20 C 327/2025-48 – Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 4. 2024 distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25018381 s úvěrovým rámcem do 80 000 Kč. Žalovaná byla před uzavřením smlouvy seznámena s předsmluvními informacemi, VOP a sankčními ujednáními a svou totožnost potvrdila dvoufaktorovým ověřením v klientském profilu. Úvěr jí byl vyplacen dne 15. 4. 2024 ve výši 23 000 Kč na její bankovní účet. Na jistinu uhradila pouze 211,15 Kč, přičemž její platby byly dle smlouvy započítávány nejprve na úroky a poplatky. Pro prodlení s úhradou denních splátek žalobkyně smlouvu vypověděla dne 20. 9. 2024, čímž se celý úvěr stal splatným dne 21. 9. 2024. Ke dni podání návrhu činí dluh žalované 39 132,24 Kč, tvořený jistinou 22 788,85 Kč, poplatkem za vyplacení tranše 392,34 Kč a smluvním úrokem 15 951,05 Kč. Žalobkyně dále uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 23 181,19 Kč od 21. 9. 2024 do zaplacení a smluvní pokutu 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení ve výši 17,76 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 5. 2025.2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky podle § 115a o. s. ř. k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastníci se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, ačkoli jim předmětné usnesení bylo řádně doručeno. Soud tak ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to za podmínek § 115a o. s. ř.4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ve věci k následujícímu závěru o skutkovém stavu.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně podmínek posuzování a dokumentu identifikované příjmy bylo zjištěno, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je jeden, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, na bydlení 12 000 Kč, další nezbytné a ostatní zbytné výdaje 0 Kč a 8 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu je 34 810 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného žalovanou je 45 200 Kč, regionální koeficient je 1,5, rezerva pro výdaje 750 Kč, vypočítané minimální výdaje 11 235 Kč, disponibilní příjem 22 000 Kč a počet doporučených prodloužení 0. Posouzení úvěruschopnosti bylo shledáno jako úspěšné.6. Z listiny identifikované příjmy bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 34 810 Kč.7. Z autorizace ověření totožnosti AISP bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2024 došlo žalobkyní k náhledu na bankovní účet žalované za účelem její identifikace.8. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 15. 4. 2024, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky a předpis denních splátek soud zjistil, že obsahuje údaje o žalované, podpis chybí. Maximální výše úvěru je uvedena ve výši 80 000 Kč, úvěr měl být spolu s poplatky při dodržení podmínek smlouvy uhrazen dne 29. 9. 2025.9. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 15. 4. 2024 byly pod VS , var. symbol, zaslány na účet č. , č. účtu, finanční prostředky ve výši 23 000 Kč.10. Ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 10. 2. 2026 a připojeného výpisu bylo zjištěno, že majitelkou účtu je č. , č. účtu, je žalovaná a že na tento účet byla dne 15. 4. 2024 pod VS , var. symbol, připsána částka 23 000 Kč.11. Z listiny prodlení v délce 91 dní ze dne 20. 9. 2024 vyplynulo, že žalobkyně prostřednictvím e-mailu informovala žalovanou o svém odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke stejnému dni. Zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 47 797,23 Kč.12. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím zástupce žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne, jak vyplývá z podacího lístku.13. Na základě provedeného dokazování tak soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 2024 bylo zjištěno, že tato obsahuje údaje o žalované, neobsahuje jeho podpis. Celková jistina úvěru činila dle smlouvy 80 000 Kč (maximální úvěrový rámec). Při dodržení podmínek smlouvy měla splatnost úvěru nastat 29. 9. 2025. Žalovaná načerpala částku 23 000 Kč, která jí byla zaslána na její bankovní účet. Protože žalovaná nedodržela podmínky úvěrové smlouvy, když nehradila řádně a včas jednotlivé splátky, žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru ke dni 20. 9. 2024. Zároveň s tímto krokem žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná neuhradila ničeho. K zaplacení dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně, který jí byl odeslán dne 21. 5. 2025, na svůj dluh však neuhradila ničeho.14. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.20. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.23. V rozsudku ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že: „Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dob