21 C 498/2021-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 12. 2021 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky v celkové výši 77 051 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 19. 11. 2012 smlouvu o nájmu bytové jednotky [číslo] nacházející se v [číslo] podlaží domu [adresa] [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec a číslo]. Žalovaná dluží žalobkyni za nájemné a zálohy za služby za období od srpna do října 2020 částku ve výši 38 934 Kč a za roční vyúčtování služeb za rok 2020 částku ve výši 38 117 Kč, tedy celkem 77 051 Kč. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky několikrát vyzývána, dosud však ničeho neuhradila. Kromě dlužné částky se žalobkyně domáhala také zaplacení zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. 3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. 4. V řízení zjištěný (prokázaný) skutkový stav je ten, že mezi účastníky byla dne 19. 11. 2012 uzavřena smlouva o nájmu bytu, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované k nájmu bytovou jednotku [číslo] nacházející se v [číslo] podlaží domu [adresa] [anonymizována dvě slova] [ulice a číslo], [obec a číslo]. Žalovaná se smlouvou zavázala hradit žalobkyni měsíčně nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu podle obecně závazných právních předpisů, a to nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se nájemné platí (viz smlouva o nájmu bytu č. [číslo] [číslo] ze dne 19. 11. 2012). Žalovaná žalobkyni neuhradila nájemné a zálohy na služby za srpen 2020 ve výši 13 659 Kč, za září 2020 ve výši 13 659 Kč a za říjen ve výši 11 616 Kč, dále pak neuhradila žalobkyni částku ve výši 38 117 Kč za roční vyúčtování služeb za rok 2020 (viz výpis konta nájemce ke dni 30. 9. 2021). 5. Dle ust. § 2 201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Dle ust. § 2 246 odst. 1 o. z. platí, že strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle odst. 2 stejného ustanovení neujednají-li strany výši nájemného, vznikne pronajímateli právo na nájemné v takové výši, jaká je v den uzavření smlouvy v místě obvyklá pro nový nájem obdobného bytu za obdobných smluvních podmínek. 7. Dle ust. 2 251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně. Dle odst. 2 téhož ustanovení pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem. 8. Dle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služeb má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství. 9. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi účastníky byla uzavřena dne 19. 11. 2012 smlouva o nájmu bytu ve smyslu ust. § 2 201 o. z., ve které se žalobkyně zavázala přenechat žalované byt k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala platit za to žalobkyni nájemné včetně záloh na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu. Na žalované bylo, aby tvrdila a prokázala, že částky uplatněné žalobou žalobkyni uhradila, to však neučinila, soud proto žalobě vyhověl a to včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 153 Kč. Soud podle názoru Ústavního soudu vyjádřeného např. v nálezu ze dne 6. 6. 2013, sp zn. I. ÚS 4229/12 v nálezu ze dne 2. 1. 2019, sp. zn. IV. ÚS 1447/18 nepřiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů právního zastoupení advokátem, neboť žalobkyně je městskou částí a v takovém případě nejsou shledány náklady na právní zastoupení advokátem účelně vynaloženými, neboť se nejednalo o mimořádně obtížný spor. Přiznal proto žalobkyni náklady sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 853 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za jeden úkon dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé).