31 C 457/2023-330 — Obvodní soud pro Prahu 5

1. Žalobou se žalobce domáhal nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, uvedených ve výroku tohoto rozsudku s tím, že je osobou oprávněnou ve smyslu ust. § 4 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, řádně a včas uplatnil restituční nárok za odnětí a nevydání pozemků. Žalobce tvrdil, že dle ust. § 11 ve spojení s ust. § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. a) zákona o půdě má oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o půdě. Žalobci bylo rozhodnutími uvedenými ve výroku II. tohoto rozsudku určeno, že sice není vlastníkem pozemků, avšak se stal osobou oprávněnou, jež má nárok na vydání tzv. náhradních pozemků vůči žalované, která má v tomto vztahu postavení dlužníka a nemůže se její zákonné povinnosti zbavit. Žalobce přístup žalované k nabízení pozemků, které mají svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům nevydaným, označil za liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území hl. m. Prahy nemůže být ani zdaleka uspokojen nárok jednoho prvorestituenta. Liknavost a svévole žalované spočívá v tom, že i přes aktivní žádost žalobce o přecenění restitučního nároku a snahu o účast ve veřejných nabídkách – mu žalovaná ztěžuje bez ospravedlnitelného důvodu uspokojení jeho restitučního nároku nesprávným oceněním, což vede k mnohaletému prodlení na straně žalované, pročež nelze po žalobci spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách, i když byl v minulosti již restituční nárok žalobce částečně uspokojen. Žalovaná evidovala a eviduje restituční nárok žalobce vyplývající z rozhodnutí PÚ v nesprávné výši, neboť nezohlednila fakt, že veškeré pozemky odňaté rodině žalobce a žalobci rozhodnutími PÚ nevydané, byly odňaty pro potřeby výstavby vodní nádrže , adresa, a mají tak charakter pozemků stavebních. Odňaté pozemky proto měly být správně oceněny jako stavební, což žalobce v řízení prokázal, když žalovaná tuto skutečnost nezohlednila a žalobci nevydané pozemky ocenila nesprávně jako pozemky zemědělské, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu. Žalovaná tak vůči žalobci postupuje svévolně a liknavě, kdy nesprávným oceněním restitučních nároků ztěžuje žalobci jejich uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek. I přesto se žalobce veřejných nabídek žalované účastnil, avšak bezúspěšně. Žalovaná jej totiž z veřejných nabídek vyřazovala s odůvodněním, že jeho restituční nároky nemá za prokázané, přestože ji žalobce vyzval k přecenění restitučního nároku. Žalovaná žalobci sdělila, že jeho restituční nároky považuje za vypořádané a jeho žádosti o přecenění nevyhověla.2. Žalobce dále tvrdil, že výše jeho nevypořádaného restitučního nároku z Rozhodnutí PÚ činí po odečtení částečného plnění částku je ve výši , částka, . Pokud jde o restituční nárok žalobce z , Anonymizováno, , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobce tvrdil, že nedošlo k jeho zániku postoupením jeho části na třetí osobu dle postupní smlouvy ze dne , datum, . Právo na přecenění restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, proto promlčení nepodléhá (k tomu srov. NS , spisová značka, , NS , spisová značka, , NS , spisová značka, ) a v případě přijetí částečného plnění na restituční nároky vyplývající z ostatních Rozhodnutí PÚ, tyto nezanikly. Ocenila-li žalovaná nebo její právní předchůdce restituční nárok žalobce v rozporu s její zákonnou povinností nižší částkou, oprávněným osobám přesto ze zákona plynul nárok na poskytnutí náhrady ve správné výši, a to již od počátku (ex tunc). Není rozhodné, v jaké výši jej žalovaná ke dni žádosti o poskytnutí finanční náhrady evidovala a jakou finanční náhradu oprávněným osobám poskytla. Částečným plněním dluh (obecně) nezaniká a není žádný důvod, aby zanikl restituční nárok žalobce. Obdobně je bez relevance dohoda mezi oprávněnou a povinnou osobou, která by vedla pouze ke zkrácení práv restituenta (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ). Bylo by nemravné, aby stát, který v rozporu se svou zákonnou povinností poskytl restituentům finanční náhradu v nesprávné výši, těžil z toho, že restituenti tuto náhradu přijali (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2763/23). Přijetím náhrady ve výši odpovídající nesprávně oceněným restitučním nárokům nedošlo k jejich zániku, proto je žalobce držitelem nevypořádaného restitučního nároku z , Anonymizováno, v celkové výši , částka, .3. Pokud se týká převoditelnosti a ocenění náhradních pozemků žalobce tvrdil, že pozemky parc. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , jsou vhodné k vydání. Jedná se o pozemky evidované v katastru nemovitostí s druhem orná půda, tvořící součást zemědělského půdního fondu, pozemky jsou zemědělsky využívány. Pozemky nejsou dotčeny žádnou zákonnou překážkou převoditelnosti, ať již ve smyslu ustanovení § 11 zákona o půdě či ustanovení § 6 zákona o SPÚ. Cena náhradních pozemků byla určena a v řízení prokázána znaleckým posudkem č. , hodnota, -, č. účtu, ze dne , datum, vypracovaným soudní znalkyní , tituly před jménem, , jméno FO, . Celková cena předmětných náhradních pozemků činí dle znaleckého posudku částku ve výši , částka, , z toho pozemek , Anonymizováno, byl oceněn na částku , částka, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, byl oceněn na částku , částka, , která nepřevyšuje nevypořádaný restituční nárok žalobce.4. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout v celém rozsahu. Důvodem zamítnutí žaloby, dle názoru žalované, bylo zejména překročení žalovanou evidovaného restitučního nároku žalobce, nevhodnost převodu náhradních pozemků a promlčení nároku žalobce na přecenění jeho celkového restitučního nároku. Žalovaná namítala, že odňaté pozemky žalobci byly nesprávně oceněny jako pozemky stavební, proto výše jeho restitučního nároku a restituční nárok by neměl činit , Anonymizováno, , Anonymizováno, avšak pouze žalovanou stanovených a evidovaných , částka, . Důvodem přesvědčení žalobce má být skutečnost, že se odňaté pozemky nachází pod Vodní nádrží , adresa, . Žalovaná namítala nedostatek aktivní legitimace žalobce s tím, že jeho restituční nárok plynoucí z Rozhodnutí PÚ byl ze strany žalované ve své majoritě vypořádán, a to prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. , spisová značka, a převodem pozemků z veřejné nabídky ve prospěch žalobce. Zbývající část restitučního nároku žalobce, prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. , spisová značka, , postoupil žalobce na třetí osoby, a to konkrétně v případě , Anonymizováno, , kdy dne , datum, postoupil zbývající část nároku ve výši , částka, na , právnická osoba, . Ve zbývajícím rozsahu byly nároky žalobce plynoucí z Rozhodnutí PÚ uspokojeny prostřednictvím smlouvy o převodu pozemků č. , spisová značka, . Žalobce proto od roku 2005 nedisponuje z titulu Rozhodnutí PÚ žádným restitučním nárokem, neboť tento byl uspokojen vypořádáním a cesí zbývající části nároku žalobcem na třetí osobu, a to již před téměř 19 lety, kdy zanikl. Ze žalobcem učiněné cese restitučního nároku se nepodává, že by postupoval nabyvateli nároku pouze jeho část, naopak jde jednoznačně o cesi celého zbývajícího nároku žalobce z , Anonymizováno, Nelze proto jednání žalované kvalifikovat jako liknavé či svévolné. O absenci aktivity žalobce svědčí jeho žalobní tvrzení o marných účastí ve veřejných nabídkách, a to až v roce 2023, když až v tomto roce prvně kontaktoval žalovanou s domněnkou toho, že jeho restituční nárok by snad neměl být správně oceněn. Žalovaná s ohledem na uvedené namítala, že z těchto důvodů nelze tvrdit, že žalovaná přistupovala k řešení restitučního nároku žalobce liknavě či svévolně, neboť není dána ani dlouhodobá leč marná snaha žalobce o uspokojení jeho restitučních nároků. Při nenaplnění těchto předpokladů, není žalobce oprávněn domáhat se u soudu nahrazení projevu vůle žalované při převodu náhradních pozemků, neboť tento postup je dle konstantní judikatury vyšších soudů postupem ryze výjimečným, k němuž lze přistoupit pouze za situace, že na straně žalované je dána liknavost a svévole a současně se oprávněná osoba dlouhodobě, avšak marně, snaží svůj restituční nárok uspokojit. Žalobcem tvrzené nesprávné ocenění jeho restitučního nároku tak je v příčinné souvislosti s liknavostí žalobce, když se o svůj nárok po provedení cese, jeho zůstatku více nezajímal a přecenění nároku začal řešit až de facto po 19 letech od postoupení nároku, resp. po 24 letech ode dne uzavření Smlouvy o převodu pozemků č. , spisová značka, .5. Žalovaná dále tvrdila, že pro přecenění nevydaných pozemků žalobci není dán žádný důvod, když k odnětí pozemků nedošlo pro účely výstavby, ale pozemky přešly do vlastnictví státu na základě výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne , datum, , , Anonymizováno, , vydaného na základě zákon