17 C 410/2015-908 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou ze dne 15. 11. 2015, soudu doručené dne 18. 11. 2015, se žalobce domáhal částky 825 849 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 23. 3. 2010 pracoval jako správce univerzitní budovy pro žalovanou. Pracovní poměr byl sjednán v rozsahu 40 hodin týdně. Pracovní poměr pak byl rozvázán na základě dohody ke dni 21. 7. 2015. Žalobce vykonával pro žalovanou práci vždy řádně a pečlivě a svoji docházku do zaměstnání archivoval na základě pokynu žalované prostřednictvím kontaktních čipů. Na základě mzdového výměru ze dne 30. 5. 2012 náležela žalobci u žalované mzda ve výši 32 000 Kč. Ačkoliv byl pracovní poměr rozvázán dohodou ke dni 21. 7. 2015, nedošlo k vypořádání všech nároků vyplývajících z předmětného pracovního poměru, a to konkrétně nároků žalobce na zaplacení mzdy z titulu vykonané práce přesčas, a to včetně práva na zaplacení příslušného příplatku. Jelikož žalobci náležela mzda ve výši 32 000 Kč, byla tato částka použita rovněž pro výpočet příslušné části mzdy za práci přesčas. Pro výpočet příslušného příplatku pak byl použit průměrný výdělek podle § 351 a násl. zákoníku práce. Žalovaná částka ve výši 825 894 Kč představuje neproplacenou práci přesčas žalobce za období od října 2012 do dubna 2015 /za rok 2012 má 333 přesčasových hodin, za rok 2013 pak 1 385 přesčasových hodin, za rok 2014 pak 1 461 přesčasových hodin a za rok 2015 pak 504 přesčasových hodin/. Žalovaná neuhradila žalobci ani část žalované částky, i když byla žalobkyní o zaplacení písemně upomenuta, náhradní volno mu rovněž nebylo v tomto rozsahu poskytnuto.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že zcela neuznává nárok žalobce do důvodu i výše. Žalovaná nerozporuje skutečnost, že žalobce byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2010. Ovšem k žalobnímu tvrzení dodává, že žalobce byl v pracovním poměru se žalovanou už od 1. 3. 2007 na základě pracovní smlouvy z téhož dne, kdy předmětem výkonu práce žalobce byl správce s místem výkonu práce , adresa, a k tomu dostal žalobce od žalované k užívání služební byt do nájmu na základě smlouvy o nájmu služebního bytu ze dne 1. 10. 2007 na adrese: , adresa, ), kde sdílel domácnost s paní , jméno FO, /manželkou/. Na základě uvedené pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2010 tak došlo ke kontinuálnímu nahrazení pracovní smlouvy ze dne 1. 3. 2007 včetně užívání uvedeného služebního bytu. Dne 1. 5. 2013 dostal žalobce od žalované nový služební byt na adrese , adresa, ). Žalobce byl zaměstnancem žalované na základě uvedených pracovně právních dokumentů a pracoval na pozici správce budov s místem výkonu , adresa, , přičemž žalovaná měla v té době v , Anonymizováno, celkem tři budovy: , adresa, . Žalobce měl místo výkonu práce ve všech třech těchto uvedených budovách, přičemž služební byt měl od 1. 10. 2007 do 30. 4. 2013 na adrese , adresa, ) a následně od 1. 5. 2013 do 21. 7. 2015 na adrese , adresa, ). Dne 16. 6. 2015 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou Dohoda o rozvázání pracovního poměru s účinností ke dni 21. 7. 2015. Pracovní doba žalobce byla rozvržena pondělí až pátek 8:00 – 16:30, sobota 8:00 – 18:00 (ovšem pouze ve dnech kombinované výuky). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce měl společně se svou manželkou po celou dobu trvání pracovního poměru u žalované k dispozici služební byt v jedné z budov žalované, měl žalobce kdykoli plný přístup k elektronickému zařízení, které označovalo „příchod“ do práce a i „odchod“ z práce /= přítomnost na pracovišti/. Žalobce tak mohl kdykoli, bez jakékoli zvýšené námahy a bez ohledu na to, zda v označené době plní pracovní povinnosti pro žalovanou, na tomto zařízení označit příchod do práce a odchod z práce. Žalobce tak na elektronickém docházkovém systému mohl mít označeno, že „vykonává práci pro žalovanou“, nicméně tuto nevykonával a vůbec nemusel být na pracovišti, ale ve služebním bytě.3. Žalovaná nikdy žalobci práci přesčas nenařídila, žalovaná nikdy se žalobcem neuzavřela dohodu o výkonu práce přesčas a žalobce nikdy žádnou práci přesčas nevykonával. Žalobce nikdy v průběhu pracovněprávního poměru se žalovanou práci přesčas nenárokoval, předžalobní výzva a zahájení tohoto řízení přišlo, dle názoru žalované, naprosto účelově, až po ukončení pracovního poměru. Nad rámec pracovněprávního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne 26. 3. 2010 žalovaná se žalobcem uzavřela Dohodu o provedení práce ze dne 31. 5. 2013, jejímž předmětem bylo pravidelné sekání trávy, okamžitý úklid rostlinného odpadu, péče o zeleň, úklid listí a drobného spadu ze stromů, úklid sněhu a posyp, kontrolu chodu výtahu a strojovny výtahu, v případě poruchy výtahu vyproštění osob z kabiny a uvedení výtahu do provozu, za tyto činnosti náležela žalobci paušální měsíční odměna ve výši 8 500 Kč. K těmto dvěma souběžně konaným činnostem měl žalobce uzavřenu třetí smlouvu, a to Dohodu o pracovní činnosti ze dne 1. 11. 2013 se společností , Anonymizováno, . /nyní , právnická osoba, ./ na obsluhu výměníkové stanice v budově , adresa, s rozsahem výkonu 10 hodin týdně. Při součtu všech úvazků je patrné, že žalobce nemohl vykonávat pro žalovanou práci přesčas. Navíc žalovaná žalobci vyplácena odměny nad rámec jeho hrubé mzdy, v roce 2012 to činilo 22 000 Kč, v roce 2013 částku 143 000 Kč, v roce 2014 částku 45 000 Kč. Žalovaný zaměstnával i manželku žalobce, paní , jméno FO, , jejíž pracovní doba byla rozvržena pondělí až pátek 12:00 – 20:30, sobota 8:00 – 18:00 (ovšem pouze ve dnech kombinované výuky). Dále bylo ve vyjádření uvedeno, že si žalobce si označoval na elektronickém zařízení žalované, „příchod“ a „odchod“ do práce naprosto shodně jako jeho manželka. Žalovaná tak navrhovala žalobu jako nedůvodnou zcela zamítnout.4. Žalobce na to reagoval tak, že mu žalovaný nařizoval další práce, které se nedaly v pracovní době stihnout nebo se děly mimo pracovní dobu. Byť měl pracovní dobu od 8:30 hod, musel otevírat budovu univerzity v 7:30 hod., uklidit učebny po výuce v 19:30 hod., pomáhat s nočními akcemi v budově žalované (rady, rauty aj.), později se musel starat o další budovu, kdy nesměl například provádět péči o zeleň v době výuky, ale v době mimo výuku. Žalovaná měla tři budovy, které každá měla svého správce. V dubnu 2012 došlo k ukončení pracovního poměru se správcem budovy , adresa, , jehož náplň práce byla rozdělena mezi dva zbývající správce /správcovské manželské páry/. Žalobce vykonával správu budovy v rozsahu vnější údržby (pravidelné sekání trávy, okamžitý úklid rostlinného odpadu, péče o zeleň, úklid listí a drobného spadu ze stromů, úklid sněhu a posyp), současně byl přemístěn do budovy , adresa, ). Od dubna 2012 do 31. 5. 2013 vykonával tuto náplň práce bez jakéhokoliv pracovněprávního smluvního podkladu, od 31. 5. 2013 byla na tuto práci uzavřena Dohoda o provedení práce s měsíční odměnou ve výši 8 500 Kč.5. Žalovaná na to reagovala tak, že výuka pobíhá v budově 26 týdnů v roce. Zkouškové období pak činilo 15 týdnů v roce. Po zbytek roku (11 týdnů) výuka ani zkouškové neprobíhaly a v budově byl minimální provoz. Co se týče výkonu práce v sobotu, žalobce si vybíral náhradní volno, a to 25. 10. 2013, 29. 5. 2014, 30. 5. 2014, 14. 11. 2014, 26. 2. 2015, 27. 2. 2015, 19. 3. 2015, 20. 3. 2015 a 5. 6. 2015. Co se týče například dne 10. 12. 2012, žalobce si odčipoval příchod, ale v budově se vůbec nenacházel.6. Obvodní soud pro , adresa, již rozhodl ve věci tzv. mezitímním rozsudkem ze dne 18. května 2022 č. j. 17 C 410/2015-577, když rozhodl, že žaloba je po právu. Tento rozsudek byl k odvolání žalované (jako předčasný) zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2022 č. j. 62 Co 329/2022-632, když odvolací soud uvedl, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 12. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3989/2011, publikovaného ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 4, ročník 2013, uveřejněného pod pořadovým číslem 46/2013 na str. 586, prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že mu vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takovéhoto stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci. Soud prvního stupně docházkový systém předložený žalobcem – počítačové sjetiny na č. l. 15 až 49 - považoval za řádnou evidenci pracovní doby podle § 96 zákoníku práce. Žalovaná toto zpochybnila, a protože v řízení nebyla předložena jiná evidence než ta, kterou předložil žalobce, vycházel soud prvního stupně z toho, že tato žalobcem předložená evidence je správná. Za situace, kdy jak vyplývá z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně, žalovaná evidenci pracovní doby ve vztahu k žalobci řádně nevedla, když v této souvislosti odvolací soud poukázal na výpověď svědkyně , jméno FO, , nadřízené žalobce, vedoucí ekonomického