Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplácaní částky , částka, s příslušenstvím s tím, že společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jako „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne , datum, uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na základě, které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (dále jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit částku , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , s úrokovou sazbou ve výši sjednané dle smlouvy, částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, (dále jen jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po částce , částka, a poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky včas a řádně. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, s účinností ode dne , datum, . Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužného poplatku ve výši , částka, , dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků od , datum, do , datum, ve výši , částka, a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od , datum, od , datum, ve výši , částka, . Dále požaduje zaplacení úroků ve výši 11,50 % p. a. z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % p. a. z částky ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak žalovaná ničeho nezaplatila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná se v uvedené lhůtě nevyjádřila. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval podle § 101 odst. 4 o. s. ř. a vynesl rozsudek bez nařízeného jednání., právnická osoba, řízení bylo z listinných důkazů zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě si sjednaly, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované částku ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit, činila , částka, a sestávala z úvěru ve výši , částka, a souhrnných nákladů ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala splatit úvěr v 18 měsíčních splátkách ve výši , částka, s tím, že poslední splátka byla stanovena na , datum, . Úroková sazba byla sjednána ve výši 87,40 % ročně a RPSN byla sjednána ve výši 151,97 % (prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaná uhradila ke dni podání žaloby ničeho (prokázáno přehledem plateb ze dne , datum, ). Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dlužné částky (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, s podacím lístkem).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednaly úrok ve výši 87,40 % ročně a RPSN 151,97 %. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy.12. Již v poměru k právní úpravě účinné před , datum, vytyčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. , spisová značka, : V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4084/12).13. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období května 2024, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 8,86 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaný ujednali úrok více než 9,86 x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu a není rozhodné, že žalovaný s takovou výší úroků souhlasil (§ 588 o. z.). Pokud by s ní nesouhlasila, k uzavření úvěrové smlouvy by vůbec nedošlo. Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.14. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze úhrady finanční částky, která byla právní předchůdkyní na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši , částka, . Proto soud vyhověl žalobě v části jistiny ve výši , částka, a uložil žalované zaplatit tuto částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.15. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. Pod bodem II. výroku soud žalobu ve zbývající části jako nedůvodnou zamítl, neboť úrok a částka poplatku požadovaný žalobkyní měl svůj původ v úvěrové smlouvě, kterou soud shledal neplatnou, v daném případě soud zamítl žalobu, co do částky , částka, .17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byl ve věci úspěšná v rozsahu 61,06 %, žalobkyně jen v rozsahu 38,94 %, proto by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,12 % avšak žádné náklady řízení jí nevznikly.18. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvody pro jejich prodloužení a místo plnění s odkazem na § 149 odst. 1 o. s. ř.