6 C 177/2024-150 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podanou žalobou ze dne 7. 4. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení, když mezi stranami došlo k uzavření pěti úvěrových smluv: smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 7. 2021 („smlouva 1“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč, a to za poplatek ve výši 2 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 14 dní; smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 9. 2021 („smlouva 2“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 10. 2022 („smlouva 3“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 32 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 10. 2022 („smlouva 4“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč, a to za poplatek ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 70 dní smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 1. 2023 („smlouva 5“), na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, a to za poplatek ve výši 0,70 % za každý den čerpání úvěru až do jeho úplného splacení, doba trvání byla sjednána na 12 měsícůŽalobkyně dále tvrdila, že ač byla při uzavírání smluv držitelem podnikatelského oprávnění, tak shora popsané smlouvy uzavírala jako spotřebitel a nikoli jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně žalovanou oslovila jako spotřebitel, přičemž jejím výlučným záměrem bylo využít poskytnuté prostředky pro osobní nikoliv podnikatelské účely, a to zejména k vyplacení dříve uzavřených úvěrových smluv (žalobkyně se měla nacházet v tzv. úvěrovém kolotoči a v důsledku tohoto i ve vážné finanční tísni). Ze strany žalované jí však k podpisu byly předloženy předem jednostranně vyhotovené, formulářové smlouvy, jakožto úvěry pro podnikatele. Žalobkyně má za to, že zjevným úmyslem žalované bylo zastřít skutečnost, že úvěr poskytuje spotřebiteli, aby se tak vyhnula aplikaci kogentně stanovených pravidel na ochranu spotřebitele (viz, rozsudek Nejvyššího soudu 32 Cdo 1428/2018). Poukázala na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023 č. j. 12 Co 163/2022-351 ve věci úvěrové společnosti , právnická osoba, ., který řešil obdobný případ jako je případ žalobkyně). Žalobkyně má tedy za to, že v jejím případě měla být posuzována úvěruschopnost podle ust. § 86 zákona na ochranu spotřebitele. Žalovaná ale ani v jednom případě neposoudila úvěruschopnost žalobkyně a úvěry jí poskytla. Pokud se tak nestalo, jsou úvěrové smlouvy absolutně neplatné a je třeba je posuzovat podle právní úpravy bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dále namítala, že pro případ, že by soud smlouvy posoudil jako podnikatelské úvěry, sjednaná úroková sazba mnohonásobně převyšuje průměrnou úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami i nebankovními institucemi. Ve všech případech se jednalo o roční úrokovou sazbu v rozmezí výše 365 % (255,5 %) až 730 % p. a., v důsledku čehož jsou tyto smlouvy zcela v rozporu s dobrými mravy, a tedy absolutně neplatné V této souvislosti má žalobkyně za to, že v daném závazkovém vztahu vystupovala v pozici slabší strany, tudíž se na ní rovněž vztahují ustanovení o ochraně slabší strany. Žalobkyně vyčíslila svůj nárok jako rozdíl mezi částkou jistiny a poplatku (úroku), kterou žalované splatila na základě uzavřených smluv a jistinou (u jednotlivých smluv) samotnou. Žalobkyně na základě smluv od žalované obdržela celkem 124 000 Kč, avšak sama žalované uhradila 207 589,74 Kč. Žalobkyně se tak vzhledem k výše popsaným úrokům domáhá částky 83 589,74 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 20. 2. 2024 k vydání bezdůvodného obohacení, avšak žalovaná na předžalobní výzvu nereagovala.2. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že úvěry poskytuje prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , přičemž neposkytuje spotřebitelské úvěry, a pokud by žalobkyně uvedla, že o úvěr žádá jako spotřebitel, žalovaná by jí tento neposkytla. Z webové prezentace žalované, žádostí o úvěry, jakož i z vlastních smluv (čl. 2.4. návrhu „úvěr …sjednávám a Společností poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb Klienta…“), pak dle žalované jednoznačně vyplývá, že poskytuje podnikatelský úvěr a nikoli spotřebitelský. U žalobkyně se v postavení podnikatele dále předpokládá v souladu s občanským zákoníkem vyšší míra obezřetnosti než u průměrného člověka. Žalobkyně se při žádosti o úvěr zaregistrovala na již zmíněném webu žalované, a to pod svým IČO , IČO, . Zároveň musela vyplnit adresu místa podnikání. Zároveň při své žádosti musela uvést bližší účel podnikatelského úvěru, žalobkyně v každém jednotlivém případě uvedla „ostatní podnikatelské účely.“ V rámci postupu uzavření smlouvy byly žalobkyni nejprve poskytnuty návrhy smluv, kde je zcela jasně vymezeno, že se jedná o úvěr podnikatelský. Žalovaná odkázala na § 4 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně je svéprávná a zákon předpokládá, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Tvrzení o tom, že žalobkyně jednala jako spotřebitel, je pak účelové, podvodné, nepravdivé a nepoctivé a neměla by mu být přiznána právní ochrana. Z těchto důvodu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3. Žalobkyně následně doplnila svá tvrzení tak, že finanční prostředky z úvěrových smluv potřebovala jako spotřebitelka (na zajištění potřeb rodiny a vyplácení dříve pořízených spotřebitelských úvěrů, když žalobkyně měla v uvedené době již spotřebitelský úvěr od společnosti , právnická osoba, a úvěr od společností , právnická osoba, ., , právnická osoba, a , právnická osoba, , nikoli pro podnikatelské účely, což opakovaně zdůraznila. Dále podle ust. § 1811 odst. 2 o. z. by ji žalovaná měla poučit o popisu a vlastnostech služby, tedy o tom, že uzavíraný úvěr je posuzován jako podnikatelský a žalobkyně se vzdává práv a ochrany, které jí zákon jako spotřebitelce poskytuje. O tom však žalobkyně poučena nebyla. Žalobkyně je přesvědčena, že žalovaná účelově obchází výklad zákonných ustanovení o spotřebitelském úvěru, protože k poskytování těchto nesplňuje zákonné předpoklady, současně by musela v takovém případě zkoumat úvěruschopnost žalobkyně, což nebylo žádoucí. Žalobkyně žalované nikdy nesdělila, že by disponovala IČem, a že je tedy podnikatelkou. Žalobkyně dále namítala, že v době uzavírání úvěrů se nacházela ve značné finanční tísni, dostala se do tzv. úvěrového kolotoče, když splácela hypoteční úvěr na nemovitost, a dále několik spotřebitelských úvěrů (pořizovaných řetězovitě již od roku 2016) a nezbýval jí dostatek prostředků výdaje na běžný život a osobní spotřebu. Této skutečnosti měla žalovaná využít předložením lichevních smluv. Žalobkyně sama sebe vnímá jako právního laika, který nemá povědomost o rozdílné právní úpravě podnikatelského a spotřebitelského úvěru. Úvěry jsou poskytovány žalovanou zastřeně jako úvěry podnikatelské, byť tyto jsou reálně spotřebitelské. Skutečnost, že se reálně nejednalo o podnikatelský úvěr žalobkyně dovozuje i z toho, že žalovaná s ní nijak nekomunikovala, nezjišťovala, zda žalobkyně podniká aktivně, ani nezjišťovala skutečný účel čerpání finančních prostředků. Dále poukázala na to, že žalobkyně vystupovala v postavení slabší strany, a to i pro případ, že by soud posoudil uzavřené smlouvy jako smlouvy o podnikatelském úvěru. Ochrana slabší stany pak nesvědčí pouze spotřebiteli, ale i podnikateli, přičemž také není vyloučena aplikace ustanovení o rozporu s dobrými mravy. Smlouvy má žalobkyně za absolutně neplatné, a to bez ohledu na její postavení spotřebitele či podnikatele.4. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná uzavírá smlouvy distančním způsobem, žadatel se nejprve registruje na stránkách žalované, vyplní nějaké údaje, po registraci je odkázán na jiné stránky, kde je pro účely registrace účtován poplatek 19,90 EUR, následně je zaslána na dlužníkem uvedený účet 1 Kč, která se poté vrací, avšak poplatek 19,90 EUR zůstává. V této fázi dlužník stále vystupuje jako spotřebitel. Pak je odkázán zpět na stránky , Anonymizováno, , kde je dodatečné další formulář a vyplňuje i IČO. Žalovaná úvěry poskytuje bez doložení úvěrové historie do částky 200 000 Kč. Teprve na konci procesu žadatel vyplní účel úvěru. Vše je postaveno na principu take or leave, jednostranně bez možnosti ovlivnění ze strany žadatele. Žalobkyně uvedla, že v předmětné době praco