Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne , datum, domáhala na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 325 567,55 Kč s příslušenstvím, a nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce. Dle tvrzení žalující strany byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , v likvidaci, IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně“) a žalovaným dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 370 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně nedostatečně prověřila schopnost žalovaného jako spotřebitele ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOSP“), čímž nedošlo k platnému uzavření spotřebitelské smlouvy. Právní předchůdkyně zaslala žalovanému Prohlášení nesplacené části úvěru za splatný ze dne , datum, , v němž zesplatnila pohledávku za žalovaným ke dni , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a současnou žalobkyní, byla pohledávka za žalovaným postoupena na současnou žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě pohledávky z neplatně uzavřené smlouvy tzv. předžalobní upomínkou ze dne , datum, . Jelikož ani poté žalovaný na svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ničeho, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.2. Ve věci je dán mezinárodní prvek, neboť žalovaný je státním příslušníkem Bolívarovské republiky Venezuela. Svoji příslušnost k rozhodnutí ve věci dovodil soud podle bydliště žalovaného na základě ust. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém ve spojení s ust. § 85 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o.s.ř.“).3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Dle ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu výslovně souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, která mu byla doručena dne , datum, , nevyjádřil, využil soud ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. výše uvedeného postupu a věc rozhodl bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů.5. Dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, v likvidaci, IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 370 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 311 Kč měsíčně. Úroková sazba byla stanovena na 5,40 % p.a., RPSN ve výši 5,62 % p.a. Právní předchůdkyně žalovanému úvěr poskytla (prokázáno Návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , Akceptací Návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Výpisem z účtu ze dne , datum, ). Právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostatečným způsobem prověřila úvěryschopnost žalovaného, žalovanému bylo přesto poskytnuto 370 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla zesplatněna ke dni , datum, (prokázáno Výpisem z účtu ze dne , datum, , Výpisy z účtu za období od 1/2021 do 7/2023, Výpočtem bezdůvodného obohacení za období od , datum, do , datum, , Prohlášením nesplacené části úvěru za splatnou ze dne , datum, ).6. Pohledávka za žalovaným byla na současnou žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Současně byl žalovaný opětovně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení s upozorněním, že v případě neuhrazení se žalobkyně bude svého nároku domáhat soudní cestou (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, , Oznámení o postoupení pohledávek společnosti , právnická osoba, v likvidaci na , Jméno žalobkyně, . ze dne , datum, s dokladem o odeslání, Předžalobní výzva k úhradě pohledávky ze dne , datum, s dokladem o doručení).7. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že plně prokazují zjištěný skutkový stav, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:10. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky měla být ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o.z.“), uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Tato smlouva je nicméně absolutně neplatná pro (rovněž žalobkyní tvrzené) nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného.11. Podle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.12. Dle ust. § 581 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená.14. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle ust. § 86 odst. 1 ZOSP poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Dle ust. § 86 odst. 2 ZOSP poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Dle ust. § 87 odst. 1 ZOSP poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Dle ust. § 87 odst. 2 ZOSP je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.19. Dle ust. § 87 odst. 3 ZOSP změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.20. Dle rozhodnutí NS, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 „Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“21. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, v likvidaci, IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným došlo k bezdůvodnému obohacení na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, . Neplatnost smlouvy vychází z přiznaného porušení povinností právního předchůdkyně žalobkyně dle § 86 a 87 ZOSP. Na základě neplatné smlouvy právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 370 000 Kč.22. Soud s ohledem na výše uvedené zhodnotil, že žalobou uplatněný nárok byl uplatněn z větší části po právu. Žalované straně v důsledku dostatečného neprověření její úvěryschopnosti ze strany právní předchůdkyně vznikla povinnost vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou část úvěru. Žalobě soud proto vyhověl v rozsahu požadované jistiny, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.23. S ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru soud konstatuje, že nelze shledat právo žalobkyně na úroky z prodlení, neboť tyto mohou plynut (například) až od konstatování takové neplatnosti soudem. Soud pro úplnost odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, který se touto problematikou zabýval například v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021 – 262: „V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440)“. Naopak výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (viz odst. 17 odůvodnění). V této části proto soud žalobu zamítl (výrok II.).24. Pro úplnost soud uzavírá, že obecně je možná situace, kdy lze v podobných případech přiznat zákonný úrok z prodlení, avšak nikoli od výzvy věřitele, nýbrž teprve od okamžiku, kdy se spotřebitel dostane do prodlení s vracením jistiny v době odpovídající § 87 odst. 1 ZOSP (sjednané či soudem určené podle možností spotřebitele).25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení z větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 52 833,10 Kč (její neúspěch byl pouze nepatrný co se týká příslušenství). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 16 279 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 325 567,55 Kč sestávající z částky 9 620 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v ust. § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka ze dne , datum, , návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne , datum, ), dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t. Vše, kromě soudního poplatku, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem , tituly před jménem, , Jméno advokáta, , uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.26. O povinnosti žalobkyně k úhradě doplatku soudního poplatku bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 2 odstavce 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s položkou č. 2, bodu 2 ve spojení s položkou č. 1 bodu 1., písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.27. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.