30 C 222/2025-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalované k zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu nesplacení poskytnutého úvěru ve výši , částka, a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a úroku ve výši , částka, dle čl. II.2.b smlouvy o úvěru, uzavřené dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, , právnická osoba, ., IČO , IČO, . Žalovaná sjednanou částku spolu s poplatkem za jeho poskytnutí a úrokem do sjednaného data splatnosti , datum, nesplatila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovanou žalobkyně. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě výzvy před podáním žaloby ze dne , datum, .2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.3. Soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. projednal bez nařízení jednání. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s daným postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná konkludentně, když nesdělila nesouhlas k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud v rámci řízení provedl listinné důkazy: smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , formulář pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, dodatek ze dne , datum, , formulář pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání změny způsobu splácení, informace o vlastníkovi bankovního účtu, potvrzení o odchozí platbě z , datum, , smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně přílohy 1 - seznamu pohledávek (RefNo , Anonymizováno, , ID , Anonymizováno, ), oznámení o postoupení pohledávky z , datum, , výzva k úhradě před podáním žaloby z , datum, včetně dokladu o odeslání, z nichž soud na základě skutkových zjištění učinil následující závěry o skutkovém stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí:5. Mezi žalovanou jako úvěrovaným a společností , právnická osoba, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, s.r.o., IČO , IČO, , jako úvěrujícím byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , žalovaná smlouvu podepsala elektronickým kódem , Anonymizováno, . Žalovaná o úvěr zažádala online na internetových stránkách www., právnická osoba, .cz. Částka ve výši , částka, byla žalované poskytnuta dne , datum, na ověřený účet uvedený ve smlouvě o úvěru č. , č. účtu, /, Anonymizováno, . Poskytnutá částka úvěru byla splatná jednorázově do 30 dnů od odeslání (tj. do , datum, ), a to spolu s úroky v úrokové sazbě 36 % ročně ve výši , částka, a poplatkem za sjednání úvěru , částka, , celkem , částka, (RPSN 1 573,34 %). Žalovaná úvěr řádně nesplatila. Dodatkem ze dne , datum, byly změněny parametry a splatnost úvěru s tím, že aktuální výše nesplacené jistiny činila , částka, a aktuální výše nesplacených nákladů , částka, (poplatek , částka, a úrok , částka, ), celkem činil dluh částku , částka, , jejíž splatnost byla nově stanovena na , datum, (15 dní) a sjednán úrok 36 % denně a RPSN 5 035,77 %. Dále byla sjednána splatnost sankcí vyčíslených celkem na , částka, do 3 dnů od uzavření dodatku. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnila. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy ze dne , datum, postoupena úvěrující společností na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná částka , částka, má sestávat z nesplacené jistiny v celé výši , částka, (přestože úvěrující společnost sama v dodatku ke smlouvě konstatuje, že aktuální výše nesplacené jistiny činí , částka, ), poplatku ve výši , částka, (dle dodatku) a úroku ve výši , částka, (dle čl. II.2.b. smlouvy). Žalovaná pohledávku neuhradila ani předžalobní výzvě žalobkyně.6. Žaloba je důvodná pouze z části.7. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla adhezním způsobem podle § 1798 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) prostřednictvím komunikace na dálku ve smyslu § 1820 uzavřena smlouva o úvěru dle § 1810 a § 2395 a násl. o. z. Žalovaná uzavřela úvěrovou smlouvu v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele, smlouva podléhá též režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ZoSÚ“).8. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 75 ZoSÚ, je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.10. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen mínusem za prodej majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Shora citovaná zákonná ustanovení v rámci implementace směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48/ES zakotvují princip odpovědného půjčování („responsible lending“). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , mj. konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.“ Na tyto závěry navázal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, který v souvislosti s uvedeným principem dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, a Ústavní soud rovněž shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ze dne , datum, ve věci C-449/13, Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další), podle nichž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady). Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinnému do , datum, , je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016.14. Soud