10 C 116/2015-750 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se svou žalobou domáhá, aby žalované byla uložena povinnost vydat žalobci v petitu specifikované movité věci, nebo jejich peněžitou náhradu s odůvodněním, že usnesením [název soudu] ze dne 6. 6. 2013, č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a insolvenčním správcem dlužníka byl jmenován [titul]. [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka]. Dne 17. 10. 2013 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Žalobce spolu se [právnická osoba], [anonymizováno] dala dne 31. 12. 2013 podnět insolvenčnímu soudu k dohledu, který měl být zaměřen mimo jiné na to, že v držení dlužníka v areálu [anonymizováno] závodu dlužníka se nacházejí hotové [anonymizováno] výrobky, které jsou ve vlastnictví žalobce, nebyly sepsány do majetkové podstaty dlužníka a existuje důvodné podezření, že s některými z nich dlužník nakládá jako s vlastními, podnět zůstal bez reakce. Všechny výrobky žalobkyně koupila od jejich předchozího vlastníka [právnická osoba], [anonymizováno] s výjimkou položky [číslo] kterou žalobkyně koupila přímo od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [právnická osoba] nabyla vlastnické právo k výrobkům dvěma různými způsoby, jednak část z nich koupila od [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a zbývající položky byly pro [právnická osoba] vyrobeny přímo [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že všechny věci byly v držení žalovaného a že tento tyto odmítá vydat, příp. s těmito naložil v rozporu s vlastnickým právem žalobce. Pokud jde o cenu věcí, jejichž vydání je žádáno, pak žalobce vyšel z cen, za které tyto věci byly obchodovány. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že dne 24. 6. 2011 byla mezi [právnická osoba], [anonymizováno] (dále též jen [anonymizována dvě slova]) a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] (dále též jen [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nebo [anonymizována dvě slova]) uzavřena smlouva o obchodní spolupráci, jejímž předmětem byla dodávka surovin ze strany [právnická osoba] určená [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] k výrobě papírenských výrobků pro [právnická osoba]. Dne 28. 6. 2011 byla mezi těmito společnostmi uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k souboru věcí, na jejímž základě byly pohledávky z obchodní spolupráce zajištěny převodem vlastnického práva k souboru movitých věcí, a to zásobám rozpracovaných výrobků uložených ve skladech [právnická osoba] – [anonymizováno] a specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy. K této smlouvě bylo následně uzavřeno několik dodatků, v nichž byl uveden výčet výrobků, u nichž má dojít k zajišťovacímu převodu vlastnického práva na [právnická osoba]. Následně bylo zahájeno insolvenční řízení na majetek dlužníka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to dne 25. 4. 2013. Ve dnech 18. a 27. 5. 2013 byly uzavřeny dvě kupní smlouvy mezi [právnická osoba] – [právnická osoba] (dále též jen [anonymizována dvě slova] [obec] nebo [anonymizováno] [obec]), jako prodávajícím, a [právnická osoba], jakožto kupujícím, jejichž předmětem byl převod vlastnického práva k nedokončeným papírenským výrobkům vymezeným v přílohách smluv. Dne 6. 6. 2013 byl zjištěn úpadek dlužníka [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], dne 15. 8. 2013 měla být dle tvrzení žalobkyně akceptována objednávka žalobkyně [právnická osoba] ze dne 14. 8. 2013, jejímž předmětem byly nedokončené papírenské výrobky. Žalovaná uvedla, že část nedokončené výroby, jejíhož vydání se žalobkyně domáhá, byla zahrnuta již do předmětu smlouvy o zajišťovacím převodu práva, respektive byla součástí dodatků. Vlastnické právo k uvedeným výrobkům bylo za účelem zajištění splnění pohledávek [právnická osoba] za [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] převedeno na [právnická osoba], přičemž v insolvenčním řízení je třeba vycházet z toho, že zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění, nemůže se však domoci vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Společnost [anonymizována dvě slova] tak mohla být z pohledu zákona č. 182/2006 Sb. nejvýše zajištěným věřitelem a mohla pouze přihlásit tyto své pohledávky jakožto zajištěný věřitel. Převod vlastnického práva k předmětným výrobkům, které byly předmětem zajišťovacího převodu vlastnického práva na žalobkyni po okamžiku zjištění úpadku dlužníka, není přípustné. Na převod vlastnického práva k těmto výrobkům je proto nutno hledět jako na právní jednání neplatné pro rozpor s insolvenčním zákonem, žalobkyně se tak nemohla stát vlastníkem těchto výrobků a není ani aktivně legitimována v tomto řízení. Společnost [anonymizována dvě slova] uplatňuje v rámci insolvenčního řízení zajištění souboru nedokončených výrobků. Žalovaná zajištění pohledávek [právnická osoba] v celém rozsahu popřela a před insolvenčním soudem je pod sp. zn. [spisová značka] veden incidenční spor o pravost a pořadí přihlášených pohledávek. Zároveň je vedeno [právnická osoba] ohledně části nedokončené výroby řízení o vyloučení věcí z majetkové podstaty, které je vedeno u insolvenčního soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Žaloba o vyloučení věcí z majetkové podstaty je též vedena na základě návrhu žalobkyně pod sp. zn. [spisová značka]. V těchto sporech je řešena otázka, zda jsou nedokončené výrobky součástí majetkové podstaty [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a s ní související otázka platnosti smlouvy o obchodní spolupráci a smlouvy o zajišťovacím převodu práva, neboť žalovaná má za to, že smlouva o obchodní spolupráci je absolutně neplatná. Otázka platnosti smlouvy o obchodní spolupráci je klíčová i pro tento soudní spor, neboť v případě, že by tato smlouva a k ní akcesoricky navazující smlouva o zajišťovacím převodu práva, byly neplatné, tak neexistuje žádný titul, kterým by [právnická osoba] prokázala své vlastnické právo k nedokončeným výrobkům, a pokud nebyla vlastníkem výrobků, tak nemohla ani vlastnické právo převést na žalobkyni. Žalovaná navrhla řízení přerušit podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. anebo žalobu zamítnout. 3. Tvrzení stran se v průběhu řízení vyvíjela a soud proto rekapituluje výsledný stav: Pokud jde o žalobce, pak tento tvrdil, že je vlastníkem všech předmětných věcí, jejichž vydání žádá, přičemž uváděl, že pokud jde o položku [číslo] tuto nabyl přímo od [právnická osoba] – [právnická osoba], nicméně v podání ze dne 2. 10. 2019 pak žalobce uvedl, že položku [číslo] koupil přímo od [anonymizováno] [obec], s tím, že tato byla vyrobena pro [anonymizováno] [obec], a dne 22. 8. 2013 naskladněna, a následně tato položka byla prodána [právnická osoba] přímo žalobci. Kupní smlouva ani objednávka se nedochovala a dochovalo se pouze vyúčtování kupní ceny fakturou [číslo]. Dne 26. 8. 2013 pak žalobce odvezl ze skladu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] část z tohoto zboží v množství 10,628 tun a zbytek množství 3,887 tun si odvézt nestihl, a proto je toto předmětem této žaloby. Pokud jde o položky 1 – 74, pak žalobce setrval na svých tvrzeních, že tyto věci koupil na základě písemné objednávky od [právnická osoba], přičemž objednávka byla ze dne 14. 8. 2013 a tato byla akceptována dne 15. 8. 2013. Cena těchto výrobků byla vyúčtována fakturami, které žalobce specifikuje v žalobě s tím, že uvádí, že k faktickému předání těchto věcí nedošlo, neboť ty se nacházely v areálu papírem [anonymizována dvě slova], kde byly původně vyrobeny, nicméně žalobce dovozuje, že se v souladu s textem objednávky stal vlastníkem těchto položek ke dni 15. 8. 2013. Úhradu faktur dovozuje z potvrzení vystaveného [anonymizována dvě slova] o úhradě těchto faktur. Pokud jde o [právnická osoba] [anonymizováno], od které žalobce tyto věci nabyl, pak v tomto směru žalobce setrval na tom, že část věcí, konkrétně položky 1 – 6, 8 – 27, 34, 38 – 41, a 45 – 68, nabyla [právnická osoba] [anonymizováno], od [právnická osoba], na základě dvou kupních smluv, a to kupní smlouvy z 18. 5. 2013 a 27. 5. 2013. V rámci řízení pak žalobce doplnil, že společnost [právnická osoba] nabyla tyto věci od [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], nicméně konkrétní tvrzení, kdy k tomu došlo a za jakých konkrétních podmínek, již žalobce nedotvrdil. Pokud jde o druhou část věcí, které nabyla [právnická osoba] [anonymizováno], a prodala následně žalobci, pak ohledně tohoto setrval žalobce na tvrzení, že dne 24. 6. 2011 byla uzavřena mezi [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] smlouva o obchodní spolupráci, [anonymizováno] základě které se [právnická osoba] [anonymizováno], stala vlastníkem věcí, které pro ni vyrobila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Jedná se o položky 7, 28 – 33, 35 – 37, 42 – 44, a 69 – 74. Pokud jde o otázku držby věcí, žalobce trval na tom, že původní insolvenční správce [titul]. [ano