10 C 3/2021-136 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 30.11.2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 406 480,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], nyní [právnická osoba] (dále jen jako„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovaným dne 15.1.2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč. Čerpaný úvěr včetně úroku ve výši 9,4 % ročně se žalovaný zavázal splácet sjednaným způsobem, a to včetně úroků, bankovních a dalších poplatků a pojištění schopnosti splácet úvěr. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdce žalobce ke dni 21.3.2019 ukončil smlouvu a vyzval žalovaného k zaplacení celé dlužné částky, která k tomuto dni činila 421 784,53 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.5.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, ke dni účinnosti této smlouvy činil dluh žalovaného 462 905,17 Kč. Nárokovaná dlužná částka sestává z jistiny ve výši 406 180,38 Kč, z poplatků ve výši 300 Kč, z úroků z úvěru ve výši 14 951,05 Kč kapitalizovaných ke dni 21.3.2019, z úroků z prodlení ve výši 353,10 Kč kapitalizovaných ke dni 21.3.2019. Dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků z úvěru ve výši 9,4 % ročně z jistiny ve výši 406 180,38 Kč od 22.3.2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 406 180,38 Kč od 22.3.2019 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínky žalobkyně. 2. Žalovaný v následném vyjádření nárok žalobkyně zcela neuznal. Nesporoval, že s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru. Uvedl však, že mu nikdy nebylo doručeno postoupení pohledávky ani výzva k plnění. Od roku 2012 má zřízenu datovou schránku, vše mu tedy mělo být zasíláno do ní. Za daného stavu nemohl realizovat nezbytné kroky k uhrazení pohledávky. V žalobním návrhu není uveden kompletní výpis z úvěrového účtu žalovaného, neměl tedy možnost ověřit si oprávněnost výše pohledávky, chybí i další dokumenty. 3. K jednání soudu konanému dne 30.3.2022 se žalovaný nedostavil. Soudu zaslal omluvu a žádost o odročení s tím, že je v pracovní neschopnosti, doložil však pouze, že v pracovní neschopnosti byl ke dni 28.2.2022, tedy o měsíc dříve. Soud proto žádosti žalovaného o odročení jednání nevyhověl a dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti. Platí přitom, že v případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003). 4. Soud provedl dokazování všemi účastníky navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. 5. V řízení byl listinnými důkazy zjištěn následující skutkový stav: 6. Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 15.1.2016 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný včetně úroku ve výši 9,4 % ročně zavázal splácet prostřednictvím měsíčních splátek, a to včetně úroků, bankovních a dalších poplatků a pojištění schopnosti splácet úvěr (prokázáno smlouvou úvěru, obchodními podmínkami, produktovými podmínkami, sazebníkem). 7. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkami právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil, úvěr ke dni 21.3.2019 zesplatnil a vyzval žalovaného k zaplacení aktuální dlužné částky (prokázáno oznámeními o blokaci běžného účtu, oznámením o prohlášení úvěru za splatný včetně podacího archu a sledování zásilek). 8. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzýván (prokázáno upomínkou ze dne 20.2.2019, 7.1.2019, 20.11.2018, 28.9.2018, 21.8.2018, 30.6.2018, 13.6.2018, 9.3.2018, 6.3.2018, 2.3.2018, 28.2.2018, 18.2.2018, 13.12.2017). 9. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.5.2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2020, podacím lístkem, sledováním zásilek). 10. Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky vyzvala (prokázáno upomínkou, podacím lístkem, platební historií). 11. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. 12. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupení pohledávky se řídí ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 13. V řízení nebylo sporováno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovaný oprávněn čerpat úvěr ve výši 500 000 Kč, sporu nebylo ani o jejím obsahu. 14. Žalovaný se v řízení bránil, pouze tím, že mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva. Sám však doložil, že mu tyto písemnosti byly prostřednictvím České pošty s.p. zaslány, pouze si je nevyzvedl, což je však nerozhodné (§ 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Povinnost doručovat prioritně do datové schránky, pokud je zřízena, pak mají pouze státní úřady, nikoli soukromé osoby, fyzické či právnické. Pokud jde o tvrzení žalovaného, že v žalobním návrhu není uveden kompletní výpis z úvěrového účtu žalovaného, neměl tedy možnost ověřit si oprávněnost výše pohledávky, uvádí soud, že žalobkyně předložila kompletní platební historii žalovaného, ze které výše dlužné částky jednoznačně plyne, žalovaný však nikdy neprojevil zájem se s ní seznámit, v řízení byl zcela nečinný, pouze opakovaně žádal z různých důvodů o odročení jednání. 15. Na základě žalobkyní předložených důkazů však soud konstatuje, že předmětná úvěrová smlouva byla uzavřena platně, a to v plném rozsahu, její obsah není v rozporu s jakýmkoli ustanovením spotřebitelských smluv, včetně veškerých poplatků, smluvního úvěru či smluvní pokuty. Žalobkyně dále zcela precizně doložila veškeré pohyby na účtu žalovaného, tj. vyčerpané částky úvěru i jeho splátky, přesně specifikovala, jak dospěla k nárokované dlužné částce. Veškeré relevantní dokumenty (tj. odstoupení od smlouvy a zesplatnění úvěru, oznámení o postoupení pohledávky, výzva k plnění) byly žalovanému řádně zaslány a to, že si je nevyzvedl na poště, může být kladeno k tíži pouze jemu samému. 16. Pokud soud vytýká žalovanému, že neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní zejména ohledně (pravděpodobně) sporované výše dlužné částky, pak také odkazuje na judikaturu Městského soudu v Praze (srov. např. rozhodnutí 14Co 426/2002, ale i 39Co 420/2007):„ Není-li účastník, jemuž se má dostat procesního poučení (např. podle ust. § 118a o.s.ř.), přítomen v jednací síni při jednání, při němž je věc rozhodnuta, může soud jednat podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř., avšak není povinen poučovat takového účastníka podle ust. § 119a odst. 1 o.s.ř., neboť toto poučení není určeno účastníkům, kteří se k jednání z jakéhokoliv důvodu, tedy omluveně nebo bez omluvy, nedostavili. Stejně tak poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. se poskytují jen tomu účastníkovi (jeho zástupci či zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka či jeho zástupce, zabránil tento účastník (zástupce) svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Nemůže proto ani absence poučení podle ust. § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. být vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi či jeho zástupci uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník či jeho zástupce nedostavili k jednání omluveně či bez omluvy“. 17. Protože žalovaný nevyužil možnosti se k jednání soudu konanému dne 30.3.2022 dostavit, zabránil tak soudu, aby mu mohlo být poskytnuto příslušné poučení. 18. Soud tedy uzavírá, že byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč. Vyčerpanou částku se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím splátek ve sjednané výši, což však nečinil řádně a včas. Proto právní předchůdce žalobkyně od smlouvy dne 21.3.2019 odstoupil a úvěr zesplatnil. Žalovanému tak vznikla povinnost uhradit žalobkyni celou dlužnou částku tak, jak ji žalobkyně přesně vyčíslila v žalobním návrhu, což neučinil. 19. Z uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl. 20. O příslušenství bylo rozhodnuto podle ust. § 1970 o.z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení. 22. Procesně zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému náhradu nákladů řízení spočívající v uhrazeném soudním pop