17 C 273/2024-33 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 707 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou dne 20. 8. 2012 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , na základě, které právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně půjčenou částku spolu s částkou 6 687 Kč formou 60týdenních splátek ve výši 245 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 14. 10. 2013. Žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, kdy uhradila pouze první 4 splátky v souhrnné výši 980 Kč, a marným uplynutím sedmidenní lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byla žalovaná v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami, kdy ke dni 19. 3. 2013 činila dlužná jistina částku 7 466,19 Kč a dlužný poplatek částku 6 240,81 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemuž byla žalovaná informována. Žalobkyně nyní kromě dlužné jistiny ve výši 7 466,19 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 240,81 Kč požaduje v souladu se smlouvou také kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 6242,05 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 15 062,48 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 7 466,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 7 466,19 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalované byla před podáním žaloby zaslána výzva ze dne 3. 6. 2024 k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.4. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění.5. Ze zákaznické karty ze dne 20. 8. 2012 soud zjistil, že žalovaná v něm uvedla své osobní údaje a dále že bydlí v nájmu a její měsíční příjmy formou státní podpory vyplácené Úřadem práce a další příjmy činí 11 600 Kč. Karta obsahuje vlastnoruční podpis žalované, její totožnost právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z občanského průkazu.6. Ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 8. 2012 č. , hodnota, včetně smluvních podmínek soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, ve které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku v celkové výši 14 687 Kč, přičemž úvěr měl být splacen týdenními splátkami ve výši 245 Kč do 14. 10. 2023.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2013 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. O tomto byla žalovaná informována, což bylo zjištěno z dopisu označeného jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023. Tento dopis byl odeslán dne 27. 10. 2023 dle podacího lístku z téhož dne.8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2024 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 36 436,34 Kč. Výzva byla odeslána dne 4. 6. 2024 (zjištěno z podacího lístku ze dne 4. 6. 2024).9. Soud neprovedl všechny navržené důkazy ve věci, když z již prokázaných byl zcela spolehlivě zjištěn skutkových stav věci.10. Dle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.11. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při peněžité půjčce lze dle § 658 odst. 1 o. z. dohodnout též úroky.12. Dle § 2 písm. a) zákon č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb., se spotřebitelským úvěrem rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit.13. Dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, platí, že tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1 a upravuje některá práva a povinnosti související s odloženou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční službou poskytovanou nebo přislíbenou spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem (dále jen „spotřebitelský úvěr“).14. Dle § 52 odst. 1 o. z. platí, že spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.15. Dle § 52 odst. 2 o. z. je dodavatelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.16. Dle § 52 odst. 3 o. z. je spotřebitelem osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.17. Dle § 56 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.18. Dle § 39 o. z. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.19. Pokud jde o smlouvu o půjčce ze dne 20. 8. 2012 č. , hodnota, , ze smluvních ujednání ani jiných předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v souvislosti s výkonem svého podnikání, ani tuto skutečnost žalobkyně netvrdila a žalovala žalovanou jako fyzickou osobu, posoudil soud předloženou smlouvu jako smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů20. Soud dále zkoumal, zda měla žalobkyně nárok na zaplacení částky ve výši 6 687 Kč (součet kapitalizovaných úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 021 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, částka za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 520 Kč a částka ve výši 4 146 Kč za hotovostní inkaso splátek). Jde-li o zpracování smlouvy (která má formulářovou povahu), péči o zákazníka a splácení úvěru v hotovosti, je soud toho názoru, že tyto služby představují rutinní úkony, které spadají do běžné agendy právní předchůdkyně žalobkyně, a částka účtovaná za jejich provedení je zcela neadekvátní. V daném případě se nejedná o poplatky odrážející cenu poskytnutých služeb, i když se toto zdání právní předchůdkyně žalobkyně snažila navodit, ale o další skrytý úrok. Soud proto porovnal celkovou výši sjednané úplaty (6 687 Kč) s výší úvěru (8 000 Kč) a dospěl k závěru, že částka představuje 83,6 % z dlužné jistiny. Při době trvání úvěru 14 měsíců by se pak jednalo o roční úrok ve výši zhruba 73 %. Tuto výši soud poměřil s průměrnými úrokovými sazbami poskytovanými bankami u spotřebitelských úvěrů, které činily v srpnu 2012 (měsíci uzavření smlouvy) celkem 10,88 % (viz. statistické údaje dostupné na webových stránkách České národní banky dostupné na https://www.cnb.cz/cs/statistika/menova_bankovni_stat/publikace-menove-statistiky/Publikace-menove-statistiky-pdf-rok-2012/) a dospěl k závěru, že sjednaná výše úroku byla ve zjevném rozporu s dobrými mravy dle § 39 o. z. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2898/2005).21. Poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč soud posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o. z., které je žalovaná povinna žalobkyni jako postupníkovi vrátit v souladu s § 451 odst. 1 o. z. Žalovaná již dle tvrzení žalobkyně vrátila částku ve výši 920 Kč, zbývá jí tedy vrátit 7 080 Kč. Co do zbytku nárokované částky ze smlouvy o půjčce ze dne 20. 8. 2012 č. , hodnota, a smluvních úroků nezbylo soudu než žalobu zamítnout, neboť by