7 C 231/2021-75 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 3. 2021 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 131 617,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 29. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 146 075 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 2 539 Kč, dostal se však do prodlení se splácením úvěru. Dále se žalovaný zavázal hradit měsíčně 177 Kč na pojištěné sjednané ve smlouvě o úvěru. Pro nesplácení úvěru žalobkyně v souladu se smlouvou prohlásila celý úvěr ke dni 1. 7. 2020 za splatný. Žalovaný dluží na jistině 130 599,46 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení 37,37 Kč, smluvní úrok ve výši 13,90 % ročně z částky 130 599,46 Kč ode dne 2. 7. 2020 do zaplacení a dále žalobkyně požaduje po žalovaném uhradit zákonný úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 130 599,46 Kč ode dne 19. 3. 2021 do zaplacení. 2. V podání ze dne 30. 6. 2021 na výzvu soudu dále uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmu za období 1. 3. 2017 do 31. 3. 2018, kdy průměrná měsíční mzda činila 20 806 Kč. Dále přes systém bankovní a nebankovních registrů zjistila, že nové splátkové zatížení žalovaného bude činit 9 578 Kč. Z dat Českého statistického úřadu vypočetla vzhledem k typu bydlení žalobce, rodinného stavu a počtu osob v domácnosti, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 7 760 Kč. Po odečtení všech výdajů tak žalobci zbylo 3 468 Kč. Dle žalobkyně tak získala ucelený pohled na finanční situaci žalovaného, neboť vycházela z jím poskytnutých informací a zároveň si údaje ověřila i z dalších zdrojů. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 3. 2018 soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 146 075 Kč, s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr a úroky z úvěru ve výši 13,90 % ročně splácet v měsíčních splátkách po 2 539 Kč a to až do 20. 3. 2026. Žalobkyně byla oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný v případě, že se žalovaný dostal do prodlení s placením jedné splátky více než 3 měsíce nebo se dostal do prodlení se splácením více než 2 splátek (článek 8.1 písm. a) smlouvy o úvěru). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky a ceník účinný od 27. 1. 2018. 6. Z dopisu ze dne 30. 5. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky z úvěru ve výši 9 171 Kč a to nejpozději do 1. 7. 2020. Žalobkyně současně žalovaného upozornila na možnost okamžitého zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení. 7. Z dopisu ze dne 1. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o okamžitém zesplatnění úvěru ke dni 1. 7. 2020 důvodu prodlení se splácením. Ke dni 1. 7. 2020 byla dlužná částka vyčíslena na částku 131 655 Kč. 8. Z podkladů a přiložených výpisů z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný dluží na jistině 130 599,46 Kč, na poplatcích 1018,01 Kč, na řádném úroku 12 253,30 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 37,37 Kč. 9. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 24. 2. 2021 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné částky ve výši 143 655,99 Kč. Výzva byla žalovanému zaslána dne 24. 2. 2021, jak vyplývá z přiloženého podacího archu. 10. Z výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1. 3. 2017 do 31. 3. 2018 bylo zjištěno, že v tomto období měl žalovaný příjem celkem ve výši 249 677 Kč, průměrně pak 20 806 Kč měsíčně. Za nájemné uhradil v březnu 2017 a dubnu 2017 pokaždé částky 10 500 Kč, v srpnu 2017 částku 10 500 Kč a částku 12 500 Kč, v září 2017 částku 12 500 Kč, v listopadu 2017 částku 12 499,90 Kč a částku 12 500 Kč, v lednu 2018 částku 12 500 Kč., v únoru 2018 částku 12 490 Kč a v březnu 2018 částku 12 500 Kč. V březnu 2017 uhradil za jesle své dcery částku 2 100 Kč, v dubnu 2017 částku 2 180 Kč, v červnu 2017 částku 1 900 Kč. V dubnu 2017 uhradil částku 35 000 Kč za pět leasingových splátek. V srpnu 2017 a září byl téměř 10 000 Kč v mínusu, v říjnu 2017 částka 2 500 Kč v mínusu, v listopadu 2017 téměř 10 000 Kč v mínusu, v prosinci 2017 byl 24 000 Kč v plusu (nicméně došlo k čerpání 51 000 Kč na kontokorentu), byl 2 500 Kč v plusu v lednu 2018 (opět řádně čerpaný kontokorent 24 389 Kč), v únoru 2018 byl 10 000 Kč v mínusu, v březnu 2018 rovněž téměř 10 000 Kč v mínusu. 11. Z informace z [právnická osoba] [anonymizováno] bylo zjištěno, že celkový počet kontraktů je 15 u dvou finančních institucí. Existující jsou 4 kontrakty a celkové měsíční splátky jsou 7 454 Kč. 12. Z výstupu ze systému žalobkyně bylo zjištěno, evidovala o žalovaném, že je svobodný, bydlí v nájemním bydlení, má odpovědnost za platby dalšího jednoho člena domácnosti, další výdaje byly evidovány ve výši 1 000 Kč. 13. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 146 075 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením splátek ve výši 2 539 Kč, úvěr byl zesplatněn ke dni 1. 7. 2020, a i přes výzvy žalovaný dosud dlužnou částku neuhradil. 14. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci. 15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 21. Poté, co soud věc právně zhodnotil dle citovaných zákonných ustanovení, učinil závěr o tom, že žaloba důvodná pouze částečně. Předmětný právní vztah pak posoudil dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve formě spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 2 cit. zákona. 22. Žalobkyně měla pak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných také od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 23. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrán