11 C 110/2023-232 — Obvodní soud pro Prahu 2

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 24. 7. 2023 domáhal na žalované zaplacení částky 9 690 500 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkové újmy, event. náhradu škody způsobené nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec , Anonymizováno, (dále jen „, soud A, “) pod sp. zn. , sp. zn., (dále též jako „posuzované řízení“) a jeho nepřiměřenou délkou.2. Žalobce uvedl, že policejní orgán zahájil úkony trestního řízení proti žalobci jako podezřelému dne 15. 4. 2013. Dne 13. 12. 2013 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro dva skutky, oba kvalifikované jako trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a to v souvislosti s tzv. , Anonymizováno, obchodem. U prvého stíhaného skutku byl žalobce následně vyrozuměn o změně právní kvalifikace a byl dále stíhán pro trestný čin podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Obžaloba byla k , soud A, podána dne 9. 2. 2016. První rozsudek , soud A, byl vydán dne 25. 1. 2017, žalobce byl co do skutku uvedeného pod bodem I. obžaloby zproštěn dle § 226 písm. c) tr. ř. a za skutek pod bodem III. obžaloby byl odsouzen za spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ostatní spoluobžalovaní byli odsouzeni v plném rozsahu obžaloby. K odvolání všech stran řízení rozhodl Vrchní soud v , Anonymizováno, (dále jen „, soud B, “) rozsudkem ze dne 9. 11. 2017, kterým znovu odsoudil ostatní spoluobžalované v rozsahu obžaloby a ohledně žalobce rozsudek soudu prvého stupně v plném rozsahu zrušil. Odvolací soud dal za pravdu žalobci v tom smyslu, že je důvodná pochybnost o skutkových i právních závěrech u skutku pod bodem III. obžaloby o naplnění znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti podle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a dále jen v obecné rovině za použití nic neříkajících právních floskulí (jak později hodnotil rozsudek i soud prvého stupně) zpochybnil skutkové i právní závěry soudu prvého stupně stran zprošťující části rozsudku u skutku pod bodem I. obžaloby. Odvolací soud uložil soudu prvého stupně jen velmi obecně bez odkazu na konkrétní skutečnosti se zabývat event. vinou obžalovaného za spáchání trestného činu dle bodu I. obžaloby, a pokud by soud prvého stupně znovu rozhodl tak, jak rozhodl ve zrušeném rozsudku, pak soudu prvého stupně uložil se pečlivě zabývat totožností skutku a naplněním znaků skutkové podstaty přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku u skutku pod bodem III. obžaloby. Následně , soud A, , aniž by se věcí nějak vážněji znovu zabýval v hlavním líčení, znovu rozhodl rozsudkem ze dne 18. 6. 2018 stejně jako v případě zrušeného rozsudku ze dne 25. 1. 2018. , soud B, k odvolání žalobce i státního zástupce usnesením vydaným v neveřejném zasedání dne 31. 5. 2019 napadený rozsudek soudu prvého stupně v plném rozsahu zrušil. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl: „Jak již bylo uvedeno, právní kvalifikace skutku pod bodem III. podle § 221 tr. zákoníku, kterou nalézací soud užíval v obou předchozích rozsudcích, s ohledem na z důkazů vyplývající skutečnosti a na dosavadní závěry nalézacího soudu nepřipadá podle názoru odvolacího soudu v úvahu.“ Odvolací soud pak soudu prvého stupně uložil, aby znovu vyslechl svědky , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , de facto manažery skupiny , jméno FO, , Anonymizováno, , jejíž společnost , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) byla poškozenou v prvé větvi , Anonymizováno, trestního řízení řešeného u , soud A, pod sp. zn. , sp. zn., , kde žalobce figuroval jako obhájce manželů , jméno FO, . Odvolací soud tak fakticky uložil soudu prvého stupně, aby se pokusil usvědčit žalobce na základě svědectví poškozeného z trestního řízení, kde žalobce vystupoval jako obhájce manželů , jméno FO, , a ohledně skutku, který se sice týkal , Anonymizováno, obchodu, ale se žalovanými skutky nesouvisel. Toto zaúkolování později předsedkyně senátu soudu prvého stupně označila za velmi neobvyklé, aby byla vina obžalovaného posuzována na základě svědectví osob, které mají zájem na pomstě vůči obžalovanému za jeho roli obhájce v řízení, kde oni vystupovali na straně poškozeného – svého chlebodárce, ale kteří o žalovaných skutcích nemohou nic vědět. Uvedený postup odvolacího soudu je v přímém rozporu s ustálenou judikaturou, ze které vyplývá, že ohledně každého skutku zvlášť je nutné posuzovat jak objektivní, tak především subjektivní stránku jednání obžalovaného, čímž je současně řečeno, že jakkoliv negativní hodnocení obžalovaného svědkem , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, týkající se jiného skutku a jiné trestní věci by nemohlo mít vliv na projednávaný případ. Svědek , jméno FO, navíc ve svém výslechu v hlavním líčení ještě v roce 2016 vykřikoval na obžalovaného, že je podvodník, a odmítl odpovídat na jeho otázky, čímž demonstroval nenávist k obžalovanému. Postup odvolacího soudu označil žalobce za úpornou snahu odvolacího soudu kriminalizovat žalobce za každou cenu, a když v projednávané věci nejsou důkazy, pomohou manažeři do , jméno FO, . , soud A, v dalším řízení znovu provedl výslech svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, a následně rozhodl rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby ohledně skutku pod bodem I. dle § 226 písm. c) tr. ř. a ohledně skutku pod bodem III. dle § 226 písm. b) tr. ř. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak stání zástupce, tak žalobce. Odvolací soud se s uvedeným rozsudkem opět neztotožnil a zrušil jej usnesením vydaným v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2021. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl: „Rozhodné je, že ačkoliv není soud prvního stupně vázán názorem odvolacího soudu na hodnocení jednotlivých důkazů, je ze zákona povinen se všemi podstatnými důkazy a z důkazů vyplývajícími skutečnostmi se vypořádat, a je tudíž povinen vypořádat se i s těmi důkazy a z důkazů vyplývajícími skutečnostmi, které doposud opomíjel, a na které jej opakovaně upozorňoval soud odvolací.“ a „Napadený rozsudek v důsledku těchto nedostatků nelze opět považovat za zákonný ani za správný, a odvolací soud jej z tohoto důvodu musel podle § 258 odst. b), d) tr. řádu znovu zrušit, vzhledem k nutnosti zrušení obou výroků o vině (o zproštění obžaloby) tak musel učinit i v navazujících výrocích o náhradě škody. S ohledem na rozsah a povahu nedostatků při hodnocení důkazů, které je nutno posuzovat všechny znovu, v jejich úplnosti a v jejich souhrnu, nemohl odvolací soud zjištěné vady sám odstranit, a musel tudíž podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc znovu vrátit soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že ze závěrečných pasáží odůvodnění vyplývá, že nalézací soud je přesvědčen o tom, že provedl a hodnotil všechny proveditelné důkazy a z nich vyplývající významné skutečnosti, a že nedostatky ve svém postupu nevnímá, dospěl odvolací soud k závěru, že tento senát Městského soudu je v současné době již příliš ovlivněn svým předchozím pohledem na věc a není proto schopen vzít v úvahu další z důkazů vyplývající skutečnosti, které doposud přehlížel, a poté rozhodnout v této věci nezaujatě. To je podle názoru odvolacího soudu zákonným důvodem pro to, aby bylo ve smyslu § 262 tr. řádu nařízeno, že věc má být projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.“ , soud A, pak v novém složení senátu rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2022 tak, že žalobce zprostil obžaloby v celém rozsahu dle § 226 písm. c) tr. ř., tedy z důvodu, že nebylo prokázáno, že skutek spáchal obžalovaný. Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce blanketní odvolání rovnou do protokolu na závěr hlavního líčení konaného dne 25. 3. 2022, svým podáním doručeným , soud A, dne 7. 7. 2022 však vzal své odvolání výslovně v plném rozsahu zpět. Žalobce podal proti rozsudku blanketní odvolání dne 4. 7. 2022, podáním doručeným , soud A, dne 25. 7. 2022 však vzal své odvolání výslovně v plném rozsahu zpět. Právní moc čtvrtého rozsudku , soud A, , a tedy konec období právní nejistoty, zda se jedná o konečné rozhodnutí ve věci, kterým bylo zrušeno nezákonné rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání), tak nastala dne 25. 7. 2022.3. Popsaným trestním stíháním a jeho délkou vznikla žalobci řada újem, za které požadoval poskytnout zadostiučinění/náhradu:A. újma způsobená specifickými negativními okolnostmi trestního řízení4. Žalobci hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody, který by pro něj a jeho rodinu měl de facto likvidační charakter jak osobní, tak profesní. Celá rodina žalobce trpěla stresem z trestního stíhání žalobce, matka žalobce musela rodinu žalobce finančně podporovat. U družky a matky žalobce byly provedeny domovní prohlídky. V přípravném řízení bylo žalobci orgány činnými v trestním řízení (dále jen „OČTŘ“) zakázáno účastnit se všech úkonů přípravného řízení, a to bez p