7 C 224/2021-66 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne 15. 3. 2021 domáhala zaplacení částky 60 334,58 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že dne 20. 6. 2017 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] v rámci které žalovanému poskytla revolvingový úvěr [číslo]. Sjednaný úvěrový rámec tvořil 60 000 Kč, v souladu se sazebníkem poplatků byly žalovanému dále účtovány i poplatky z úvěru. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v částkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky (načerpaný revolvingový úvěr, poplatky, dlužné úroky). Celkem žalovaný načerpal částku 60 377,67 Kč, uhradil 3 403,79 Kč. Dle článku 5.2 úvěrových podmínek žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 30. 11. 2020, neboť žalovaný se dostal do prodlení se splacením dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky déle než tři měsíce. Žalovaný po zesplatnění neuhradil ničeho. Žalobkyně po zesplatnění eviduje u žalovaného dluh ve výši 59 478,58 Kč na jistině, 236 Kč na poplatcích (4 poplatky za vedení účtu ve výši 59 Kč za měsíc), 130 Kč na nákladech (za komunikaci se žalovaným) za vymáhání a 500 Kč na smluvních pokutách (za prodlení s hrazením splátky), kapitalizovaný smluvní úrok ke dni podání žaloby ve výši 9 531,76 Kč ve výši 26,28 % ročně z částky 59 478,58 Kč za období od 1. 12. 2020 do 12. 3. 2021, smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně z částky 59 478,58 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 199,44 Kč za období od 15. 12. 2020 do 12. 3. 2021 a zákonný úrok z prodlení ve výši 60 344,58 Kč od 13. 3. 2021 do zaplacení. 2. V podání ze dne 22. 6. 2021 dále žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti posuzuje výdajovou a příjmovou stránku žadatele o spotřebitelský úvěr, přezkoumává rovněž klientské informace. Rovněž vypracovává statistický model a kontroluje bonitu klienta včetně jeho schopnosti v budoucnosti splácet úvěr. Byly využity registry SOLUS a NRKI. Vycházeli z tvrzeného příjmu 35 000 Kč, měsíčních výdajů na domácnost ve výši 9 543 Kč, životního minima dvou členů domácnosti ve výši 6 750 Kč, splátek dalších úvěrů ve výši 6 885 Kč a nájemního bydlení. 3. V podání ze dne 13. 7. 2021 žalobkyně uvedla, že při ověření příjmové a výdaje stránky vycházela z výpisů bankovního účtu za období od 7. 1. 2017 – 8. 2. 2017, 9. 2. 2017 – 8. 3. 2017 a 9. 3. 2017 – 7. 4. 2017, kdy z uvedeného období vyplývá příjem ve výši 16 575 Kč, dále ověřili údaje z Nebankovního registru bankovních informací. 4. V podání ze dne 27. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že vycházela při prověření úvěruschopnosti z příjmu ve výši 16 575 Kč nikoli z žalobcem tvrzeného příjmu ve výši 35 000 Kč z podnikání. Nejvíce relevantní byl pro žalobkyni výpis za období od 9. 3. 2017 – 7. 4. 2017, kde má žalovaný vedle starobního důchodu i další příjmy. Dále odkázala na judikaturu Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C - 449/13, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus, kdy se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, nebo může požadovat potvrzení dalšími údaji. Nemá však povinnost systematické kontroly příjmů. Dále odkázala na komentářovou literaturu, dle které lze vycházet ze statistického modelu, žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalovaného, kdy je nutné dosáhnout minimálního skóre k získání úvěru. Bonita klienta potom zajišťuje limit nejvyšší splátky. 5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 6. Na základě provedených důkazů zjistil soud ve věci následující skutečnosti. 7. Dne 20. 6. 2017 uzavřela žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] v rámci které žalovanému poskytla revolvingový úvěr [číslo]. Žalovaný při podpisu smlouvy prohlásil, že má čistý měsíční příjem ve výši 35 000 Kč, že bydlí v podnájmu, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost (viz smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 20. 6. 2017 včetně příloh – Úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] – [anonymizováno] platné od 1. 11. 2016 a Sazebníku poplatků). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a žalobkyně úvěr zesplatnila výzvou ze dne 30. 11. 2020, o čemž žalovaného informovala (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne 30. 11. 2020 s podacím archem ze dne 1. 12. 2020) Následně byl žalovaný vyzván dne 17. 12. 2020 k plnění dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzvou odeslanou dne 18. 12. 2020 (viz předžalobní výzva ze dne 17. 12. 2020 včetně podacího archu ze dne 18. 12. 2020). Ke dni zesplatnění bylo předepsáno 74 449,57 Kč k úhradě, čerpáno bylo celkem 60 377,67 Kč, uhrazeno bylo 3 403,79 Kč (viz výpis čerpání splátek a úhrad, čerpání ve dnech 13. 5. 2020 – 30. 6. 2020). 8. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona. 15. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 16. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikat