsilí, které po ní bylo lze spravedlivě požadovat, aby tomuto úrazu zabránila. Podle soudu I. stupně tedy žalobkyně přizpůsobila obutí a svou chůzi daným podmínkám, přičemž zvolila nejbezpečnější, nejkratší trasu, kterou dobře znala. I přes vynaložení veškeré možné opatrnosti však žalobkyně uklouzla na neodklizeném chodníku, přestože se po něm pohybovala s maximální obezřetností a podmínkám vhodně přizpůsobila obuv. Chodníku se dle závěru soudu I. stupně nemohla při své cestě do zaměstnání vyhnout, neboť ostatní vedlejší cesty v bezprostředním okolí bydliště se nacházely v obdobném stavu. S tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně uzavřel, že za majetkovou i nemajetkovou újmu odpovídají oba žalovaní, když znovu mlčky dovodil jejich solidární odpovědnost. 8. Ke struktuře a výši přiznané částky soud I. stupně uvedl, že částka 201 415,10 Kč představuje jednak nárok na odčinění újmy za vytrpěnou bolest číslo kódu [anonymizována dvě slova] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], jak vyplynulo ze zprávy o poškození zdraví ze dne [datum], a to oceněné 530 body dle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví při hodnotě 1 bod rovná se 264,67 Kč. Bolestné tak činí 140 275,10 Kč. Dále přiznal soud I. stupně náhradu za ztrátu výdělku žalobkyně po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkové výši 42 550 Kč. Přiznána byla i náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] v celkové výši 14 390 Kč. Další položky, z nichž se skládala shora uvedená částka, soud I. stupně označil jako náklady pojené s péčí o zdraví žalobkyně v [anonymizováno] [obec] za dobu od [datum]