6 C 43/2026-35 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 292,45 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 8. 2019 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 270 000 Kč, určený ke konsolidaci jeho závazků, který se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami spolu se smluveným úrokem ve výši 5,4 % ročně. Žalovaný na úvěr uhradil celkem částku 253 714,23 Kč, přičemž neuhrazena zůstává jistina ve výši 16 285,77 Kč a dále poplatky, smluvní úroky a zákonné úroky z prodlení. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2025. Pohledávka za žalovaným byla následně smlouvou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2025, na tuto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Podanou žalobu k výzvě soudu žalobkyně doplnila o tvrzení, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vycházela přitom z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, ověřila jeho příjmy u zaměstnavatele a současně provedla kontrolu údajů prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a dalších databází. Při hodnocení úvěruschopnosti byly využity interní scoringové a matematické modely, na jejichž základě bylo uzavřeno, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet.3. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Ze žádosti o úvěr , Anonymizováno, ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal o spotřebitelský úvěr ve výši 270 000 Kč se splatností v 60měsíčních splátkách po 4 986,54 Kč. Jako svůj průměrný čistý měsíční příjem uvedl částku 12 974 Kč, další měsíční náklady uvedl ve výši 0 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti označil částkou 50 000 Kč, a to bez další specifikace. Současně uvedl, že bydlí ve vlastním domě či bytě a že poskytnutým úvěrem má být konsolidováno několik jeho předchozích závazků vůči , právnická osoba, .6. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o poskytnutí úvěru byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, na pozici vedoucí balicí linky, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 12 974 Kč. Potvrzení bylo vystaveno zaměstnavatelem dne 21. 8. 2019 a současně obsahovalo údaj, že pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 31. 7. 2020.7. Z Vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému předsmluvní informace vztahující se ke spotřebitelskému úvěru , Anonymizováno, , zejména informace o celkové výši úvěru 270 000 Kč, celkové částce splatné spotřebitelem ve výši 310 328,28 Kč, výši pravidelných měsíčních splátek 4 986,54 Kč, době trvání úvěru 60 měsíců a RPSN ve výši 5,81 %.8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 21. 8. 2019 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 270 000 Kč se splatností v pravidelných měsíčních splátkách.9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 31. 12. 2024 a oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 26. 2. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení se splácením úvěru a na možnost zesplatnění úvěru v případě neuhrazení dlužných splátek. Následně právní předchůdkyně žalobkyně deklarovala zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2025 a vyčíslila celkový dluh žalovaného.10. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil stav úvěrového účtu žalovaného ke dni 18. 9. 2025. Z listiny vyplývá evidovaná nesplacená jistina ve výši 16 285,77 Kč a další evidované příslušenství pohledávky.11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila společnosti , Jméno žalobkyně, . soubor pohledávek specifikovaných v příloze smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že mezi pohledávkami postoupenými na žalobkyni byla vedena i pohledávka za žalovaným vzniklá ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně. Z potvrzení o přijetí platby ze dne , datum, soud zjistil, že úplata za postoupené pohledávky byla společností , Jméno žalobkyně, . právnímu předchůdci žalobkyně uhrazena.12. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 10. 2025 a potvrzení o podání zásilky soud zjistil, že žalovaný byl před zahájením řízení vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 28 292,45 Kč. Z potvrzení o podání soud dále zjistil, že zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 13. 10. 2025 na adresu žalovaného.13. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:14. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne 21. 8. 2019 požádal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 270 000 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl čistý měsíční příjem ve výši 12 974 Kč, měsíční náklady označil částkou 0 Kč a čistý měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 50 000 Kč. Současně uvedl, že bydlí ve vlastním domě či bytě. Příjem žalovaného byl doložen potvrzením zaměstnavatele, podle něhož byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s pracovním poměrem sjednaným na dobu určitou do 31. 7. 2020.15. Na základě uvedeného byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, přičemž žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 270 000 Kč se splatností v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný na úvěr uhradil částku 253 714,23 Kč. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění úvěru a následně deklarovala zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 postoupila společnost , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným žalobkyni. Před zahájením řízení byl žalovaný dále vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2025, která byla dne 13. 10. 2025 podána k poštovní přepravě.16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým po