21 C 237/2019-229 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2019, ve znění podání ze dne 4. 4. 2020, se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného. V odůvodnění uvedl, že je nájemcem bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] nacházející se na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec] (dále také jen„ byt“ nebo„ bytová jednotka“). Nájemní právo k bytu měla již rodina matky žalobce, kdy v bytě vyrůstala jak matka žalobce, tak následně i žalobce. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. z. [spisová značka], se matka žalobce paní [jméno] [příjmení], dříve [příjmení], stala spolu se svými dvěma syny, tj. žalobcem a jeho bratrem [jméno], výlučnými uživateli bytu a v souladu s uvedeným rozsudkem uzavřela dne 26. 2. 1985 dohodu o užívání bytu, v roce 1990 se z bytu odstěhovala a právo užívání tak přešlo na její dva syny, kteří v bytě nadále bydleli. Syn [jméno] se odstěhoval v roce 1995, žalobce v bytě žil i nadále, čímž se stal výlučným nájemce bytu. Žalovaný od okamžiku, kdy se stal vlastníkem bytů v budově [adresa], usiloval o ukončení nájemních vztahů s nájemci. Žalobce původně neměl zájem o ukončení nájmu bytu, nicméně po opakovaných žádostech žalovaného účastníci uzavřeli dne 30. 10. 2018 smlouvu o budoucí dohodě o skončení nájmu, kterou bylo sjednáno, že v souvislosti s ukončením nájmu žalovaný vyplatí žalobci odstupné ve výši 600 000 Kč a nahradí náklady na stěhování do maximální výše 20 000 Kč Dohoda o skončení nájmu měla být uzavřena nejpozději do 15. 1. 2019 s tím, že pokud by se některá ze stran smlouvy dostala do prodlení se splněním uvedeného závazku, byla druhá strana oprávněna od smlouvy odstoupit. K protokolárnímu předání bytu mělo dojít ke dni skončení nájmu na základě uzavřené dohody o skončení nájmu. Dle smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu byla žalobci zaplacena záloha na odstupné ve výši 50 000 Kč. Zbývající část odstupného měla být žalovanou složena do advokátní úschovy schovatele a zároveň právního zástupce žalované, [titul] [jméno] [příjmení] nejpozději 5 dnů před uzavřením dohody o skončení nájmu, tj. nejpozději do 10. 1. 2019, přičemž složení zbývající části zálohy bylo podmínkou pro uzavření dohody o skončení nájmu. Mezi žalobcem, žalovaným jednajícím prostřednictvím statutárního zástupce [jméno] [příjmení] a schovatelem [titul] [jméno] [příjmení] byla v souvislosti s deponováním části odstupného ve výši 550 000 Kč uzavřena dne 11. 12. 2018 dohoda o správě finančních prostředků. Žalobce v dobré víře, že sjednané podmínky budou splněny a dohoda o ukončení nájmu bude uzavřena, si zajistil nájem jiného bytu. Počátkem ledna 2019 se účastníci dohodli, že celý proces s ukončením nájmu bude proveden druhý týden v lednu 2019, veškerou dokumentaci měl připravit žalovaný. Následně bylo žalobci sděleno, že z důvodu pracovního vytížení statutárního zástupce žalované [jméno] [příjmení], má žalobce řešit uvedenou věc s jeho sekretářkou [jméno] [příjmení]. Dne 7. 1. 2019 se tedy žalobce dohodl s [jméno] [příjmení] na setkání dne 10. 1. 2019, kdy v uvedený den se [jméno] [příjmení] dostavila do bytu s předávacím protokolem již předem podepsaným statutárním zástupcem žalovaného. Žalobce, který není osobou zběhlou v problematice nájmu, v dobré víře předávací protokol podepsal a očekával, že veškeré podklady budou žalovanou předány schovateli a následně pak bude žalobci do 5 pracovních dnů od podpisu předávacího protokolu vyplacena zbylá část odstupného ve výši 550 000 Kč, tj. nejpozději do 17. 1. 2019. Vzhledem k tomu, že ke dni 17. 1. 2019 nebyla žalobci zbývající část odstupného vyplacena, kontaktoval dne 18. 1. 2019 e-mailem statutárního zástupce žalovaného, zda nastal nějaký technický problém s výplatou odstupného. Posléze vyšlo najevo, že žalovaný měl za to, že žalobce byt vyklidil a předal jej žalovanému s tím, že se vyplacení zbývající části odstupného ve výši 550 000 Kč vzdává. Žalovaný v e-mailové komunikaci uvedl, že žalobce se nedostavil k uzavření dohody o skončení nájmu, tedy dne 15. 1. 2019, čímž měla smlouva dle ust. § 1788 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zaniknout, současně namítl, že neexistuje nájemní právo žalobce, ani titul, pro který by žalobce mohl nárokovat částku ve výši 600 000 Kč. Pro vyhnutí se případným sporům žalovaný navrhoval zaplatit žalobci pouze částku ve výši 300 000 Kč, to však žalobce odmítl, neboť již částka 600 000 Kč, pro něj byla minimem, ke kterému účastníci dopěli po složitém vyjednávání, a rozhodně neměl v úmyslu ukončit nájem bez vyplacení odstupného. Sjednané odstupné bylo na účet advokátní úschovy připsáno až dne 22. 1. 2019 částkou 470 000 Kč a dne 23. 1. 2019 částkou 80 000 Kč. V e-mailové korespondenci žalovaný namítal, že se nesnažil žalobce vystěhovat, nýbrž žalobce se sám snažil urychleně předat vyklizený byt, aniž by se dožadoval podpisu smlouvy o ukončení nájmu nebo složení odstupného, dále uvedl, že nájemní právo k bytu neexistuje, pokud by však i existovalo, zaniklo opuštěním bytu. Dne 25. 1.2019 vyzval žalobce žalovaného k uzavření dohody o skončení nájmu a podepsání řádného předávacího protokolu. E-mailem ze dne 4. 2. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že od smlouvy o správě finančních prostředků odstoupil s tím, aby mu zpět byly vyplaceny složené finanční prostředky ve výši 550 000 Kč. Žalovaný je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je bytová problematika, statutární zástupce [jméno] [příjmení], působí v řadě obchodních korporací zabývajících se pronájmem nemovitostí, žalobce je osobou bez zkušeností v uvedené problematice, není schopen se dostatečně orientovat v předmětném smluvním vtahu, jednal s důvěrou v poctivost žalované. Předávací protokol ze dne 10. 1. 2019 byl již předem podepsán statutárním zástupcem žalované, nikoliv sekretářkou, která by při předání bytu jednala v zastoupení na základě plné moci žalovaného. Předávací protokolu ze dne 10. 1. 2019 je nepatný a nemohl mít za následek zánik nájmu bytu. V předávacím protokolu je navíc jako předávající uveden žalobce zplnomocněný matkou žalobce a původní nájemkyní bytu, ta však již nájemkyní evidentně nebyla. Žalobce měl na základě lstivého jednání žalované za to, že dne 10. 1. 2019 byla transakce dle smlouvy o budoucí dohodě řádně uzavřena a že nejpozději dne 17. 1. 2019 obdrží zbývající část sjednaného odstupného z advokátní úschovy. Žalobce se proto nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobcem dohodu o skončení nájmu k bytu. 2. V podání doručeném soudu dne 11. 12. 2020 (č. l. 138-140 spisu) žalobce navrhl změnu žaloby tak, že se místo nahrazení projevu vůle nadále domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 550 000 Kč se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 16. 1. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně z titulu nároku na náhradu škody. Učinil nesporným, že v důsledku stavebních úprav přestavby domu [adresa] v části obce Vinohrady v obci [obec], ve kterém se nachází předmětný byt, došlo k takovým stavebním změnám, že předmětný byt již neexistuje. Žalovaný se nicméně dopustil vůči žalobci flagrantního porušení smlouvy o budoucí dohodě u ukončení nájmu bytu ze dne 30. 10. 2018, neboť přes opakované výzvy žalobce odmítl splnit závazek k uzavření dohody o zániku nájmu bytu, protiprávně vnikl násilím do žalobcova bytu s odůvodněním, že mu k němu již nesvědčí nájemní právo a vstup do bytu zazdil cihlami, a to lstivým jednáním a jednoznačně ze zištných důvodů, a to vůči žalobci, který byl v uvedené době bez zaměstnání, tak aby se vyhnul platbě odstupného za ukončení nájmu. Následně žalovaný v průběhu trvání soudního řízení nahrazení projevu vůle týkajícího se dohody o ukončení nájmu bytu provedl takové stavební úpravy, že předmětný byt již neexistuje a tím zmařil uzavření dohody o skončení nájmu bytu na základě rozhodnutí soudu a způsobil tak žalobci škodu, která mu vznikla v příčinné souvislosti s porušením závazku ze smlouvy o budoucí dohodě o skončení nájmu bytu ze dne 30. 10. 2018. Za obvyklého běhu věcí by se totiž majetek žalobce rozmnožil o výši sjednaného dostupného, na které žalovaný žalobci dosud uhradil pouze částku ve výši 50 000 Kč. 3. Soud změnu žaloby při ústním jednání dne 11. 12. 2020 připustil usnesením, které nabylo právní moci dne 11. 12. 2020. 4. V podání ze dne 12. 7. 2021 pak k dotazu soudu (č. l. 135 spisu) žalobce doplnil, že uzavřel manželství s paní [jméno] [příjmení], roz. [příjmení], dne 21. 2. 1992, [jméno] [příjmení] se přestěhovala do bytu v roce 1992 před uzavřením manželství. Dne 24. 6. 1992 se narodil syn [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] byt trvale opustila více než šest měsíců před rozvodem manželství, ke kterému došlo na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 12. 2002, č. j. [spisová značka]. V bytě zůstal bydlet žalobce s nezletilým synem [jméno], který mu byl svěřen do výlučné péče a který byt opustil v roce 2011, kdy si zajistil vlastní bydlení. 5. Žalovaná navrhovala v podání ze dne 1. 7. 2019 (č. l. 24 – 25 spisu) zamítnutí žaloby. V odůvodnění uvedla, že žalobci nájemní právo k bytu nesvědčilo, nemo