60 C 39/2023-34 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnila tím, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela se žalovaným dne 1. 8. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému dne 1. 8. 2018 poskytnut úvěr ve výši 14 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem sjednaným ve výši nominální úrokové sazby 98,73 % p. a. ve 42 měsíčních splátkách po 1 195 Kč splatných vždy do každého 22. dne v měsíci počínaje měsícem září 2018. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když uhradil pouze dne 27. 9. 2018 částku 1 195 Kč a dne 23. 10. 2018 částku 1 195 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou [číslo] splatnou dne 22. 11. 2018 po dobu delší než 65 dnů došlo k datu 27. 1. 2019 ve smyslu čl. 6 smlouvy k zesplatnění celého dluhu, jehož součástí se ve smyslu čl. 6 staly také úroky. Žalovanou částku tvoří„ nová“ jistina (poté, co k ní přirostl dlužný úrok) 17 330,58 Kč, smluvní pokuta ve výši 998 Kč (499 Kč za prodlení se splátkou [číslo]), skutečné náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč (200 Kč za upomínky ke splátce [číslo]), když tato částka pokrývá mzdové náklady zaměstnanců podílejících se na vymáhání, provozní náklady call centra, provize externí vymáhací společnosti, provize inkasní sítě a ostatní provozní náklady. Dále se žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení, tj. od 29. 1. 2019. Této pokuty se však žalobkyně domáhala jen za období do 3. 4. 2023, kdy byla vyhotovena žaloba, tj. ve výši 6 002 Kč. V neposlední řadě pak žalobkyně požadovala úrok z původní jistiny ve výši 13 910,11 Kč ve výši 98,73 % p. a. od 29. 1. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, bylo tedy jednáno v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav. 4. Žalobkyně je s účinností od 11. 5. 2018 držitelem povolení ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. (viz výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). 5. Mezi účastníky byla dne 11. 5. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně jako podnikatel, jehož hlavním předmětem činnosti je poskytování spotřebitelského úvěru, poskytla žalovanému, jako spotřebiteli, úvěr ve výši 14 000 Kč. Ten se žalovaný zavázal zaplatit spolu s výpůjční úrokovou sazbou ve výši 158,25 % p. a. ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 1 195 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci od měsíce následujícího po vyplacení úvěru. Celkem tak měl žalobkyni vrátit částku 50 190 Kč. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč splatnou do 10 dnů, a to za každou splátku s tím, že souhrn veškerých pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za rok. Dále byl žalovaný podle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit náklady související s prodlením s tím, že jejich výše činí za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení po dobu delší než 15 dnů, 200 Kč splatných ve lhůtě 10 dnů. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky nebo i její části po dobu delší než 65 dnů pak automaticky dojde podle smlouvy k zesplatnění úvěru a celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže po zesplatnění úvěru nebude úvěr uhrazen, byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč Smlouva si řídila českým právem. (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] oznámení o schválení úvěru včetně dodejky). 6. Před uzavřením smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému informace o parametrech úvěru, což žalovaný písemně potvrdil svým podpisem. (viz předsmluvní formulář). 7. Žalobkyně vyplatila žalovanému z titulu smlouvy o úvěru dne 2. 8. 2018 částku 14 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru). 8. Před poskytnutím úvěru si žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Zjistila, že není veden v registru dlužníků (viz výpis záznamů registru [příjmení]) a je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s měsíční čistou mzdou ve výši 11 700 Kč, náklady na bydlení představovala částka 1 300 Kč měsíčně, životní minimum 3 410 Kč a rezerva 1 000 Kč, volné prostředky činily 1 557 Kč (viz hodnocení klienta, potvrzení o příjmu, výplatní páska). 9. Žalovaný na úvěr zaplatil dne 27. 9. 2018 částku 1 195 Kč, dne 23. 10. 2018 částku 1 195 Kč (viz karta klienta). 10. Žalobkyně žalovaného 2 x písemně vyzvala k zaplacení dluhu a upozornila jej na možnost zesplatnění celého úvěru. (viz výzvy). 11. Dne 27. 1. 2019 oznámila žalobkyně žalovanému, že došlo k zesplatnění závazků ze smlouvy z důvodu prodlení se splátkou po dobu delší než 65 dnů. (viz oznámení o zesplatnění dluhu). 12. Předžalobní upomínka k úhradě byla žalovanému odeslána dne 15. 3. 2023 (viz předžalobní výzva včetně dokladu o doručení). 13. Výše průměrné úrokové sazby v případě nově uzavřených spotřebitelských půjček se splatností nad 1 rok do 5 let byla v srpnu 2018 8,16 % p. a. (viz databáze [příjmení] [příjmení]). 14. Při hodnocení důkazů soud vyšel zejména z toho, že veškeré provedené důkazy vzájemně korespondovaly z hlediska časového i obsahového. Provedené důkazy soud zhodnotil, pokud jde o jejich pravost a vypovídací hodnotu, a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav. Důkazy soud posoudil jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala. 15. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 16. Dne 1. 8. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 14 000 Kč. Ten se žalovaný se zavázal zaplatit spolu s efektivní úrokovou sazbou ve výši 158,25 % p. a. ve 42 pravidelných měsíčních splátkách po 1 195 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu ve výši 499 K (splatnou do 10 dnů), náklady související s prodlením ve výši 200 Kč (splatné ve lhůtě 10 dnů). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, přestože byl 2x upomenut. V důsledku prodlení s úhradou po dobu delší než 65 žalobkyně zesplatnila úvěr dopisem ze dne 27. 1. 2019. Jelikož ani po zesplatnění nebyl úvěr uhrazen, byl podle smlouvy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Obvyklá výše úrokové sazby v době uzavření uvedené smlouvy přitom činila 8,16 % p. a. 17. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně. 18. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. 19. Dle § 580 odst. 1 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Dle § 588 odst. 1 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 21. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 22. Dle § 577 o.z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 23. Uvedenou smlouvu soud kvalifikoval jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný na straně úvěrovaného smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.). Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 24. Soud se zabýval otázkou platnosti této smlouvy s ohledem na její mravnost ve smyslu ust. § 580 a 588 o. z., pokud jde o sjednanou výši úrokové sazby, a to zejména s odkazem na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005 a další rozhodnutí na n