10 C 82/2015-669 — Obvodní soud pro Prahu 4

I. Žaloba a vyjádření žalované 1. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne [datum] domáhal určení, že žalovaná ho neplatně odvolala z funkce tajemníka. Uvedl, že jeho pracovní poměr u žalované byl založen jmenováním do funkce tajemníka dne [datum]. V červnu 2014 utrpěl žalobce krvácení do mozku, dne [datum] nastoupil do pracovní neschopnosti, ve které byl až do odvolání z funkce. Po dohodě s ošetřujícím lékařem i v době nemoci občas docházel na úřad a vykonával některé lehčí administrativní psychicky méně náročné úkony, tyto činnosti byly omezeny na dobu povolených vycházek či v nestresovém prostředí doma. Žalovaná o tom věděla. Přesto ho dopisem ze dne [datum], doručeným [datum], odvolala z funkce. Odvolání odůvodnila tím, že po dobu své pracovní neschopnosti žalobce nezajistil svého zástupce, tím, že k zastupování ve funkci tajemníka pověřoval jednotlivé pracovníky bez projednání v radě městské části [obec a číslo], a tím, že v době pracovní neschopnosti docházel na úřad a vykonával pracovní a úřední činnost, například podepsal užití sociálního fondu či činil úkony v rámci zadávacího řízení na„ Zajištění externího správce informačních technologií a služeb“. Žalobce pokládá uvedené důvody za zástupné, skutečný důvod odvolání byl dle něj politický. K důvodům odvolání z funkce uvedl, že jednal v zájmu žalované, neporušil své povinnosti závažným ani méně závažným způsobem, což je podmínka pro platné odvolání. Není pravdivé tvrzení žalované, že žalobce pověřoval zaměstnance bez projednání s radou. Žalobce pověření projednal ústně, a není jeho chybou, že si nové vedení informaci nezjistilo. Dále uvedl, že odvolání je neplatné pro neurčitost, neboť neodkazuje na konkrétní ustanovení zákona, a že i souhlas s odvoláním je neplatný pro rozpor se zákonem, neboť s odvoláním z funkce tajemníka musí dle zákona souhlasit ředitel Magistrátu hlavního města Prahy, v jeho případě však zástupkyně ředitele Magistrátu neuvedla, z jakých důvodů souhlas dala. 2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Předně namítla, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, a i kdyby ho měl, neprokázal ho. K odvolání žalobce z funkce tajemníka uvedla, že ho pokládá za platné. Žalobce porušil povinnost stanovenou mu § 81 odst. 5 písm. c) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě [obec], v platném znění (dále jen„ zákon o hlavním městě [obec]“), neboť po dobu delší než šest měsíců nezajistil svého zástupce, což měl učinit již před svojí pracovní neschopností. Ke svému zastupování žalobce pověřoval jednotlivé pracovníky pouze v dílčím rozsahu, a to bez projednání v radě městské části [obec a číslo]. Projednání s radou je přitom natolik zásadní, že mělo být učiněno písemně. Jednotlivá ad hoc pověření nepokrývala pravomoc a působnost tajemníka v potřebném rozsahu, což v podstatě znemožňovalo běžný chod úřadu. I namítaná ad hoc pověření byla dávána chaoticky, jednotliví pověření pracovníci nedisponovali písemnými pověřeními, neboť ta žalobce uschoval v trezoru, o jednotlivých pověřeních žalobce nikoho neinformoval, žalovaná tedy o nich nevěděla. Většinu pověření pak žalobce předložil až při jednání před soudem, je tedy otázka, nebyla-li vytvořena účelově. V době pracovní neschopnosti žalobce docházel na úřad zcela svévolně, aniž by o tom kohokoliv informoval, čímž opět způsoboval chaos v chodu úřadu a paralýzu v jeho běžné činnosti. Žalobce jednal v rozporu s předpisy upravujícími zdravotní služby a nemocenské pojištění. Jeho jednání, kdy navíc selektoval činnosti, které vykonával, nasvědčuje spíše záměru mít vliv na některé procesy úřadu než snaze být nápomocný novému vedení radnice. II. Dosavadní průběh řízení a rozhodnutí ve věci 3. V průběhu řízení již bylo několikrát rozhodováno zdejším soudem, jakož i soudem odvolacím a dovolacím: 4. Rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 10 C 82/2015-40, soud podané žalobě vyhověl a určil, že odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu městské části Prah 4 je neplatné. Rozhodnutí odůvodnil tak, že žádná ze tří žalovanou vytýkaných skutečností nemůže být důvodem pro odvolání žalobce z funkce, a to z následujících důvodů: 1) pokud jde o výtku, že žalobce„ po dobu své pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil dne [datum], tedy po dobu delší než šest měsíců, nezajistil svého zástupce“, žalobce žádnou takovou zákonnou povinnost nemá – v průběhu pracovní neschopnosti nelze po žalobci požadovat plnění povinností souvisejících s výkonem práce. Žalobce sice měl zákonnou povinnost jmenovat svého zástupce předem, před zahájením pracovní neschopnosti, porušení této povinnosti však žalovaná žalobci nevytkla. 2) Pokud jde o výtku, že k zastupování žalobce pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě městské části [obec a číslo], čímž za použití ust. § 103 zákona o hlavním městě [obec] porušuje povinnost danou § 81 odst. 5 písm. c) zákona o hlavním městě [obec], nevztahuje se na takovéto ad hoc pověřování povinnost projednání v radě městské části. Tato povinnost se týká pouze jmenování zástupců, což je odlišné právní jednání od pověření pracovníka zastupováním. 3) Pokud jde o výtku, že v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost, činil tak žalobce s vědomím žalované a nejednalo se o porušení povinností zaměstnance vztahujících se k vykonávané práci. 5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2016, č. j. 62 Co 99/2016-129, změnil rozsudek č. j. 10 C 82/2015-40 tak, že se žaloba na určení neplatnosti odvolání z funkce tajemníka městské části [obec a číslo] ze dne [datum] zamítá. Rozhodnutí odůvodnil tak, že odvolání z funkce tajemníka ze dne [datum] soud prvního stupně nesprávně vyložil, zejména ohledně prvního z důvodů odvolání, pokud měl na základě jazykového a gramatického výkladu za to, že žalovaná žalobci vytkla nezajištění zástupce po dobu pracovní neschopnosti. Podle výkladových pravidel obsažených v § 555 až § 558 občanského zákoníku a § 18 zákoníku práce, tedy při zohlednění logického a systematického výkladu a zaměření na posouzení obsahu jednání a vůle žalované je totiž třeba dojít k závěru, že žalovaná ve skutečnosti žalobci vytkla, že svého zástupce nezajistil dříve, tedy ještě před započetím pracovní neschopnosti. Přitom to, že žalobce po celou dobu svého působení ve funkci tajemníka svého zástupce nejmenoval, je závažným porušením jeho povinnosti podle § 81 odst. 5 písm. c) ve spojení s § 103 zákona o hlavním městě [obec]. Nadto druhá žalovanou vytýkaná skutečnost, že žalobce po dobu své pracovní neschopnosti pověřoval různé zaměstnance úřadu k výkonu různých činností, představuje obcházení povinnosti žalobce jmenovat svého zástupce. Zákonné důvody pro odvolání žalobce proto byly ve dvou bodech odvolání ze dne [datum] naplněny. 6. Rozsudkem ze dne 25. 4. 2017 č. j. 21 Cdo 5281/2016-184, Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 99/2016-129 a vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil tak, že nový občanský zákoník, podle nějž je třeba vykládat právní jednání žalované ze dne [datum] spočívající v odvolání žalobce z funkce tajemníka, opustil v pravidlech pro výklad právních jednání důraz na formální hledisko projevu a klade důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je proto úmysl jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám anebo musela-li o něm vědět. Přitom je třeba přihlédnout též k zavedené praxi mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah právnímu jednání přikládají. Z textu odvolání z funkce ze dne [datum] není jednoznačně zřejmé, zda žalovaná žalobci vytýká, že„ nezajistil“ svého zástupce až po začátku své pracovní neschopnosti, nebo to, že svého zástupce nezajistil dříve, tedy ještě před započetím pracovní neschopnosti. Za těchto okolností měly soudy přistoupit k výkladu projevu vůle žalované, přičemž měly klást důraz na zjištění skutečné vůle žalované, kterou v projednávané věci projevil starosta Městské části [obec a číslo] Mgr. [jméno] [příjmení], CSc. Městský soud však provedl výklad projevu vůle, aniž se pokusil zjistit skutečnou vůli žalované a zda úmysl jednajícího byl, popřípadě musel být žalobci znám. Vedle toho Nejvyšší soud Městskému soudu v Praze vytkl, že nepřihlédl k tomu, že zákonné důvody pro odvolání z funkce mohou být použity jen, porušil-li vedoucí úředník nebo vedoucí úřadu jemu zákonem stanovenou povinnost v době posledních šesti měsíců předtím, než k odvolání z funkce pro takové porušení došlo, a že tento hmotněprávní předpoklad pro odvolání vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu z funkce pominul. 7. Usnesením ze dne 10. 7. 2017, č. j. 62 Co 99/2016-193, Městský soud zrušil rozsudek č. j. 10 C 82/2015-40 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozhodnutí odůvodnil tak, že důvody, které vedly dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu, lze vztáhnout i na napadený