28 C 340/2019-361 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne 8. 3. 2018 domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 94 349 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že v únoru 2014 uzavřela jako advokátka se žalovanou ústní smlouvu o poskytování právních služeb a převzala zastoupení žalované v opatrovnickém řízení týkajícím se nezl. dětí žalované, ve věci výživného na rozvedenou manželku a ve věci vypořádání zaniklého společného jmění manželů. Žalovaná ji k zastupování zmocnila písemnou plnou mocí, čímž podle ní došlo k fixaci ústně dohodnutého právního zastupování. Z důvodu tehdejší tíživé finanční a osobní situace žalované, která musela opustit společnou domácnost a najít si náhradní bydlení a měla minimální příjmy, bylo mezi stranami dohodnuto, že odměna za žalobkyní poskytnuté právní služby bude žalované vyúčtována až poté, co žalovaná získá předpokládané finanční prostředky po ukončení řízení o vypořádání společného jmění manželů. Žalobkyně dále tvrdila, že vysvětlila žalované způsob výpočtu odměny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). V únoru 2016 žalovaná žalobkyni právní zastoupení vypověděla, proto žalobkyně žalované vyúčtovala všechny doposud poskytnuté právní služby a zaslala žalované fakturu č. 2016 vystavenou dne 3. 3. 2016, splatnou dne 3. 5. 2016 znějící na částku ve výši 123 349 Kč. V průvodním dopise žalobkyně žalované uvedla způsob vyúčtování odměny. Žalovaná částka se skládá z odměny ve výši 10 890 Kč včetně DPH za opatrovnické řízení (9 úkonů právní služby po 1 000 Kč z tarifní hodnoty 5 000 Kč, převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na úpravu poměrů k nezletilým dětem, další jednání s klientkou dne 19. 3. 2014, účast na jednání před soudem dne 7. 4. 2014, vyjádření s dalšími návrhy matky, další jednání s klientkou dne 14. 5. 2015, účast na jednání před soudem dne 18. 5. 2015, účast na jednání před soudem dne 7. 9. 2015 a účast na jednání před soudem dne 24. 11. 2015), ve věci výživného nerozvedené matce žalobkyně požadovala částku ve výši 7 502 Kč včetně DPH (2 úkony právní služby po 3 100 Kč z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, převzetí a převzetí a příprava zastoupení a podání návrhu ve věci samé), ve věci rozvodu manželství požadovala částku ve výši 5 445 Kč (3 úkony právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 10 000 Kč, převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 10. 6. 2014) a ve věci vypořádání společného jmění manželů požadovala částku ve výši 98 615 Kč včetně DPH (5 úkonů právní služby po 16 300 Kč z tarifní hodnoty 2 000 000 Kč, přičemž tarifní hodnota představuje hrubý odhad žalobkyně nejníže předpokládané částky na vypořádání, která měla připadnout žalované, převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu na vypořádání, vyjádření k vyjádření žalovaného s rozšířením návrhu, další jednání s klientkou dne 11. 2. 2016, jednání před soudem dne 15. 2. 2016). K tomu požadovala paušální náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve výši 6 897 Kč za 19 úkonů ve výši paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Za účelem vyjasnění způsobu vyúčtování žalobkyně zaslala žalované ještě přípis označený jako Specifikace provedených úkonů ze dne 27.4.2016, doručený žalované dne 9.5.2016. Žalobkyně si podle svého tvrzení neúčtovala všechny provedené úkony právní služby, přesto žalovaná zaslanou fakturu včas neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne 11.5.2016, následně žalovaná uhradila částku ve výši 35 000 Kč. 2. K žalovanou uplatněné námitce promlčení nároku žalobkyně uvedla, že s ní nesouhlasí, neboť zastoupení žalované trvalo až do roku 2016, kdy bylo žalovanou vypovězeno. Podle názoru žalobkyně nelze souhlasit s tím, že by nárok na odměnu advokáta vznikal v době, kdy byly poskytnuty konkrétní právní služby. Žalobkyně je toho názoru, že po pravomocném skončení jednotlivých věcí započne běžet lhůta na uplatnění nároku právního zástupce na jeho odměnu vůči klientovi, nikoli lhůta k podání žaloby. Lhůta pro vymožení odměny advokátovi počne běžet až po uplynutí lhůty k zaplacení odměny. 3. Dne 14. 1. 2019 podala žalobkyně návrh na rozšíření žaloby o částku ve výši 59 895 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 256 Kč, což odůvodnila tím, že tarifní hodnota ve věci vypořádání společného jmění manželů měla být správně ve výši 2 350 000 Kč, nikoli v původně předpokládané výši 2 000 000 Kč, z níž při určení odměny vycházela. Proto žalobkyně provedla doúčtování odměny za zastupování ve výši 59 895 Kč, přičemž vycházela z rozdílu tarifní hodnoty ve výši 350 000 Kč, tj. za jeden úkol právní služby účtovala navíc odměnu ve výši 9 900 Kč, a to za celkem 5 úkonů právní služby. Za tím účelem vystavila žalované i další fakturu. Podáním ze dne 17. 3. 2020 vzala žalobkyně žalobu ohledně takto vyčíslené částky 59 895 Kč zpět s odůvodněním, že výši odměny advokáta chybně vyčíslila. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby bylo řízení v této části zastaveno. 4. Soud v projednávané věci rozhodl rozsudkem ze dne 5. října 2020, č. j. 28 C 340/2019-271, jímž zastavil řízení ohledně částky 51 425 Kč (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 94 349 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 94 349 Kč od 13. 5. 2016 do zaplacení, částky ve výši 8 470 Kč a částky ve výši 256 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 51 425 Kč od 1. 12. 2018 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 86 152 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.). 5. K odvolání žalobkyně proti výroku II. a III. ve věci rozhodoval Městský soud v Praze, jenž usnesením č. j. 23 Co 50/2021- 305 ze dne 16. dubna 2021 rozsudek soudu 1. stupně ve výroku II. o věci samé a ohledně nákladů řízení zrušil a věc vrátil soudu 1. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplynulo, že dosud nejsou splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku; odvolací soud přisvědčil soudu 1. stupně ohledně závěru, že nárok na odměnu za poskytování právních služeb v řízení o úpravu poměrům k nezletilým dětem, v řízení o výživné manželky a v řízení o rozvod manželství žalobkyně neuplatnila včas, neboť žaloba byla podána dne 8. 3. 2018, tedy po marném uplynutí tříleté promlčecí lhůty, ale dosud nebylo vyjasněno, v jakém rozsahu žalobkyni její nárok na odměnu za zastupování v řízení o úpravu poměrů k nezletilým dětem, v řízení o výživné manželky a v řízení o rozvod manželství zanikl splněním, tedy platbou žalované ve výši 35 000 Kč, což je třeba vyjasnit vzhledem k nároku na odměnu žalobkyně za zastupování v řízení opatrovnickém zahájeném k návrhu otce nezletilých a vzhledem k nároku na odměnu za zastupování v řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť žalovaná při platbě ve výši 35 000 Kč neurčila, na který závazek plní. 6. Usnesením č.j. 28 C 340/2019-311 ze dne 11.června 2021 soud připustil změnu žaloby, kterou žalobkyně provedla podáním ze dne 14.1.2019. 7. Žalovaná od počátku s žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 6.1.2020 uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, ani co do důvodu, ani co do výše. Namítala, že již uhradila žalované částku ve výši 35 000 Kč, kterou považuje za dostatečnou za veškeré žalobkyní poskytnuté právní služby. V prvé řadě pak žalovaná sporovala účelnost jednotlivých úkonů právní služby, jakož i jejich kvalitu, která byla podle žalované velmi nízká a spočívala především v přeposílání kopií vyjádření žalované a neměla profesionální hodnotu. Co se týče schůzek se žalobkyní, žalovaná tvrdila, že žádná z nich nepřesáhla dobu 45minut. Dále žalovaná namítala, že nikdy nebyla žalobkyní informována o způsobu tvorby ceny za právní služby, žalobkyně žalovanou nikdy neseznámila s podstatnými záležitostmi týkající se ceny za právní služby. Na opakované dotazy žalované, kolik bude právní služba stát, odpovídala žalobkyně tím, že si je vědoma její tíživé situace a že výše odměny žalovanou nezatíží. Žalobkyně nikdy neseznámila žalovanou s žádným vyúčtováním, kromě vyúčtování konečného. Žalovaná dále popírala, že by jí bylo kdy sděleno, že žalobkyně je plátcem DPH. Podle žalované to představuje klamavé opomenutí podle ustanovení § 5a zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Žalovaná rozporovala i některé úkony účtované žalobkyní, podle ní se nejednalo o úkony právní služby dle advokátního tarifu, takto označila konkrétně úkon - další jednání s klientkou dne 13. 3. 2014 a 14. 5. 2015 (opatrovnické řízení) a další jednání s klientkou dne 11.2.2016 (vypořádání SJM). Jednání s žalovanou v advokátní kanceláři podle ní nikdy nepřesáhla dobu 45 minut, účtované jednání dne 15. 2. 2016 bylo navíc zrušeno. Žalobkyně doporučila žalované najmutí detektiva a zpracování znaleckého posudku, za což žalovaná uhradila částku ve výši 13 000 Kč, a to k prokázání nároku odpovídající ½ běžnému nájemnému za výlučné užívání nemovitosti manželem. Podle žalované jednala žalobkyně neodborně, když uvedené doporučovala žalované, neboť žádný takový nárok nee