Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 57 660,11 Kč s příslušenstvím. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen.2. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení částky 57.660,11 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 125.210,11 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení z částky 57.660,11 Kč od , datum, do zaplacení , z titulu nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím , Orgán veřejné moci, o uložení pokuty a nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat v zákonem stanovené lhůtě rozhodnutí v přestupkovém řízení, které s žalobcem zahájila , Orgán veřejné moci, dne , datum, , kdy byl žalobci doručen příkaz č.j. , číslo jednací, vydaný , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , a které bylo pravomocně skončeno až rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , které nabylo právní moci dne , datum, .4. Konkrétně se žalobce domáhá náhrady účelně vynaložených nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení, náhrady ušlého zisku z důvodu nezákonného zadržování finančních prostředků žalobce a přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřeně dlouhé přestupkové řízení, a to ve výši, která mu nebyla žalovaným poskytnuta na základě jeho žádosti.5. Dne , datum, byl žalobci doručen příkaz ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , kterým mu byla , Orgán veřejné moci, (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložena za tvrzené spáchání přestupku dle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, pokuta ve výši 250.000,- Kč. Proti výše uvedenému příkazu podal žalobce odpor. Správní orgán I. stupně následně rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, za což mu byla uložena pokuta ve výši 250.000,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, kterým , Orgán veřejné moci, (dále jen „správní orgán II. stupně“) svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, rozhodnutí správního orgánu I. stupně č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, zrušila a věc vrátila k novému projednání. Správní orgán I. stupně následně svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, rozhodl tak, že opětovně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 19a odst. 3 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, za což mu byla uložena pokuta ve výši 160.000,- Kč. Proti tomuto (druhému) rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, kterým správní orgán II. stupně svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, rozhodnutí správního orgánu I. stupně č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, částečně změnil a částečně potvrdil, kdy uložil žalobci povinnost uhradit pokutu ve výši 100.000,- Kč. Na základě tohoto rozhodnutí uhradil žalobce dne , datum, na účet , Orgán veřejné moci, pokutu ve výši 100.000 Kč.6. Proti tomuto rozhodnutí správního orgánu II. stupně podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č.j. 25 A 23/2023-42 rozhodl tak, že rozhodnutí správního orgánu II. stupně č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Na základě tohoto rozsudku , Orgán veřejné moci, dne , datum, vrátila žalobci nezákonně uloženou pokutu ve výši 100.000,- Kč.7. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal správní orgán II. stupně kasační stížnost, o níž Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č.j. 4 As 2/2025-27 rozhodl tak, že se kasační stížnost zamítá, kdy v odst. 22. odůvodnění rozsudku uvedl, že „Nejvyšší správní soud v návaznosti na výše uvedené ve shodě s krajským soudem uzavírá, že žalobci vytýkané jednání není přestupkem, za který byl žalobce uznán vinným.“ Správní orgán II. stupně následně svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, , rozhodl tak, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, zrušil a řízení zastavil.8. Přestupkové řízení bylo tedy s žalobcem vedeno od , datum, do , datum, , tedy v souhrnu 6 let 4 měsíce a 10 dní, přičemž v období od , datum, až do , datum, nemohl žalobce v důsledku nezákonně uložené a jím uhrazené pokuty zhodnocovat své prostředky ve výši 100.000,- Kč a dále byl nucen vynaložit další prostředky na právní zastoupení v nezákonně vedeném přestupkovém řízení.9. Stanovisko , Jméno žalovaného, Žádostí ze dne , datum, , která byla žalovanému téhož dne doručena, žalobce u žalovaného uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým přestupkovým řízením ve výši 107.214,- Kč, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 6.292,- Kč a nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 11.704,11 Kč. Dne , datum, bylo žalobci doručeno stanovisko žalovaného, v němž žalovaný přiznal žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění toliko ve výši 67.550,- Kč, které bylo žalobci uhrazeno dne , datum, .10. Nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení v přestupkovém řízení a nárok na náhradu ušlého zisku však žalovaný neuznal s odůvodněním, že „pokud se jedná o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení, tyto měl možnost žadatel uplatnit v jeho průběhu“ a „stejně tak nelze přiznat nárok na náhradu ušlého zisku v podobě úroků, které by hypoteticky bývaly mohly být připsány k účtu žadatele, pakliže by býval měl na bankovním účtu uloženou částku odpovídající výši uložené a uhrazené pokuty. Toto ze strany žadatele prokázáno nebylo.“ S tímto tvrzením žalovaného se však nelze ztotožnit.11. Náklady právního zastoupení v dané věci sestávají z následujících úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení dne , datum, : sepis odporu proti příkazu č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, , sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, a sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, .V souladu s § 10 odst. 1 AT činí tarifní hodnota částku 5.000,- Kč za jeden úkon právní služby. Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí 1.000,- Kč. Sazba odměny za 4 úkony právní služby 4.000,- Kč , 4 x režijní paušál po 300,- Kč 1.200,- Kč , Celkem bez 21 % DPH 5.200,- Kč , s 21 % DPH 6.292,- Kč . Náklady právního zastoupení v přestupkovém řízení tedy činí částku ve výši 6.292,- Kč. V této souvislosti žalobce uvádí, že za právní služby poskytnuté v tomto přestupkovém řízení uhradil svému právnímu zástupci smluvní odměnu v celkové výši 30.250,- Kč, která mu byla vyúčtována následujícími daňovými doklady: fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 12.100,- Kč, fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 18.150,- Kč, které žalobce uhradil.12. Žalovaný však nárok žalobce na náhradu vynaložených nákladů na právní zastoupení neuznal s odůvodněním, že „pokud se jedná o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve správním řízení, tyto měl možnost žadatel uplatnit v jeho průběhu.“ Takovýto argument je však nutno označit za naprosto absurdní, jelikož žádný procesní předpis neupravuje nárok obviněného na náhradu nákladů přestupkového řízení. Nárok na náhradu nákladů řízení má dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, toliko správní orgán a za splnění zákonných podmínek také poškozený, a to toliko v rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným, případně v rozhodnutí, jímž je schválena dohoda o narovnání. V daném případě tedy tíží povinnost nahradit žalobci, proti němuž bylo vedeno nezákonné přestupkové řízení, náklady na právní zastoupení stát podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce se tedy touto žalobou domáhá nároku ve výši 6.292,- Kč.13. Žalobce dále požaduje náhradu za ušlý zisk .Na základě nezákonného rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , ve spojení s nezákonným rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, poukázal žalobce na účet , Orgán veřejné moci, dne , datum, částku ve výši 100.000,- Kč, která mu byla vrácena zpět dne , datum, , poté, co bylo nezákonné rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2024, č.j. 25 A 23/2023-42. Po dobu 713 dnů tedy správní orgán neoprávněně zadržoval finanční prostředky žalobce, v důsledku čehož žalobce nemohl mít tyto prostředky uloženy na spořicím účtu a zhodnocovat je úročením, jak by tomu bylo za normálního běhu okolností. S ohledem na skutečnost, že běžně dosahovaná úroková sazba na spořicích účtech činila v období let 2023 a 2024 cca 6 % p.a., požaduje žalobce náhradu ušlého zisku ve výši 6 % p.a. z částky 100.000,- Kč od , datum, do , datum, , tedy částku ve výši 11.704,11 Kč. Žalovaný však tento nárok žalobce neuznal s odůvodněním, že „stejně tak nelze přiznat nárok na náhradu ušlého zisku v podobě úroků, které by hypoteticky bývaly mohly být připsány k účtu žadatele, pakliže by býval měl na bankovním účtu uloženou částku odpovídající výši uložené a uhrazené pokuty.“ S tímto závěrem žalovaného se však nelze ztotožnit, jelikož se zde nejedná o hypotetický zisk, nýbrž o skutečnou majetkovou škodu, neboť v případě, že by žalobce nebyl nucen nezákonně uloženou pokutu uhradit, měl by částku ve výši 100 000 Kč uloženou na spořicím účtu, v důsledku čehož by inkasoval výnos z připsaných úroků, což mu však bylo znemožněno.14. Žalobce vyčíslil výši přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu na částku 107.214,- Kč. Tato částka byla vyčíslena s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010. Žalovaný uvedl, že v daném případě je odpovídající výše zadostiučinění 18.000,- Kč za jeden rok řízení, tedy celkem 96.500 Kč, přičemž tuto částku dále ponížil o 30 %. S tímto však žalobce nesouhlasí, když má za to, že v daném případě je odpovídající výše přiměřeného zadostiučinění 20.000 Kč za jeden rok řízení a rovněž nesouhlasí ani s krácením této částky o 30 % (resp. o 40 %, když žalovaný krátil o 25 % a 15 % a zvýšil o 10 %). Žalovaný nárok žalobce krátil o 25 % s odůvodněním, že „se jednalo o věc složitou do jisté míry zejména z hlediska právní interpretace a s ohledem na technickou povahu věci a též s přihlédnutím k nezbytnému prověření správnosti aplikace podzákonných předpisů a technických norem.“ Takovéto krácení však žalobce považuje za nepřiměřené a zcela nedůvodné, když v daném případě je nutno konstatovat, že věc v žádném případě nebyla nijak složitá, ba naopak byla již od počátku naprosto jednoznačná, a to jak po právní, tak po technické stránce.15. Žalobce v této souvislosti zdůrazňuje, že již ve svém odporu proti příkazu , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, jasně uváděl, že předmětný výrobek, tj. chladírenské dveře otočné jednokřídlé, není stanoveným výrobkem ve smyslu nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, jelikož se nejedná o stavební výrobek, tedy výrobek, který je určen pro trvalé zabudování do stavby a jehož vlastnosti mohou ovlivnit aspoň jeden ze základních požadavků na stavby, nýbrž se jedná o výrobek, který slouží toliko k zakomponování do chladicích boxů a dalších zařízení. Toto žalobce ještě několikrát zopakoval a detailně právně zargumentoval i v rámci svých následných podáních, avšak správní orgány si neustále stály za svým nesprávným a zcela absurdním právním posouzením. Spravedlnosti se tak žalobce domohl až v řízení o správní žalobě, kdy mu dal Krajský soud v Ostravě za pravdu a nezákonné rozhodnutí správního orgánu ze dne 13. 2. 2023 č. j. , číslo jednací, rozsudkem č.j. 25 A 23/2023-42 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je v dalším řízení vázán právními závěry vyslovenými zejm. v odst. 22 rozsudku. Za zmínku zde pak stojí mimo jiné i bod 18. odůvodnění rozsudku, v němž soud konstatoval, že „Sám žalovaný ve vyjádření k žalobě připouští, že chladící box není stavbou.“ Již jen tato skutečnost tak dle mínění žalobce svědčí o naprostém nepochopení základních pojmů ze strany správních orgánů. O dalších 15 % pak žalovaný nárok žalobce krátil s odůvodněním, že „věc byla projednávána na dvou stupních soudní soustavy a předtím ještě na dvou stupních soustavy správních orgánů.“ Takovéto krácení je rovněž nutno s ohledem na výše uvedené označit za zcela absurdní. Skutečnost, že se věc musela projednávat i před správním soudem, byla zapříčiněna toliko neschopností správních orgánů. Jak Krajský soud v Ostravě, tak i Nejvyšší správní soud na podkladě kasační stížnosti , Orgán veřejné moci, , dali jednoznačně za pravdu žalobci. Dle názoru žalobce zde tedy není namístě jakékoli krácení nároku žalobce z titulu přiměřeného zadostiučinění za více než 6 let trvající přestupkové řízení. Jelikož žalovaný tomuto nároku žalobce částečně v částce 67.550,- Kč vyhověl, domáhá se žalobce touto žalobou toliko zbývající části nároku ve výši 39.664,- Kč.16. Žalobce požaduje uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení z částky 125 210,11 Kč od , datum, do , datum, a z částky 57 660,11 Kč od , datum, do zaplacení.17. Žalovaná žádala zamítnutí žaloby s tím, že tvrzení žalobce o průběhu řízení jím vylíčeném v bodu I. žaloby činí nesporné a s tím, že již žalobce odškodnila částkou 67.550 Kč z titulu nepřiměřené délky řízení , ostatní nároky považuje za nedůvodné či neprokázané.18. Soud zjistil následující skutkový stav: Příkazem , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 250.000 Kč. Proti výše uvedenému příkazu podal žalobce přípisem ze dne , datum, odpor. , Jméno žalovaného, , adresa, , tel. číslo, , webová stránka, .19. , Orgán veřejné moci, následně rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku, za což mu byla uložena pokuta ve výši 250.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí , Orgán veřejné moci, podal žalobce přípisem ze dne , datum, odvolání, následně , Orgán veřejné moci, svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , zrušil a věc vrátil , Orgán veřejné moci, k novému projednání. , Orgán veřejné moci, následně svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , opětovně uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku, za což mu byla uložena pokuta ve výši 160.000 Kč. Proti tomuto (druhému) rozhodnutí , Orgán veřejné moci, podal žalobce přípisem ze dne , datum, odvolání, na jehož základě , Orgán veřejné moci, svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , částečně změnil a částečně potvrdil, když uložil žalobci povinnost uhradit pokutu ve výši 100.000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí , Orgán veřejné moci, podal žalobce přípisem ze dne , datum, správní žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, který svým rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č.j. 25 A 23/2023-42, rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal , Orgán veřejné moci, přípisem ze dne , datum, kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 24. 7. 2025, č.j. 4 As 2/2025-27, zamítnul.20. , Orgán veřejné moci, následně svým rozhodnutím ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, , rozhodnutí , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , zrušil a řízení zastavil.21. Přestupkové řízení bylo s žalobcem vedeno od , datum, do , datum, , tedy v souhrnu 6 let 4 měsíce a 10 dní, přičemž v období od , datum, až do , datum, nemohl žalobce v důsledku nezákonně uložené a jím uhrazené pokuty zhodnocovat své prostředky ve výši 100.000 Kč .22. Žalobce vynaložil v průběhu přestupkového řízená náklady právního zastoupení za tyto úkonů právní služby: převzetí a příprava zastoupení dne , datum, , sepis odporu proti příkazu č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, , sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, a sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, , když za právní služby poskytnuté v tomto přestupkovém řízení uhradil svému právnímu zástupci smluvní odměnu v celkové výši 30.250,- Kč, která mu byla vyúčtována následujícími daňovými doklady a to fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 12.100,- Kč a fakturou č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 18.150,- Kč.23. Žádostí ze dne , datum, žalobce u žalované uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřeně dlouhým přestupkovým řízením ve výši 107.214 Kč, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů právního zastoupení ve výši 6.292,- Kč a nárok na náhradu ušlého zisku ve výši 11.704,11 Kč. Dne , datum, bylo žalobci doručeno stanovisko žalovaného, v němž žalovaný přiznal žalobci nárok na přiměřené zadostiučinění toliko ve výši 67.550,- Kč, které bylo žalobci uhrazeno dne , datum, (žalovanou nesporné).24. Nesprávným úředním postupem se rozumí porušení pravidel pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu. O „úřední“ postup jde tehdy, jestliže tak postupují osoby, které plní úkoly státního orgánu, a pokud tento postup slouží výkonu státní moci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5134/2017).25. Nemajetková újma představuje zásah do jiné než majetkové sféry poškozeného, není spojena se snížením majetkového stavu či jeho nezvýšením, ač bylo předpokládáno a nárok na její odškodnění je zcela nezávislý na tom, zda vznikne škoda. Přestože samotný pojem nemajetkové újmy § 31a zákona č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje a jednoznačnou definici nepodává ani občanský zákoník, z § 2956 o. z. lze dovodit, že nemajetková újma má jak objektivní stránku spočívající v porušení objektivního práva poškozeného, tak subjektivní stránku spočívající ve způsobených duševních útrapách (viz BIČÁK, Vít. § 31a [Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 289, marg. č. 7.)26. Vzhledem k tomu, že zákon č. 82/1998 Sb. blíže nedefinuje ani pojem škody ani neupravuje rozsah její náhrady, vychází se pro účely jejího určení ve smyslu ustanovení § 26 zákona č. 82/1998 Sb. z ustanovení § 2952 o. z., podle nějž se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 30 Cdo 2678/2020).27. Škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (spočívá ve zmenšení jeho majetkového stavu) a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, takže je napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především penězi. Ušlý zisk je pak v podstatě ušlým majetkovým prospěchem a spočívá v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno (kdyby nebylo škodné události) důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Charakter ušlého zisku má i majetková újma představovaná ztrátou majetkového přínosu, který poškozený mohl očekávat při obvyklém sledu událostí, nebýt nesprávného úředního postupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2601/2010).28. Vznik škody nebo nemajetkové újmy je povinen tvrdit, a především prokázat poškozený. V řízení o náhradě škody či nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup tak leží na žalobci důkazní břemeno o tom, že škoda či nemajetková újma skutečně vznikla.29. Otázka existence příčinné souvislosti je pak otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost, tedy nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být rovněž prokázána. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá v určení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována. Pro posouzení, zda stát odpovídá za tvrzenou škodu, je podstatné, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) by šlo, jen kdyby tvrzená škoda vznikla následkem onoho nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (teorie tzv. adekvátní příčinné souvislosti) (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. I. ÚS 312/05, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 31 Cdo 2376/2021). Jestliže škoda nevznikla coby následek nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu (byla-li rozhodující příčinou vzniku škody jiná skutečnost), odpovědnost za škodu nenastává. Příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1482/2013).30. Splnění těchto předpokladů musí být v soudním řízení bezpečně prokázáno a nepostačuje pouhý pravděpodobnostní závěr o splnění některého z nich. Důkazní břemeno v tomto směru leží na poškozeném (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3213/2009).31. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Skutkovým vymezením nároku v žalobě je soud vázán, naopak právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci náleží soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000).32. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že žalobce neprokázal, že mu škoda a nemajetková újma nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem (nad rámec částky přiznané ve výroku I.) vznikla.33. Pokud jde o ušlý zisk za zadržování finančních prostředků žalobce žalovanou , tak žalovaná příhodně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4906/2009, kde se stanoví, že by v takovémto případě mělo být prokázáno, že na základě např. smlouvy o běžném či vkladovém účtu měl mít tyto peníze úročeny u některé z bank, tedy, že takový zisk mohl důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Jen tehdy by byla taková ztráta reálně ušlým ziskem ve smyslu ustanovení § 2952 obč. zák. a podmínka odpovědnosti státu v podobě vzniku škody by tak byla naplněna (viz relevantní závěry zdejšího soudu ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. 25 Cdo 422/2007) a to včetně důkazu o tom, že v rozhodném období žalobce obdobný bankovní účet měl, jakož i důkaz o smluvně zajištěném úrokovém výnosu. Žalobce nic takového netvrdil natož prokazoval.34. Podle § 31 zák. č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst. 4).35. Z cit. § 31 zák. č. 82/1998 Sb. vyplývá, že součástí škody, za kterou stát v režimu daného zákona odpovídá, jsou i ty náklady řízení, jež musel poškozený vynaložit k odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu a jejichž náhrada nebyla v rámci procesních předpisů ovládajících řízení, v němž došlo k vydání nezákonného rozhodnutí nebo k nesprávnému úřednímu postupu, možná. Smyslem této úpravy je umožnit náhradu těchto nákladů, jejichž vynaložení by jinak nebylo v příčinné souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí nebo nesprávným úředním postupem.36. Příčinou vynaložení nákladů řízení je vždy rozhodnutí účastníka řízení, který je vynakládá.37. Z hypotézy § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. však vyplývá, že se použije pouze ve vztahu k těm poškozeným, kteří sami vynaložili náklady na odstranění nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Tak je tomu i v případě žalobce.38. Žalobce prokázal, že vynaložil náklady v přestupkovém řízení v částce 6 292 Kč a že tyto náklady jsou v příčinné souvislosti s odstraněním nezákonného rozhodnutí, když nárok na náhradu nákladů řízení má dle zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, toliko správní orgán.39. Jednalo se o tyto úkony právní služby : převzetí a příprava zastoupení dne , datum, , sepis odporu proti příkazu č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, , sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, a sepis odvolání proti rozhodnutí č.j. , číslo jednací, ze dne , datum, dne , datum, , když za právní služby poskytnuté v tomto přestupkovém řízení uhradil svému právnímu zástupci smluvní odměnu v celkové výši 30.250,- Kč podle faktury č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 12.100,- Kč a faktur č. , hodnota, ze dne , datum, ve výši 18.150,- Kč. V souladu s § 10 odst. 1 AT činí tarifní hodnota částku 5.000,- Kč za jeden úkon právní služby. Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí 1.000,- Kč. Sazba odměny za 4 úkony právní služby 4.000,- Kč , 4 x režijní paušál po 300,- Kč 1.200,- Kč . Celkem 5.200,- Kč , s 21 % DPH 6.292 Kč.40. Podle § 49 odst. 1 a 3 zákona č. 500/2004 Sb. náklady řízení jsou zejména hotové výdaje účastníků a jejich zástupců, včetně správního poplatku, ušlý výdělek účastníků a jejich zákonných zástupců, náklady důkazů, tlumočné a odměna za zastupování. Nestanoví-li zákon jinak, nese správní orgán nebo dotčený orgán a účastník své náklady.41. Ve vztahu k posouzení otázky náhrady škody spočívajících v nákladech vynaložených na obhajobu v přestupkovém řízení , které skončilo zčásti odsouzením pachatele, je třeba vyjít z toho, že dle § 8 odst. 1 OdpŠk, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, pokud není stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud bylo pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Základní principy náhrady škody jsou stanoveny v § 31 OdpŠk s tím, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování s tím, že výše odměny se určí podle ustanovení advokátního tarifu (odst. 3). Je ustálenou soudní praxí, že dle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) přestupkového stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím ; protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se stíhání zahajuje. Neposuzuje se tedy správnost postupu přestupkového orgánů (nejde o nesprávný úřední postup), rozhodující je výsledek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001).42. Proto soud žalobě v této části zcela vyhověl (výrok I.)43. Zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 OdpŠk v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk . Vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. V řízení se tedy obvykle pouze zjišťuje, zda jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce.44. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle shora citovaných ustanovení, zejména § 1 odst. 1 OdpŠk, § 13 odst. 1 OdpŠk a § 31a odst. 1, 2 a 3 OdpŠk, a citované judikatury, když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout nesprávnými úředními postupy, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.45. V řízení bylo prokázáno, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk.46. Žalovaná dala jasně najevo, že nároky žalobce nad rámec již poskytnuté náhrady v částce 67 550 Kč . uspokojit nehodlá, jak sama žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla.47. S ohledem na vývoj judikatury (zejména nález IV. ÚS 2058/20), má soud za to, že zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení má být poskytnuto v peněžní formě, neboť zde nejsou výjimečné důvody pro přiznání zadostiučinění pouze v rovině morální a to již i pro enormní délku řízení (přes 6 let) . Žalobce se na délce řízení negativně nepodílel a význam řízení nelze ani s ohledem na typově zvýšený význam řízení (dávka hmotné nouze) považovat za nepatrný.48. Soud neshledal ( na rozdíl od žalované) důvodu pro použití vyšší částky než 15 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky poloviční). Vyšší než základní částka se užije u extrémně dlouhých řízení, za které lze zpravidla považovat ta, která překročí délku trvání 10 let. Soud pak přihlédl k celkové délce řízení a .k významu řízení pro žalobce , který považuje za nízký , a to již vzhledem k tomu, že po doručení příkazu ze dne , datum, žalobci v dalším průběhu nemohla být žalobci ulož vyšší trest a v dalším průběhu řízení se výše pokuty snižovala.49. Soud vyšel ze základní částky 80 416 Kč ( 15 000 + 4 x 15 000 Kč =75 000 Kč , 4 x 1250 Kč = 5 000 Kč , 416 Kč).50. V tomto případě se jednalo o věc složitou do jisté míry zejména z hlediska technické povahy věci a též s přihlédnutím k nezbytnému prověření správnosti aplikace podzákonných předpisů a technických norem, proto je namístě snížení částky o 25% (- 20 104 Kč ).51. Dále vzhledem k projednávání věci na dvou stupních soudní soustavy dvou stupních soustavy správních orgánů je třeba částku snížit o 15 % ( - 12 062 Kč). Jak bylo uvedeno výše, v postupu správních orgánů a soudů lze spatřit průtahy, nicméně nejednalo se např. o případy, kdy by uplynula delší doba mezi jednotlivými jednáními, či o prodlevy při předávání spisu, tedy o případy zcela zjevných zanedbání, jichž bylo možné se vyvarovat. Stejně tak v případu nedošlo ke zcela zjevným excesům typu, že by soud nižšího stupně nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího stupně či nález Ústavního soudu. Z hlediska významu řízení s ohledem na délku řízení a skutečnost, že se jednalo o přestupkové řízení je zřejmé , že žadatel byl po dlouhou dobu v nejistotě, zda se dopustil přestupku, či nikoliv, což mohlo negativně zasáhnout i do jeho podnikání. Z těchto důvodů je tedy namístě částku zvýšit o 15 % ( + 12 062 Kč).Výsledná částka , jež je dle soudu přiměřená činí 60 312 Kč , tj. převyšující již žalobci poskytnuté plnění.52. Z výše uvedených důvodů soud neshledal žalobcův nárok na doplacení odškodnění za nepřiměřenou délku řízení důvodným.53. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila přiznanou částku ve výroku I. do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 703,60 Kč, přičemž tato částka představuje 78,18 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,09 % a úspěchu žalobce v rozsahu 10,91 %) a to dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 450 Kč.