19 C 367/2022-50 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 16.571 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení uzavřela společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se je zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit a spolu s nimi mu zaplatit i částku 8.361 Kč (představující úroky, odměnu za administrativní zpracování půjčky a náklady za hotovostní inkaso splátek). Žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč s tím, že poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku v celkové výši 1.790 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 2. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, které žalovaný uvedl v zákaznické kartě. Dle žalobkyně nicméně nelze zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a nižším rizikem porušení po věřiteli požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti sdělených informací a předložených dokladů. Dále žalobkyně uvedla, že nemá k dispozici kopie dokumentů, které žalovaný předložil při sjednávání a uzavírání smlouvy. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 5 Co 231/2020, dle kterého takový postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o půjčku bez pořizování jejich kopií, je zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona. 3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil. 4. Soud za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“ věc projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů, které žalobkyně soudu předložila. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, soud doručil účastníkům v souladu s § 45 až § 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval). Žádný z účastníků o nařízení jednání nepožádal. 5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud učinil následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] soud zjistil, že spol. [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal jí tuto částku spolu s poplatkem ve výši 8.361 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 307 Kč. 7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že v ní jsou vyplněné základní identifikační údaje žalovaného. Dále je zde žalovaným uvedeno, že je zaměstnán jako skladník s platem ve výši 17.000 Kč měsíčně a že jeho měsíční výdaje činí 5.300 Kč. Údaje uvedené žalovaným měly být ověřeny pracovní smlouvou, výplatní páskou a nájemní smlouvou. Tyto dokumenty však soudu nebyly doloženy. 8. Z výzvy k plnění ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 32.773,69 Kč do [datum] a zároveň mu oznamovala postoupení pohledávky. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka spol. [právnická osoba] za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem z [datum], který zároveň obsahoval výzvu k plnění dlužné částky 16.571 Kč do 10 dnů od doručení. 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 11. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 1. 1. 2014), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce [číslo] která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dle § 9 daného zákona. V daném případě z doložené zákaznické karty vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného byly ověřovány z pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy. Tyto dokumenty však žalobkyně soudu přes výzvu ze dne [datum] nepředložila, a proto nelze její tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného považovat za prokázaná. 18. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalovaného zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena jejím právním předchůdcem. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně má za následek dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). 19. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. IV ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy. 20. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum] ve věci C – [číslo], přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluv