Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 043,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně (společnost , Anonymizováno, ) uzavřela dne 4. 9. 2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které mu poskytla peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný byl povinen poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do 4. 8. 2025 a spolu s nimi jí zaplatit úrok ve výši 15 919,47 Kč. Dodatkem o navýšení úvěrového limitu ze dne 30. 3. 2025 byla odsouhlasena nová výše úvěrového limitu ve výši 23 000 Kč. Žalovaný svým povinnostem ze smlouvy nedostál, když žalobkyni ve sjednané lhůtě poukázal toliko částku 12 336,41 Kč a ani později na dluh nezaplatil ničeho dalšího. Dříve než právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru uzavřela, zkoumala jeho úvěruschopnost, a to lustrací ve veřejně dostupných databázích. Dále vyšla z prohlášení žalovaného a rozdílu mezi jeho doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Svoji pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni.2. Žalovaný k žalobě uvedl, že z pohledávky již třetinu zaplatil a zbylá část pohledávky (tj. 27 043,43 Kč s úrokem z prodlení), bude zaplacena do 25. 11. 2025.3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:4. Ze standartních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byl sjednán úvěr s opakovanou možností jeho čerpání (revolvingový) a to na dobu neurčitou, kdy limit pro čerpání byl stanoven částkou 20 000 Kč. Následně byl limit navýšen na 23 000 Kč, a to na základě dodatku o navýšení úvěrového limitu.5. Z úvěrové smlouvy ze dne 4. 9. 2024 soud zjistil, že první čerpání úvěru bylo sjednáno částkou 10 000 Kč, úrok úvěru byl stanoven ve výši 146,95 % ročně a splácení nastaveno formou minimálních měsíčních plateb (13 % z nesplaceného úvěru a úrok z úvěru, nejméně však 1 000 Kč) s tím, že za jejichž nedodržení si byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna účtovat 250 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů.6. Z platební bilance soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 554,93 Kč, a to dne 31.3.2025 částku 3 000 Kč (sdělení , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2026), dne 13. 1. 2025 částku 10 054,93 Kč (sdělení , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2026), dne 21. 10. 2024 částku 2 500 Kč (sdělení , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2026), dne 4. 9. 2024 částku 10 000 Kč (sdělení , Anonymizováno, ze dne 26. 3. 2026), s tím, že žalovaný nazpět zaplatil žalobkyni celkem částku 12 358,54 Kč (listina označena jako payment and withdrawal report).7. Z faktury soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na splatnost plateb ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně ke dni 4. 8. 2025.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ve znění dodatku č. 2 ze dne 27. 1. 2020 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v celkové výši 27 043,43 Kč na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně obeznámen a současně byl žalobkyní vyzván, aby svůj dluh vyrovnal.10. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Soud žalobkyni písemně vyzval, aby doplnila svá tvrzení a důkazy, v jaké výši a z jakých podkladů zjistila právní předchůdkyně žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného v rozhodném období před poskytnutím úvěru, a jakým konkrétním postupem návazně dospěla k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Vycházela z příjmu uvedeného žalovaným, který nijak neověřovala.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:12. Právní předchůdkyně žalobkyně, aniž by se zabývala úvěruschopností žalovaného, s ním dne 4. 9. 2024 uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem 20 000 Kč, který byl následně navýšen do částky 23 000 Kč. Na základě smlouvy žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 25 554,93 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby peněžní prostředky vrátil do 4. 8. 2025. Celkem žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil 12 336,41 Kč. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni, která ho o postoupení vyrozuměla a opětovně ho vyzvala k zaplacení dluhu.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „OZ“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).19. Podle § 1968 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.20. Podle § 1970 OZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Podle § 1879 OZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).22. Podle § 1882 odst. 1 OZ, dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.23. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 4. 9. 2024 s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 OZ, na kterou dopadá i ZoSÚ, když žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele. V souladu s § 86 ZoSÚ byla právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru povinna řádně posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Této povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně nedostála, když žádným způsobem nebylo ze strany žalobkyně tvrzeno, tím méně prokázáno, v jaké výši a z jakých podkladů zjistila její právní předchůdkyně příjmy a výdaje žalovaného v rozhodném období před poskytnutím úvěru, a ze kterých pak vycházela při posouzení jeho úvěruschopnosti. Z těchto důvodů tak soud podle § 87 odst. 1 ZoSÚ dovodil absolutní neplatnost dotčené smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2024.24. Žalobkyně v řízení nicméně tvrdila, že žalovaný čerpal na základě úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 27 043,43 Kč. Na základě listinných důkazů, zejména z potvrzení banky, pak bylo ale zjištěno, že žalovaný čerpal pouze částku 25 554,93 Kč. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy soud poskytnuté peněžní prostředky v nevrácené výši 25 554,93 Kč posoudil jako nárok na bezdůvodné obohacení, které je žalovaný v souladu s § 2991 OZ povinen vydat, a to žalobkyni, na kterou pohledávka její právní předchůdkyně za žalovaným podle § 1879 OZ ve spojení s § 1882 odst. 1 OZ přešla. Co do zbylé části žalobního nároku ve výši 1 488,5 Kč se žalobkyni nepodařilo prokázat, že tuto část žalovaný čerpal, a proto v tomto rozsahu soud žalobu zamítl. Zároveň soud zamítl i část ve vztahu k úrokům z prodlení, neboť při absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neexistuje právní důvod pro přiznání žádaných úroků z úvěru ani vynaložených nákladů.25. Vzhledem ke všem výše uvedeným závěrům tak soud zavázal žalovaného k zaplacení (vrácení) poskytnuté jistiny úvěru v celkové výši 25 554,93 Kč. Tuto povinnost pak žalovanému uložil zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného v řízení nebyly soudu známy žádné okolnosti, které by odůvodňovaly určit mu lhůtu k plnění delšího trvání. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce po zaokrouhlení 8 038 Kč, přičemž tato částka představuje úspěch ve věci 89 % z jejich celkové výše 9032 Kč. Celkové náklady by pak sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 082 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 043,43 Kč sestávající z částky 2 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 2 200 Kč předžalobní výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., a z částky 2 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. , včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t.