12 C 180/2018-370 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobou, doručenou soudu dne 5. 9. 2018 se žalobkyně domáhala na žalované náhrady škody ve výši 35 849 311,39 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že usnesením ze dne 12. 12. 2014, č.j. ÚOOZ [číslo], zajistila Policie ČR veškeré peněžní prostředky žalobkyně, včetně peněžních prostředků dodatečně došlých, a to v celkové výši 11 818 747,65 EUR na 10 účtech vedených ve prospěch žalobkyně u [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“). Dalším usnesením policie ze dne 12. 12. 2014, č.j. [anonymizováno] [číslo], policejní orgán zajistil veškeré peněžní prostředky včetně peněžních prostředků dodatečně došlých včetně příslušenství, a to až do celkové výše 11 818 747,65 EUR na 6 účtech vedených ve prospěch žalobkyně u [právnická osoba]. Od uvedeného okamžiku tak nemohla žalobkyně s peněžními prostředky uloženými na daných účtech disponovat v rámci své podnikatelské činnosti, ani z nich čerpat či užívat úroky. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp.zn. [spisová značka], bylo zmíněné rozhodnutí policie zrušeno a nahrazeno novým rozhodnutím, kterým bylo opět rozhodnuto o zajištění peněžních prostředků na 8 z 10 dříve zajištěných účtů žalobkyně u [anonymizováno], a zároveň bylo zrušeno zajištění na účtech u [anonymizována dvě slova]. V odůvodnění zmíněného rozhodnutí je uvedeno, že policejní orgán vydal dvě usnesení o zajištění peněžních prostředků, a to usnesení o zajištění peněžních prostředků na všech účtech společnosti vedených u [právnická osoba], a dále o zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně vedených u [právnická osoba], přičemž v každém z těchto usnesení zajistil peněžní prostředky až do výše 11 818 747,65 EUR, tedy do výše výnosu z trestné činnosti. Protože však až do této výše zajistil peněžní prostředky dvěma usneseními, znamenalo by to, že by byl zajištěn dvojnásobek předpokládaného výnosu z trestné činnosti, což by však bylo zjevně neadekvátní zajištění náhradní hodnoty. Městský soud v Praze proto usnesení policie zrušil a znovu rozhodl o zajištění peněžních prostředků na účtech u [anonymizováno], přičemž součet těchto zajištěných peněžních prostředků spolu s peněžními prostředky zajištěnými na účtech u [anonymizována dvě slova] představoval částku 10 564 669 EUR. Žalobkyně dále uvedla, že na základě její stížnosti Městský soud v Praze rozhodnutím ze dne 9. 12. 2015, sp.zn. [spisová značka], zajištění všech uvedených peněžních prostředků žalobkyně zrušil coby nezákonné s tím, že k jejich zajištění nejsou důvody. 2. Žalobkyni tak v důsledku nezákonných rozhodnutí vznikla škoda, kterou žalobkyně vyčíslila analogicky dle § 254 odst. 1 daňového řádu jako úrok z prodlení z neoprávněného jednání orgánu veřejné moci, a to za období zajištění uvedeného objemu finančních prostředků na označených účtech od 12. 12. 2014 do 9. 12. 2015, ve výši 35 849 311,39 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že svůj nárok uplatnila u žalované podáním žádosti ze dne 11. 12. 2017, a doplnila jej z opatrnosti podáním ze dne 31. 7. 2018. Žalobkyně však až do dne podání žaloby žádost nevyřídila. 3. V podání ze dne 4. 6. 2019 žalovaná učinila nesporným, že u ní žalobkyně uplatnila svůj nárok dne 11. 2. 2017 ve výši z důvodu uvedeného v žalobě s tím, že žalobkyně svoji žádost doplnila přípisem ze dne 31. 7. 2018. Žalovaná žádosti žalobkyně nevyhověla. Žalovaná stručně popsala rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení v souvislosti se zajištěním peněžních prostředků žalobkyně, z čehož dovodila, že k zajištění peněžních prostředků došlo v souladu s ustanovením § 79f a § 79a odst. 1 trestního řádu. K zajištění došlo z toho důvodu, že nebylo možné zajistit peněžní prostředky, u kterých zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že byly výnosem trestné činnosti. Ke zrušení zajištění Městským soudem v Praze pak došlo následně z toho důvodu, že zajištění trvalo delší dobu. Ke zrušení zajištění peněžních prostředků tedy nedošlo z toho důvodu, že by k tomu od počátku nebyly dány zákonné důvody, popřípadě proto, že by policejní orgán nebo státní zastupitelství pochybily. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně požaduje úroky ze zajištěné částky a nikoli škodu, tedy snížení majetkové podstaty žalobkyně. Jelikož tedy žalobkyni žádná skutečná škoda nevznikla, nebylo možné žádosti vyhovět, pročež žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 4. V replice ze dne 29. 7. 2019 žalobkyně tvrdila, že Městský soud v Praze ve svém zrušujícím rozhodnutí uvedl, že policejní orgány neprojednávaly věc s největším urychlením, a proto byla porušena zásada přiměřenosti zásahu do majetkových práv společnosti zajištěním peněžních prostředků, pročež bylo napadené rozhodnutí zrušeno. Dle žalobkyně tedy Městský soud v Praze konstatoval nezákonnost tím, že výslovně zmínil porušení zásady přiměřenosti zásahu do majetkových práv. Dle žalobkyně pak rovněž došlo ke zjevnému porušení § 79a odst. 3 trestního řádu, dle něhož platí, že jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba, nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo jej omezí. K tomu má pak dojít z vlastní iniciativy bez odkladu poté, co důvod zajištění nebo jeho přiměřenost odpadne, což však dle žalobkyně dodrženo nebylo, a takový stav napravil až Městský soud v Praze na základě žádosti žalobkyně. 5. Žalobkyně dále uvedla, že dle § 79a odst. 1 trestního řádu musí orgány činné v trestním řízení zajistit věc v odůvodněných případech, přičemž se jedná o krajní prostředek, který vybočuje ze zásad právního státu a zasahuje do majetkových práv subjektu. Pakliže jsou ovšem meze daného institutu překročeny, musí být újma tím vzniklá reparována. Svou podstatou tak dle žalobkyně jde prakticky o stejný institut jako předběžné zadržení finančních prostředků na základě zajišťovacího příkazu dle § 167 odst. 1 daňového řádu. Žalobkyně dále uvedla, že podmínky pro zajištění peněžních prostředků nebyly od počátku dány. Žalobkyně rovněž tvrdila, že jí vznikla škoda v podobě ušlého zisku, neboť prostředky, které byly zajištěny, nemohla po dlouhou dobu používat. Úrok za neoprávněné jednání orgánů činných v trestním řízení ze zajištěné částky je tak paušalizovaným vyjádřením ušlého zisku. Žalobkyně dále uvedla, že při tak vysokém objemu zajištěných prostředků, jako v předmětném případě, i délce zajištění, je takový postup pro jakoukoliv obchodní společnost rizikový až likvidační. Žalobkyně též tvrdila, že dne 10. 10. 2016 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání proti [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jednatelům žalobkyně, ale ani ke dni 30. 7. 2019 trestní řízení neskončilo, přičemž byly provedeny pouze výslechy svědků, byl zadán znalecký posudek a jinak nebyly provedeny prakticky žádné úkony. I to dle žalobkyně prokazuje nedůvodnost zajištění peněžních prostředků žalobkyně. 6. V podání ze dne 10. 9. 2019 žalovaná uvedla, že k zajištění peněžních prostředků na účtech žalobkyně došlo proto, že ve věci bylo dáno důvodné podezření, že se jednatelé žalobkyně dopustili trestného činu. Žalovaná dále poukázala na to, že Městský soud v Praze v odůvodnění usnesení ze dne 16. 2. 2015 uvedl, že rozhodnutí policejních orgánů o zajištění peněžních prostředků lze považovat za správné, nicméně policejní orgán vydal ve věci dvě usnesení, kterými došlo k zajištění peněžních prostředků až do výše 11 818 747,65 Kč a o zajištění tak bylo rozhodnuto duplicitně. I v druhém rozhodnutí ze dne 9. 12. 2015 přitom Městský soud v Praze uvedl, že pro zajištění peněžních prostředků byl dán dostatečný důvod, nicméně fáze prověřování v předmětné věci trvala neúměrně dlouho, a proto nebylo dále zajištění peněžních prostředků možné. Žalovaná dále odkázala na judikaturu Ústavního soudu, dle níž zajištění peněžního prostředků na účtu banky, které napomáhá objasňování i případné reparaci kriminality, směřuje k nikoli odejmutí těchto prostředků, ale omezení dispozičního práva, přičemž se jedná o dočasné omezení vlastnického práva. Orgány činné v trestním řízení tedy postupovaly v souladu se zásadami trestního řádu, kdy Městský soud v Praze v souladu s § 146 odst. 1 trestního řádu zrušil zajištění finančních prostředků z toho důvodu, aby jejich zajištění netrvalo nepřiměřeně dlouho. Zrušující usnesení Městského soudu v Praze tedy bylo preventivním opatřením s cílem předejít zásahu do majetkových práv žalobkyně tak, aby nedošlo ke škodám a zjištění netrvalo déle než 1 rok, jak bývá obvyklé. Dle žalované tedy došlo k zajištění peněžních prostředků v souladu s trestním řádem a bylo důvodné. Zajištění přitom nebylo zrušeno z toho důvodu, že by k němu nebyly od počátku dány zákonné důvody či z toho důvodu, že by orgány činné v trestním řízení pochybily. Žalovaná dále zopakovala, že požadované úroky ze zajištěné částky nepředstavují škodu, neboť se nejedná o zmenšení majetkového stavu žalobkyně. Žalovaná dále poukázala na to, že daňový řád se vztahuje pouze na správce daně, nikoli na orgány činné v trestním řízení, pročež nelze analogicky přenášet řešení pochybení správce daně na