16 C 304/2019-254 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce podal dne 6.9.2019 ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že je vlastníkem podílu id. [číslo] pozemků dle PK p. [číslo] v k.ú. [obec], in eventum pro případ, že jeho vlastnictví nebude soudem určeno, dále určení, že jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zákona číslo 229/1991 Sb., to vše s tím, že rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [část Prahy], sp.zn. 1 [spisová značka] [číslo], ze dne [datum], bylo mimo jiné rozhodnuto tak, že žalobce a účastnice řízení 1. [celé jméno vedlejší účastnice] nejsou vlastníky každý podílu ideálních [číslo] pozemků dle PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], v k.ú. [obec], pozemek se nevydává a není za něj nárok na náhradu. Žalobce vytýká tomuto rozhodnutí nedostatečně provedené dokazování, nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesprávný procesní postup, porušení zák. č. 229/1991 Sb. a to zejména ustanovení § 4, § 6 odst. 1 písm. k ), § 11 odst. 2 zákona o půdě. Žalobce své nároky uplatnil včas, nebylo však o nich rozhodnuto po dobu 28 let. Státní pozemkový úřad odůvodnil své rozhodnutí tím, že na parcelách byly skutečně na počátku sedmdesátých letech minulého století postaveny rodinné domky, a proto dospěl k závěru, že pozemky p. [číslo] byly využity k účelu, pro které byly vyvlastněny, a proto rozhodl tak, že žalobce a účastnice řízení 1. nejsou jejich vlastníci a nemají nárok na náhradu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí je dle žalobce zcela nepřezkoumatelné, jelikož z něho není patrno na základě jakých skutečností, důkazů a zjištění dospěl pozemkový úřad k závěru, že byly v 70. letech postaveny na našich parcelách rodinné domky, z čeho dospěl Státní pozemkový úřad k závěru, že domky byly postaveny právě na p. [číslo] v k.ú. [obec], když z rozhodnutí není patrna ani identifikace parcel a jejich soulad s údajnými parcelami zastavěnými rodinnými domky. Z vyvlastňovacích rozhodnutí dále vyplývá jejich nezákonnost. Z výměru MNV v [obec] [číslo jednací], zejména z jeho výroku je patrno, že se vyvlastňuje část pozemku [číslo], k.ú. [obec], podle § 18 z.č. 87/1958 Sb. a § 47 vyhlášky č. 144/1959 Sb. ve prospěch MNV [obec], [číslo] o výměře 731 m², s tím, že majetek přechází do vlastnictví československého státu MěNV v [obec], a vyvlastnění se provádí proto, že na něm bude postaven rodinný domek manželů [příjmení]. Z rozhodnutí je patrno, že bylo podepsáno tajemníkem komise pro výstavbu a předsedou komise pro výstavbu. Podle § 20 zák. č. 87/1958 Sb. o vyvlastnění a o náhradě za vyvlastnění rozhoduje stavební úřad. Stavební úřad však ve věci nerozhodl, jelikož v té době ani nebyl zřízen. Je tedy třeba aplikovat ustanovení § 6 odst. o) o znárodnění nebo zestátnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy nebo bez vyplacení náhrady, nebo ustanovení § 6 odst. p) o převzetí nemovitostí bez právního důvodu. Z výměru odboru výstavby MěNV v [obec] ze dne 3.1.1970, č.j. 4105/1969 vyplývá, že se vyvlastňují ve prospěch rady MěNV [obec] pozemky č.p [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], v k.ú. [obec], ve výměře 2979 m2, a že se vyvlastňují hlavně proto, že na nich budou postaveny 3 rodinné domky v souladu s plánem bytové zástavby a směrným územním plánem [územní celek]. Z rozhodnutí je patrno, že bylo podepsáno vedoucím odboru výstavby [jméno] [příjmení]. Je pravdou, že stavební úřad měl právo vyvlastnit pozemky a v tomto směru je rozhodnutí formálně správné. Nebyly však dány zákonné podmínky pro vyvlastnění podle ustanovení § 18 z.č. 87/1958 Sb. Směrný územní plán nestanovil v žádném případě jakékoliv oblasti pro zástavbu rodinnými domky na pozemcích, které byly vyvlastněny. I kdyby však tomu tak bylo, bylo to v době rozhodování zcela nerozhodné, jelikož stavební řád stanovil jako podmínku vyvlastnění uskutečnění úkolů stanovených státním plánem rozvoje národního hospodářství. Z odůvodnění vyvlastňovacího rozhodnutí vyplývá, že pozemky byly vyvlastněny proto, že již částečně byly ve vlastnictví státu a proto, že někdo si chtěl na nich postavit domky. Ani jeden z těchto důvodů nemůže obstát. Není proto správný závěr Státního pozemkového úřadu o tom, že nemovitosti přešly na stát nebo jinou osobu vyvlastněním za poskytnutí náhrady, ale je třeba aplikovat ustanovení § 6 odst. o) o znárodnění nebo zestátnění vykonaného v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy nebo bez vyplacení náhrady, nebo ustanovení § 6 odst. p) o převzetí nemovitostí bez právního důvodu. Státní pozemkový úřad měl rozhodovat v tom směru, že se měl jednak zabývat otázkou, jestli vyvlastněné pozemky sloužily svému účelu a dále i kdyby dospěl k závěru, že svému účelu sloužily, měl v té části, kde jsou pozemky vedeny jako veřejná zeleň či zahrady, dospět k závěru, že máme nárok na to, aby nám byly poskytnuty náhradní pozemky. Z rozhodnutí Ústavního soudu ČR se totiž jednoznačně podává, že v každém jednotlivém případu je třeba hodnotit a respektovat zásadu proporcionality mezi omezením restitučního nároku a prosazením konkrétního veřejného zájmu. V tomto směru je rozhodnutí Státního pozemkového úřadu naprosto nepřezkoumatelné, neboť Státní pozemkový úřad se v tomto duchu vůbec věcí nezabýval a z rozhodnutí není patrno, jaké důkazy provedl, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, a proto i podání této žaloby má své omezující limity, neboť se nelze dostatečně vypořádat s neexistující argumentací. 2. Podáním ze dne 11.12.2019 žalobce změnil znění svého žalobního petitu s ohledem na aktuální označení předmětných pozemků s tím, že nadále požaduje, aby soud určil, že je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. [číslo], původně na pozemku PK [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], dnes na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] všechny k k.ú. [obec], obci [obec], in eventum pro případ, že jeho vlastnictví nebude soudem určeno, dále určení, že jako oprávněná osoba má nárok na vydání jiných pozemků ve smyslu ustanovení § 11a zákona číslo 229/1991 Sb. Tato změna žalobního petitu byla připuštěna usnesením zdejšího soudu ze dne 3.1.2020, č.j. 16 C 304/2019-62, které nabylo právní moci dne 14.1.2020. 3. Účastnice řízení 1. se k podané žalobě nevyjádřila. 4. Účastník řízení 2. navrhl zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že k vyvlastnění předmětných pozemků za náhradu došlo na základě dvou rozhodnutí o vyvlastnění, a Státní pozemkový úřad tak ve správním řízení posuzoval, zda žalobci a účastnici řízení [číslo] mohl ve vztahu k uvedeným pozemkům vzniknout restituční nárok ve smyslu § 6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě. Podle tohoto ustanovení může při vyvlastnění za náhradu vzniknout restituční nárok v případě, že nemovitost existuje a trvale neslouží účelu, pro který byla vyvlastněna. Na základě provedeného dokazování došel Státní pozemkový úřad k závěru, že na předmětných pozemcích skutečně byly vystavěny dané rodinné domky, tudíž restituční nárok s ohledem na § 6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě nemohl vzniknout. Pokud jde o Rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 6.2.1968, žalobce ve své žalobě namítá nezákonnost tohoto rozhodnutí z důvodu, že nebyl naplněn zákonný požadavek, aby rozhodnutí bylo vydáno stavebním úřadem. Rozhodnutí o vyvlastnění ze dne 6.2.1968 vydala komise pro výstavbu Městského národního výboru [obec], která však podle žalobce nebyla stavebním úřadem ve smyslu tehdejší právní úpravy, jelikož nebyla zřízena na základě vládního nařízení č. 9/1968 Sb. Výchozím ustanovením je zde § 20 odst. 1 stavebního řádu, podle něhož o vyvlastnění a o náhradě za vyvlastnění rozhoduje stavební úřad. Rozhodnutí o vyvlastnění bylo vydáno dne 6.2.1968, přičemž stavební úřady byly na základě nařízení č. 9/1968 Sb. zřizovány až do 30.6.1968. Je tedy pravdou, že v době vydání Rozhodnutí o vyvlastnění 1968 nebyl v Městském národním výboru [obec] doposud zřízen stavební úřad podle nařízení č. 9/1968 Sb., což však v rozhodném období nebylo třeba, neboť dosavadní právní úprava na tuto eventualitu pamatovala, když před účinností nařízení č. 9/1968 Sb. byly orgány, jež jsou stavebním úřadem, určeny v ustanovení § 9 odst. 2 stavebního řádu, jež v písm. a) uvádí:„ Stavebním úřadem je a) výkonný orgán místního národního výboru, který má řádně vybudovanou stavební službu a který určí rada krajského národního výboru po slyšení rady okresního národního výboru vyhláškou v úředním listě.“ Není tak pravdivé tvrzení žalobce, že komise pro výstavbu Městského národního výboru [obec], jež vydala Rozhodnutí o vyvlastnění 1968, nemohla být stavebním úřadem, který měl pravomoc vydat rozhodnutí o vyvlastnění. 5. Účastnice řízení 3. rovněž navrhla zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu, když poukázala na obě výše označená rozhodnutí o vyvlastnění s tím, že pokud byly dané pozemky vyvlastněny za náhradu za účelem výstavby rodinných domků, byly na nich také tyto rodinné domky postaveny. 6. Rozsudkem