14 C 163/2015-449 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u podepsaného soudu domáhal zaplacení částky 5 000 000 Kč, a to jakožto náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí o vazbě v trestním řízení vedeném u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl žalobce nakonec pro čin, pro nějž byl vzat do vazby, pravomocně zproštěn obžaloby. Konkrétně škoda na zdraví spočívá ve skutečnosti, že se žalobce v důsledku vazby psychicky zhroutil a objevily se u něj vážné zdravotní problémy, jimiž trpí dodnes, a to [anonymizováno 16 slov]. Žalobci byl přiznán invalidní důchod III. stupně pro 70% pokles pracovní schopnosti. Po upřesnění žalobních tvrzení pak žalobce specifikoval škodu na zdraví jakožto bolestné ve výši 1 000 000 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 4 000 000 Kč. 2. Podáním ze dne [datum] žalobce rozšířil žalobní požadavek na celkových 16 000 000 Kč, soud však rozšíření žaloby usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne [datum] nepřipustil (nedošlo k předběžnému projednání takového nároku, tedy by o tomto soud nemohl jednat). Žalobce poté žalobu rozšířil znovu podáním z [datum] a to o 11 000 000 Kč na nároku za odškodnění za ztížení společenského uplatnění žalobce, přičemž v době podání tohoto návrhu již uplynula šestiměsíční lhůta pro dodatečně uplatněný nárok na předběžné projednání u ministerstva a soud proto žalobu usnesením vyhlášeným na jednání konaném dne [datum] rozšířil tak, že předmětem řízení je nadále částka 1 000 000 Kč na odškodnění bolestného a celkem 15 000 000 Kč na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v tom směru, že poté, co u ní žalobce uplatnil nárok na náhradu újmy způsobenou rozhodnutím o vazbě, již žalobci přiznala a vyplatila částku 22 000 Kč. Dále namítla, že nárok žalobce je promlčen, neboť žalobce byl pravomocně zproštěn obžaloby dne [datum], svůj nárok u žalované uplatnil dne [datum], stanovisko žalované obdržel dne [datum] a žalobu k soudu prvního stupně podal až dne [datum], tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí lhůty. Dále pak žalovaná v řízení namítala, že není dána příčinná souvislost mezi zdravotními potížemi žalobce a vazbou, přičemž poukazovala na skutečnost, že trestní stíhání žalobce bylo částečně vedeno důvodně, že žalobce trpěl zdravotními problémy již v době před trestním stíháním a před vzetím do vazby byl propuštěn ze zaměstnání. 4. Ve věci bylo rozhodováno již opakovaně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud žalobu zamítl pro promlčení nároku žalobce, tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V uvedeném rozhodnutí odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť uplatněný nárok chybně posuzoval jako nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), který se dle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk promlčuje v šestiměsíční promlčecí lhůtě. Uvedený nárok je však na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá. 5. Podruhé soud prvního stupně o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že žalobu zamítl poté, co uzavřel, že nelze shledat nezákonnost vazby, neboť trestní stíhání bylo vedeno dílem důvodně a žalobce v něm byl uznán zčásti vinným (žalobce byl sice zproštěn obžaloby pro zvlášť závažný zločin zpronevěry, byl však shledán vinným přečinem úvěrového podvodu) a dále s tím, že vedle toho není dána příčinná souvislost mezi vazbou a psychickými problémy žalobce, neboť nelze uzavřít, že nebýt vzetí žalobce do vazby, k jeho psychickému onemocnění by nedošlo. Tento rozsudek byl následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto usnesení odvolací soud shledal nesprávným závěr soudu prvního stupně o zákonnosti vazby s ohledem na částečné odsouzení žalobce v trestním řízení, neboť je třeba posuzovat i to, zda byl žalobce vazebně stíhán právě pro skutek, pro který byl později odsouzen. Vedle toho odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně opomněl zabývat otázkou, zda si žalobce vazbu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk nezavinil sám. Dále pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si nemohl sám učinit závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonnou vazbou a poškozením zdraví žalobce, aniž by si k tomuto závěru opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by vymezil konkrétní zdravotní obtíže žalobce a zabýval se podrobně jejich původem. 6. Potřetí rozhodl soud prvé instance rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým shledal základ žalobního nároku opodstatněným Soud prvé instance uvedl, že stát odpovídá i za škodu působenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, přičemž tuto odpovědnost je třeba analogicky posuzovat podle ustanovení o náhradě škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nárok soud dále posuzoval i jako nárok na náhradu nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání (resp. nezákonného rozhodnutí, jímž bylo zahájeno trestního stíhání). Soud rovněž konstatoval, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když byl žalobce vzat do vazby pro skutek, pro nějž byl následně zproštěn obžaloby. Lichou shledal argumentaci žalované, že by si žalobce vazbu způsobil sám, neboť obviněný nemusí spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Soud prvního stupně dále zkoumal, zda je dána příčinná souvislost mezi nezákonnou vazbou a zdravotním postižením žalobce a dospěl ke kladnému závěru. 7. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl k podanému odvolání zrušen Městským soudem v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] s odůvodněním, které soud podrobněji rozebírá, neboť se jedná o závazné právní názory, kterými je soud prvé instance vázán a na které bude odkazováno. Odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na těchto závěrech: -) s odkazem na ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 OdpŠk; § 12 odst. 1 písm. a) a § 26 OdpŠk odvolací soud zopakoval, že z podané žaloby jakož i dalších skutkových tvrzení žalobce je nepochybné, že předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku nezákonné vazby, tedy v důsledku vazebního stíhání žalobce v období od [datum] do [datum], tedy že tento nárok je na místě posuzovat podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk. -) k tomuto odvolací soud doplnil, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonnou vazbou založený ustanovením § 9 odst. 1 OdpŠk je nutné odlišovat od nároku na náhradu škody způsobené samotným nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání, který se podle ustálené rozhodovací praxe posuzuje analogicky jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím založený ustanovením § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání není předmětem tohoto řízení -) objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou vazbou je dána za současného splnění tří podmínek, a sice 1) rozhodnutí o vzetí do vazby, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vzetím do vazby a škodou; přičemž první podmínku navíc nelze považovat za splněnou tehdy, pokud si poškozený ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk způsobil sám. -) odvolací soud shledal správným závěr, že v případě žalobce byla dána nezákonná vazba, kterou si přitom žalobce nezpůsobil sám; odvolací soud uzavřel, že žalobce byl vzat do vazby v rámci trestního řízení, v němž byl nakonec zproštěn obžaloby a že na tom nic nemění odsouzení žalobce pro přečin úvěrového podvodu, neboť se jedná o odlišný skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno až později po propuštění žalobce z vazby -) odvolací soud dále konstatoval, že správný je i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce si vazbu nezavinil sám -) dále odvolací soud uvedl, že lékařskými zprávami, které byly v řízení provedeny k důkazu, bylo dostatečně prokázáno, že v období po propuštění žalobce z vazby došlo u žalobce ke zhoršení zdravotního stavu, a je tedy dána – v obecné rovině - škoda na zdraví -) odvolací soud nemá však za prokázanou příčinnou souvislost škody s nezákonnou vazbou (bylo zdůrazněno, že žalobce se svým nárokem může být úspěšný pouze v rozsahu, v němž byla příčinou jeho zdravotníc