16 C 342/2015-746 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 7.10.2015 žalobu, kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 1 376 056,96 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán od 18.4.2006 u žalované jako Shift Operation Manager, s místem výkonu práce v [obec]. Na základě poslední dohody o změně pracovní smlouvy pracoval žalobce u žalované s účinností od 1.6.2008 jako Senior Engineer, IP Design & Provisioning. V souladu s dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.6.2008 náležela žalobci za tuto práci u žalované základní mzda ve výši 61 200 Kč měsíčně. Výpovědí z pracovního poměru ze dne 19.12.2011 rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr z důvodu dle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“ nebo„ zákoník práce“) pro závažné porušení pracovních povinností žalobce. Toto závažné porušení pracovních povinností žalobce mělo spočívat v tom, že (i) že žalobce v den, který vykázal jako práci přesčas nebyl přítomen na pracovišti ani dálkově připojen k systému zaměstnavatele (12. 11. 2011), (ii) že vykázaný počet hodin práce přesčas mnohonásobně překračuje rozsah skutečně provedené práce (29.10.2011 a 13.11.2011) a (iii) že žalobcem uvedená hodina začátku práce přesčas předchází času příchodu na pracoviště. Žalobce s uvedenou výpovědí a v ní tvrzenými porušeními pracovních povinností nesouhlasil a v zákonné lhůtě podal u nadepsaného soudu žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, která je vedena Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 89/2012. V případě, že bude žalobce ve sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru vedeném nadepsaným soudem pod sp. zn. 24 C 89/2012 úspěšný, bude mít v souladu s ustanovením § 69 odst. 1 ZP nárok na náhradu mzdy za dobu neplatného skončení pracovního poměru, a to ode dne, kdy oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Pracovní poměr žalobce měl na základě výpovědi z pracovního poměru skončit dnem 29.2.2012. Žalobce oznámil žalované, že trvá na tom, aby ho žalovaná nadále zaměstnávala, přípisem svého právního zástupce ze dne 26.4.2012. Žalovaná žalobci doposud neumožnila pokračovat v práci a s výjimkou výpovědi z pracovního poměru ze dne 19.12.2011 nedošlo ze strany žalované ani k žádnému dalšímu pokusu o rozvázání pracovního poměru se žalobcem. Žalobce žalobou uplatnil nárok na náhradu mzdy za dobu od září 2012 do prosince 2013 včetně. Náhrada mzdy má žalobci náležet ve výši průměrného výdělku. Žalobce má za to, že celková výše průměrného měsíčního výdělku žalobce pro účely náhrady mzdy za dobu neplatného skončení pracovního poměru činí 86 003,56 Kč hrubého. Žalobce touto žalobou nárokuje úhradu náhrady mzdy za dobu od září 2012 do prosince 2013 včetně, tj. za 16 měsíců; celková výše požadované náhrady mzdy za toto období tak činí částku ve výši 1 376 056,96 Kč hrubého. Svůj nárok žalobce následně rozšířil podáním ze dne 15.2.2017, 30.1.2018 a 28.2.2019 tak, že nadále po žalované požadoval náhradu mzdy v celkové výši 6 495 374 Kč s příslušenstvím, a to za období měsíců září 2012 až část měsíce prosince 2018 (do 19.12.2018). 2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé vzal žalobce při jednání soudu dne 25.6.2019 žalobu částečně zpět s ohledem na závěry znaleckého posudku znalkyně z oboru ekonomika – mzdy [jméno] [příjmení] ze dne 18.6.2019, a to co do částky 193 131 Kč s příslušenstvím. Soud proto podle ustanovení § 96 odst.1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) řízení v části dotčené částečným zpětvzetím zastavil usnesením ze dne 25.6.2020, č.j. 16 C 342/2015-280, které nabylo právní moci dne 24.7.2019. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém jejím rozsahu s tím, že žalobce nebyl zejména v období od 1.9.2012 do 19.12.2018 skutečně připraven, ochoten a schopen práci u žalované vykonávat a tuto svou připravenost, ochotu a schopnost konat práci u žalované jakkoliv neprokázal. Nejpozději od konce roku 2012 pak vykonává žalobce výdělečnou činnost ve [anonymizována dvě slova], kde i žije a současně s největší pravděpodobností vydělává více než 200 000 Kč měsíčně; žalobce by tak zcela jistě nebyl schopen a zejména ochoten pracovat v ČR pro žalovanou, přestože to nyní tvrdí. Žalobce dále zcela neoprávněně zneužívá právního stavu, kdy v důsledku neplatné výpovědi žalované získal mnohonásobně výhodnější pracovní pozici ve [anonymizována dvě slova], přesto mu má být vyplaceno 100 % náhrady mzdy. S ohledem na aktuální výhodnější pracovní pozici by v případě přiznání žalované částky profitoval z daného neplatného skončení v zásadě dvakrát. Výkon práva žalobce požadovat 100 % náhradu mzdy po dobu 6 let je tak zcela jistě nemravný ve smyslu ust. § 3 odst. 1 OZ, resp. § 2 odst. 3 NOZ a soud takovému výkonu práva nesmí poskytnout ochranu. Žalovaná dále poukazovala na to, že náhrada mzdy má reparovat újmu (tzn. jedná se o náhradu škody), kterou utrpěl žalobce následkem protiprávního postupu zaměstnavatele, jelikož si nemohl vydělávat, resp. sice si mohl vydělávat, ale na méně výhodné pozici. Žalovaná nerozumí tomu, jaká škoda vznikla v tomto konkrétním případě, kdy nejenže si žalobce mohl vydělávat, ale dokonce získal mnohonásobně výhodnější pracovní pozici, kdy zejména peněžní ohodnocení je minimálně trojnásobně vyšší. Žalovaná má za to, že je třeba použít subsidiární úpravu občanského zákoníku, přičemž v této souvislosti poukázala na ust. § 450, resp. § 2953 NOZ, a možnost přiměřeného snížení náhrady škody, kdy takovou škodou je v tomto případě náhrada mzdy. Vzhledem k tomu, že zákoník práce ve znění do 30.11.2011 neupravoval možnost moderace, ale ani takovou úpravu nevylučoval, je možné použít úpravu občanského, případně nového občanského zákoníku. Soud je tak povinen posoudit výše uvedené důvody zvláštního zřetele hodné a poměrně snížit náhradu škody požadovanou žalobcem. Žalovaná konečně pro případ, bude-li mít soud za to, že žalobce má nárok na uplatněnou náhradu mzdy, poukázala na nesprávný výpočet této náhrady, když do tohoto výpočtu ze strany znalkyně nejsou zahrnuty přesčasové hodiny, tj. odpracované hodiny. Průměrný hodinový výdělek žalobce proto v rozhodném období odpovídá částce 415,55 Kč, průměrný měsíční výdělek poté částce 72 272 Kč, nikoliv žalobcem uváděné částce 83 342 Kč. 4. V řízení bylo provedeno dokazování listinnými důkazy, znaleckým posudkem, dále výslechem znalkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Navrhoval-li žalobce doplnit dokazování provedením znaleckého posudku znaleckým ústavem [právnická osoba] – znalecký ústav a.s. k objasnění otázky výpočtu výše hrubého měsíčního výdělku v souvislosti s odvody nemocenského pojištění či jiné odvody do systému [anonymizováno], takovému důkaznímu návrhu soud nevyhověl pro jeho zjevnou nadbytečnost, neboť pravidla pro stanovení hrubého výdělku za účelem stanovení výše průměrného výdělku jsou zákoníkem práce zcela jasně stanovena a případné odvody v souvislosti s výkonem práce pro jiného zaměstnavatele jsou v této souvislosti dle soudu zcela irelevantní. Soud rovněž zamítl návrh žalované na doplnění dokazování vyžádáním vyjádření orgánu Státní správy [anonymizována dvě slova], daňovými přiznáními žalobce za roky 2012 až 2018 a sděleními ohledně informací o způsobech výkonu výdělečné činnosti od společností, které žalovaná blíže konkretizovala v rámci svého vyjádření ze dne 4.8.2020, když i toto dokazování soud posoudil jako nadbytečné, a to s ohledem na tu skutečnost, že k výdělkům žalobce od jiných zaměstnavatelů soud s ohledem na platnou právní úpravu zákoníku práce v době skončení pracovního poměru neplatnou výpovědí nepřihlížel (k tomu viz dále). 5. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána žalobcem ve své převážné části důvodně. Z provedeného dokazování má soud poté za prokázaný následující skutkový stav: 6. Žalobce byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] zaměstnán od 18.4.2006 u žalované jako Shift Operation Manager, s místem výkonu práce v [obec]. Na základě poslední dohody o změně pracovní smlouvy pracoval žalobce u žalované s účinností od 1.6.2008 jako Senior Engineer, IP Design & Provisioning. V souladu s dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1.6.2008 náležela žalobci za tuto práci u žalované základní mzda ve výši 61 200 Kč měsíčně. Výpovědí z pracovního poměru ze dne 19.12.2011 rozvázala žalovaná s žalobcem pracovní poměr z důvodu dle ustanovení § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZP“ nebo„ zákoník práce“) pro závažné porušení pracovních povinností žalobce. Uvedené skutečnosti jsou mezi účastníky nesporné a prokázány byly rovněž pracovní smlouvou ze dne 31.3.2006 ve spojení