19 C 560/2018-345 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou, která byla u soudu podána dne 3. 8. 2018, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 784 000 s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby bylo tvrzeno, že usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [insolvenční spisová značka] ze dne 19. 3. 2018, právní moc 4. 4. 2018, byl zjištěn úpadek [právnická osoba] bank, a. s., v konkurzu, [IČO], a na její majetek byl prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem úpadce byla ustanovena JUDr. [jméno] [příjmení] - žalobkyně. Úpadce je akciovou společností, která do okamžiku, kdy jí byla Českou národní bankou odebrána bankovní licence, podnikala jako banka. Dne 14. 9. 2015 byla mezi žalovanou jako budoucím prodávajícím a úpadcem jako budoucím kupujícím uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní (dále jen„ SOSB“), ve které se smluvní strany zavázaly uzavřít kupní smlouvu za předpokladu a podmínek stanovených ve SOSB. Dne 15. 9. 2015 uzavřely smluvní strany dodatek č. 1 ke SOSB, dne 22. 2. 2016 dodatek č. 2 k SOSB a dne 27. 4. 2016 dodatek č. 3 Předmětem kupní smlouvy měla být podle článku 3 SOSB jednotka - nebytový prostor, nacházející se v 1. PP, 1. NT a 2. NT tehdy rozestavěné budovy, která vznikla novou výstavbou v rámci projektu„ Bytový dům [ulice a číslo] a [číslo]“, stojících na pozemcích parcely [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [obec], [územní celek], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemku. Předmět kupní smlouvy následně modifikovaly dodatky č. 1 a 2 ke SOSB, které rozšířily předmět převodu o příslušenství a součástí jednotky, které jsou nezbytné k tomu, aby mohla být v jednotce provozována bankovní pobočka, přičemž toto nezbytné příslušenství a součásti měly tvořit zejména movité věci vyjmenované v dodatcích. V prohlášení vlastníka byl předmět převodu následně vymezen jako jednotka [číslo] vymezená podle občanského zákoníku, jiný nebytový prostor, nacházející se v budově [adresa], která je součástí pozemku parcely [číslo] včetně spoluvlastnického podílu ve výši [číslo] na společných částech domu a pozemku, zapsaná v katastru nemovitostí pro k. ú. [obec], [územní celek], na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ jednotka“). Kupní cena dle SOSB, ve znění dodatku č. 1, 2 a 3, byla sjednaná na částku 39 500 000 Kč + DPH. Úpadce uhradil na kupní cenu dne 16. 9. 2015 zálohu ve výši 29 000 000 Kč + DPH (tj. 35 090 000 Kč) a dne 23. 2. 2016 zálohu ve výši 1 400 000 Kč + DPH (tj. 1 694 000 Kč). Úpadce tak z titulu SOSB uhradil žalované částku 36 784 000 Kč včetně DPH. Kupní smlouva nakonec mezi stranami uzavřená nebyla a SOSB ke dni 30. 6. 2016 v souladu s článkem 7.8 SOSB zanikla, neboť úpadce nikdy neobdržel od žalované kvalifikovanou výzvu k uzavření kupní smlouvy předvídanou v článku 3.5 SOSB. Žalobkyně má za to, že v případě SOSB se jedná o hospodářsky neodůvodněné plnění ve smyslu ust. § 12 odst. 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, neboť je zde zřejmý nepoměr mezi kupní cenou sjednanou v SOSB ve výši 39 500 000 Kč + DPH a odpovídající kupní cenou ve výši 13 349 000 Kč + DPH. Tato cena byla stanovena dle znaleckého posudku [číslo] 2017 ze dne 19. 1. 2017, ve znění doplňku č. 1 ze dne 19. 12. 2017, který vypracovala společnost [právnická osoba], [IČO], a jehož předmětem bylo stanovení tržní hodnoty nemovité věci, tedy předmětné jednotky. Protože kupní cena dle SOSB téměř trojnásobně převyšuje odpovídající cenu, je SOSB pro úpadce právním jednáním nápadně nevýhodným ve smyslu § 12 odst. 2 zákona o bankách, když úpadce zavazuje hospodářsky neodůvodněnému plnění, resp. plnění zjevně neodpovídajícímu poskytované protihodnotě. V tomto ohledu je tak naplněno ust. § 12 odst. 2 zákona o bankách, a SOSB je tak od samého počátku neplatným právním úkonem. 2. Žalobkyně rovněž tvrdí, že z důvodu předběžného opatření České národní banky ze dne 8. 3. 2016, [číslo jednací], sp. zn. Sp [rok] [číslo], ani úpadce kupní smlouvu nemohl uzavřít. V předběžném opatření totiž mimo jiné bylo přikázáno zdržet se jakéhokoliv jednání vedoucího k pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 % s výjimkou aktiv nutných k zajištění běžného provozu. Česká národní banka výslovně konstatovala, že úpadce nemůže předmětnou kupní smlouvu uzavřít. Tuto skutečnost potvrdila Česká národní banka úpadci i ve svém sdělení ze dne 21. 3. 2016, [číslo jednací]. Vzhledem k tomu, že SOSB zanikla, respektive je od samého počátku neplatná, žalovaná nevrátila úpadci, resp. žalobkyni, zaplacenou zálohu na kupní cenu ve výši 36 784 000 Kč, a to přes výzvu učiněnou prostřednictvím předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 24. 5. 2018. 3. Žalobkyně žádala, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 784 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 35 090 000 Kč ode dne 17. 9. 2015 do zaplacení, z částky 1 694 000 Kč ode dne 24. 2. 2016 do zaplacení a náklady soudního řízení. 4. U jednání soudu dne 21. 1. 2021 bylo řízení z části o zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 35 090 000 Kč od 17. 9. 2015 do 7. 6. 2018, ve výši 8,05 % ročně z částky 1 694 000 Kč od 24. 2. 2016 do 7. 6. 2018 zastaveno. 5. Žalovaná potvrdila uzavření smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 14. 9. 2015, potvrdila úhradu ve výši 35 090 000 Kč a 1 694 000 Kč ve dnech 15. 9. 2015 a 23. 2. 2016. Uvedla, že důvody zániku či neplatnosti SOSB nejsou dány. Žalovaná vyzvala úpadce k uzavření kupní smlouvy podle ustanovení článku 7.8 SOSB při respektování lhůty 20 dnů od splnění citovaných podmínek podle článku 3.6 SOSB. Výzva byla učiněna 21. 3. 2016 emailem i osobně, a strany tak byly povinny kupní smlouvu uzavřít do 5 pracovních dnů, tj. do 30. 3. 2016. Úpadce však odmítl uzavřít kupní smlouvu z důvodu, že dne 8. 3. 2016 vydala Česká národní banka rozhodnutí o předběžném opatření [číslo jednací], kterým úpadci uložila zdržet se jednání vedoucího k pořizování (nákupu) aktiv s přiřazenou rizikovou váhou větší než 0 %, a tak úpadci zakázala přistoupit k uzavření kupní smlouvy z důvodu výlučně na straně úpadce. Strany následně uzavřely dne 27. 4. 2016 dodatek č. 3 ke SOSB a změnily její znění tak, že obě smluvní strany se zavázaly kupní smlouvu uzavřít do 6 měsíců poté, co žalovaná vyzve úpadce k jejímu uzavření za předpokladu, že bude uhrazena první záloha na kupní cenu ve výši 29 000 000 Kč, bude vydán kolaudační souhlas a bude proveden zápis prohlášení vlastníka v katastru nemovitostí. Povinnost uzavřít kupní smlouvu ve lhůtě bez zbytečného odkladu od výzvy byla dohodou stran modifikovaná na povinnost tuto kupní smlouvu uzavřít ve lhůtě nejprve 5 pracovních dnů a později ve lhůtě 6 měsíců (dle dodatku č. 3) od výzvy žalované. Žalovaná uvedla, že výzva byla učiněna 21. 3. 2016 a šestiměsíční lhůta uplynula dne 21. 9. 2016. Žalovaná tedy řádně a včas vyzvala úpadce k uzavření kupní smlouvy, nicméně úpadce nedostál svým povinnostem a kupní smlouva nebyla uzavřena. Vzhledem k tomu byla ze strany žalované podána u [název soudu] žaloba na nahrazení projevu vůle ve smyslu ust. § 1787 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), ve které se žalovaná domáhá uzavření předmětné smlouvy, a je vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Odkaz žalobkyně na ust. § 12 odst. 2 zákona o bankách považuje za nepřípadný, když podle posudku objednaného v roce 2017 by měla hodnota nemovité věci činit 13 000 000 Kč. Naopak sám úpadce si nechal zpracovat odhad obvyklé ceny nemovitosti znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], který stanovil hodnotu nebytové jednotky částkou 38 000 000 Kč. Následně si žalovaná nechala zpracovat [právnická osoba] - znalecký ústav, spol. s r. o., posudek [číslo] o odhadu tržní hodnoty jednotky, podle kterého činila hodnota nebytové jednotky 30,5 milionů Kč. Z uvedeného má za to, že kupní cena je kupní cenou obvyklou v daném místě a čase a rozhodně se nejedná o nějaké hospodářsky neodůvodněné plnění nebo plnění, které zjevně neodpovídá poskytované protihodnotě. Má za to, že i kdyby se mělo jednat o hospodářsky neodůvodněné plnění nebo plnění, které zjevně neodpovídá poskytované protihodnotě, což ale odmítá, tak by to mělo vliv na platnost uzavřené SOSB. Aplikace ustanovení § 12 odst. 2 zákona o bankách na daný případ by byla v rozporu se základními ústavně právními principy, na kterých je založeno soukromé právo. Jde především o porušení zásady pacta sunt servanda. Současně namítla, že ani vydání předběžného opatření vůči úpadci není důvodem pro to, aby nebylo možné plnit podmínky vyplývající z SOSB. Předběžné opatření nemohlo být pro úpadce nepředvídatelné, když bylo způsobeno jejím vlastním jednáním, opomenutím a hospodářskou situací, tedy skutečnostmi výlučně na straně úpadce. Předběžné opatření trvalo do 16. 8. 2016, kdy bylo vydáno rozhodnutí o odnětí bankovní licence, a tímto rozhodnutím předběžné opatření zaniklo. 6. V doplněném podání učiněném opatrovníkem žalované žalovaná uvádí, že je zarážející, že zástupce, resp. představitelé žalobkyně, nejdříve podep