Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 126 432,56 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „Banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla uzavřena dne 16. 12. 2019 Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě se Banka zavázala poskytnout žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 164 650 Kč. Smlouva byla uzavřena na základě návrhu žalovaného, který banka akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky a ceník.2. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet v pravidelných 120 měsíčních splátkách ve výši 3 182 Kč formou inkasa z běžného účtu. Byla sjednána úroková sazba ve výši 20 % ročně, kterou se žalovaný zavázal hradit až do úplného splacení jistiny. Dále se žalovaný zavázal hradit sjednané poplatky dle ceníku banky. V případě prodlení žalovaného s úhradou plateb se žalovaný zavázal hradit úrok z prodlení z jistiny a rovněž nesplacených poplatků, úroků a smluvních pokut, které se připisují k jistině. Úrok z prodlení žalobkyně žádá z poplatků a úroků splatných ve výši ke dni zesplatnění.3. Žalovaný splátky řádně nehradil, proto banka využila svého oprávnění a prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni 20.1.2025.4. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2025, s účinností ke dni 3. 6. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která byla odeslána dne 25.8.2025. Ani přesto však částka nebyla uhrazena.5. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 114 469,18 Kč, dlužných poplatků ve výši 130 Kč, ke dni zesplatnění kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 11 833,38 Kč, ke dni zesplatnění kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 324,48 Kč a dále smluvní úrok z úvěru ve výši 12 % ročně se zřetelem k ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, a to z částky 130 Kč (poplatky) a z částky 114 469,18 Kč (jistina) počínaje 21.1.2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 126 432,56 Kč (jistina, poplatky a smluvní úrok z úvěru přirostlý k jistině) od 21.1.2025 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení.6. V rámci doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že banka neprověřovala úvěruschopnost žalovaného k danému úvěru, neboť se nejednalo o závazek k poskytnutí finančních prostředků, nýbrž pouze o optimalizaci stávajících závazků a za účelem snížení splátky. Smluvní strany si sjednaly použití úvěru na konsolidaci úvěrů v celkové výši 164 650 Kč s tím, že částkou 119 988 Kč byl zaplacen osobní úvěr, částkou 11 332 Kč byl zaplacen kontokorent a částkou 33 330 Kč kreditní karta.7. Žalovaný celkem na úvěr uhradil částku 157 837,08 Kč a čerpání úvěru v souladu s čl. IV. smlouvy činilo 148 633 Kč. Z souhrnného výpisu z účtu jsou zřejmé přesné vyplacené částky s tím, že částky se oproti smlouvě liší z důvodu nižších zůstatků úvěrů, které byly konsolidovány. Dále k posouzení úvěruschopnosti žalobkyně zdůraznila, že žalovaný řádně hradil úvěr po dobu 5,5 let, proto je nutné učinit závěr, že při uzavření smlouvy byl schopen řádně hradit své závazky.8. K námitce promlčení pohledávky žalobkyně uvedla, že banka dne 20.1.2025 odstoupila od smlouvy a pohledávku zesplatnila dopisem ze dne 20.1.2025 s tím, že od tohoto data je nutné počítat běh promlčecí lhůty. Jelikož promlčecí lhůta činila 3 roky ode dne zesplatnění a žaloba byla podána dne 22.9.2025, není nárok žalobkyně promlčen, když promlčení nastane až 21.1.2028.9. K žalobě se vyjádřil opatrovník žalovaného tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává. Jelikož mu není známo procesní stanovisko žalovaného, nemůže vylíčit žádné jiné rozhodné skutečnosti ve věci než ty, které vyplývají z listin předložených žalobkyní, jakož ani označit důkazy k prokázání jiných skutečností vyvracející tvrzení žalobkyně. Uvedl, že nárok žalobkyně je promlčen, pokud jde o nároky starší 3 let před podáním žaloby. Doplnil, že banka měla povinnost zkoumat při konsolidaci starších závazků žalovaného jeho schopnost splácet úvěr, neboť při konsolidaci je nutné nastavit výši splátky tak, aby se žalovaný nedostal do dluhové pasti. Jelikož banka neposuzovala schopnost žalovaného hradit úvěr, je smlouva neplatná a žalovaný je povinen vrátit pouze jistinu pohledávky.10. I v případě, pokud by byly posuzovány závazky, které byly předmětem konsolidace, pak z protokolů o ověření úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl deklarován velmi nízký příjem, který nemohl být dostatečný, ani pokrytí základních životních potřeb (v protokole k úvěru č. , Anonymizováno, příjem 12 639 Kč; v protokole k úvěru - kreditní kartě č. , hodnota, příjem dle poslední žádosti, v protokole k žádosti o povolený debet č. , Anonymizováno, příjem ve výši 10 000 Kč). Banka proto neměla žalovanému poskytnout ani předchozí úvěry, postupovala při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěry chybně a nesplnila tak zákonnou povinnost.11. Navrhl, aby soud žalobu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení (potažmo náhradit náklady státu).12. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.) a po provedeném dokazování soud za použití ust. § 132 o.s.ř. učinil tato skutková zjištění.13. Žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, (dále jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně“) dne 13.12.2019 smlouvu o optimální splátce č. , hodnota, , na základě níž se banka zavázala poskytnou žalovanému úvěr výhradně za účelem úhrady dluhů žalovaného ze stávajících závazků – čerpání úvěru ve výši 119 988 Kč bude použito na úhradu závazku z osobního úvěru ze dne 1.9.2018 (dále jen „osobní úvěr“), ve výši 11 332 Kč bude použito na úhradu závazku z kontokorentu ze dne 1.3.2017 (dále jen „povolený debet“), ve výši 33 330 Kč bude použito na úhradu závazku z kreditní karty ze dne 21.6.2018 (dále jen „kreditní karta“). Nedílnou součástí návrhu smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro poskytování úvěrů, Sazebník poplatků. V žádosti žalovaný uvedl, že má příjmem 11 600 Kč, nezbytné výdaje ve výši 8 000 Kč, neuvedl žádné výdaje na splátky dalších úvěrů. Dále uvedl, že je rozvedený, bydlí v podnájmu, má vysokoškolské vzdělání, je zaměstnaný jako administrativní pracovník v oboru obchodu u společnosti , jméno FO, od listopadu 2007. Byla sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 20 % ročně. Úvěr měl být splacen v 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 182 Kč (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o Optimální splátce č. , hodnota, ). Právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala dne 16.12.2019 návrh na uzavření smlouvy (zjištěno z akceptace návrhu smlouvy o optimální splátce).14. Banka vyhotovila prohlášení k posouzení úvěruschopnosti, podle něhož smlouva o optimální splátce nepředstavuje faktické poskytnutí nového úvěru, ale pouze nahrazuje předcházející smluvní podmínky za účelem snížení výše splátky, proto nemusela být posuzována úvěruschopnost žalovaného (zjištěno z prohlášení banky ze dne 19.9.2025).15. Ve vztahu ke konsolidovaným závazkům byly bankou vyhotoveny protokoly o ověření úvěruschopnosti klienta. V případě osobního úvěru banka vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 12 639 Kč, v případě kreditní karty banka vycházela z příjmu dle předchozích žádostí, v případě povoleného debetu banka vycházela z průměrných příjmů na běžném účtu ve výši 10 113 Kč. Dále právní předchůdkyně zjistila, že žalovaný nebyl veden v insolvenčním rejstříku, předložený doklad není v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, , nebyl zjištěn negativní záznam v interních databází právní předchůdkyně žalobkyně ani v registru BRKI, NRKI a SOLUS. Na základě porovnání příjmů a výdajů a zjištění disponibilních prostředků postupem banky zohledňující sociodemografické modely, provedené lustrace, platební historii žalovaného a výskyt podezřelých rozdílu v žádostech a tzv. celkového skóringu založeného na sociodemografickému profilu klienta a platební historii a tzv. BureauScore (behaviorální skóring založený na dotazech do externích úvěrových registrů) žadatele banka poskytnutí shora uvedených úvěrů schválila s tím, že neměla pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit úvěr (zjištěno z protokolů o ověření úvěruschopnosti klienta ke konsolidovaným závazkům).16. Žalovaný čerpal dne 19.12.2019 úvěr částkou 108 542 Kč, částkou 10 290 Kč a částkou 29 801 Kč (celkem 148 633 Kč). Žalovaný celkem uhradil na předmětný úvěr částku 157 837,08 Kč, tj. dne 10.1.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.2.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.3.2020 částku 2 819 Kč, dne 14.4.2020 částku 2 873, dne 27.4.2020 částku 2 873 Kč, dne 11.5.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.6.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.7.2020 částku 2 819 Kč, dne 10.8.2020 částku 2 873 Kč, dne 7.9.2020 částku 2 900 Kč, dne 12.10.2020 částku 2 900 Kč, dne 15.10.2020 částku 2 900 Kč, dne 15.10.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.11.2020 částku 2 900 Kč, dne 7.12.2020 částku 2 900 Kč, dne 10.12.2020 částku 2 900 Kč, dne 6.1.2021 částku 2 900 Kč, dne 4.2.2021 částku 2 900 Kč, dne 4.3.2021 částku 2 900 Kč, dne 9.4.2021 částku 2 900 Kč, dne 4.5.2021 částku 2 900 Kč, dne 9.6.2021 částku 2 900 Kč, dne 7.7.2021 částku 2 900 Kč, dne 5.8.2021 částku 2 900 Kč, dne 10.9.2021 částku 2 445,41 Kč, dne 5.10.2021 částku 22,59 Kč, dne 5.11.2021 částku 10,76, dne 6.12.2021 částku 2 862,24 Kč, dne 10.1.2022 částku 1,15 Kč, dne 10.1.2022 částku 5,11 Kč, dne 10.1.2022 částku 2 837,89 Kč, dne 4.2.2022 částku 6,97 Kč, dne 10.3.2022 částku 1,36 Kč, dne 11.4.2022 částku 369 Kč (zjištěno ze souhrnného výpisu z účtu č. , č. účtu, , z výpisu z účtu za období od 31.12.2019 do 31.12.2020, od 31.12.2021 do 30.12.2022, od 30.12.2022 do 29.12.2023, od 29.12.2023 do 31.12.2024, z oznámení o ukončení čerpání úvěru).17. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně, využila právní předchůdkyně žalobkyně své oprávnění a prohlásila úvěr za splatný ke dni 20.1.2025 (zjištěno z prohlášení úvěru za splatný a výzva k uhrazení dluhu, včetně podacího archu).18. Právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy ze dne 27.5.2025, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.5.2025, včetně přílohy postupovaných pohledávek a potvrzení úplaty, z dopisu ze dne 13.6.2025, včetně podacího archu). Naposledy byl žalovaný o osobě věřitele a výši dluhu informován dopisem ze dne 25.8.2025, kterým byl vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 25.8.2025, včetně podacího archu).19. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o optimalizaci splátky, kterou byly konsolidovany stávající závazky. Měsíční splátka byla sjednána na částku 3 182 Kč. Na základě smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 148 633 Kč, přičemž na dluh uhradil 157 837,08 Kč. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně prohlásila banka úvěr za okamžitě splatný ke dni 20.1.2025. Na úhradu dluhu byl žalovaný naposledy před podáním žaloby upomenut předžalobní výzvou ze dne 25.8.2025. Banka před poskytnutím úvěru neposuzovala schopnost žalovaného hradit úvěr a nově stanovenou splátku. K posouzení úvěruschopnosti došlo před poskytnutím konsolidovaných úvěrů, kdy příjem žalovaného byly ověřen z výpisu z běžného účtu s tím, že žalovaný měl deklarovaný příjem ve výši cca 10 000 Kč a dále byla provedena lustrace v interních a externích registrech bez negativního záznamu.20. Po právní stránce soud posuzoval vztah mezi žalobkyní a žalovaným podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), jelikož strany měly v úmyslu uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru a dále podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), na základě kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.21. Soud se nejdříve zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného s tím, že podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Uvedené koresponduje s čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, podle něhož má před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledání v příslušné databázi.22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Podle ust. § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je povinností poskytovatele úvěru uchovat podklady pro zkoumání úvěruschopnosti.24. Judikatura dovodila povinnost soudu z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z porušení této povinnosti důsledky tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Přičemž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18, rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).25. Dle uvedeného výkladu reflektují celospolečenský kontext závažnosti neuváženého zadlužování spotřebitelů je na věřiteli, aby schopnost žadatele o spotřebitelský úvěr splácet úvěr náležitě před jeho poskytnutím prověřil. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet a neučiní-li tak, nebo tak neučiní s náležitou péčí, je úvěrová smlouva od počátku neplatná.26. Soud z provedeného dokazování nemohl učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem s odbornou péčí posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr, jelikož ve vztahu k takovému posouzení žalobkyně uvedla, že k prověření schopnosti žalovaného hradit úvěr před uzavření smlouvy o optimalizaci splátky nedošlo (nedošlo k ověření příjmů a výdajů žalovaného při posouzení jeho schopnosti splácet úvěr, zejména nedošlo k porovnání jeho výdělkových poměrů s měsíčními výdaji doloženými alespoň rámcově doklady – například výpisy z bankovních účtů, daňovým přiznáním, apod.), tudíž banka nastavila novou výši splátky bez znalosti schopnosti žalovaného tuto splátku uhradit. Neobstojí ani argument žalobkyně, že žalovaný řádně hradil úvěr po dobu 5,5 let (konsolidovanou splátku), a to se zřetelem k tomu, že splátka byla stanovena smlouvou na částku 3 182 Kč a žalovaný hradil od ledna 2020 do září 2021 (tj. pouze necelé 2 roky) částku cca 2 900 Kč. Současně nelze přehlédnout, že v případě konsolidovaných závazků banka ověřila příjem, který byl ve výši cca 10 000 Kč, tj. příjem, který nemohl být dostatečným k pokrytí závazků žalovaného a bylo zřejmé, že žalovaný závazky z úvěru nebude hradit ze svého příjmu, ale že k úhradám dojde na úkor vzniku dalších dluhů žalovaného. I přes nízký příjem žalovaného byly žalovanému poskytnuty celkem tři úvěrové produkty, což nelze mít za splnění náležité a odborné péče při poskytování úvěrů.27. Vzhledem k uvedenému nebylo prokázáno splnění povinnosti věřitele dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a soud tak posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru, ze které žalobkyně uplatnila nárok, jako absolutně neplatnou. Žalobkyně tak má nárok pouze na náhradu nesplacené jistiny.28. Z provedeného dokazování má tak soud za prokázané, že žalovaný čerpal úvěr částkou ve výši 148 633 Kč, na který bylo uhrazeno 157 837,08 Kč, proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jelikož jistina byla žalovaným již zcela uhrazena a zbývající částky požadované žalobkyní měly svůj původ ve smlouvě, kterou soud shledal neplatnou (výrok I.).29. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že v řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).30. Usnesením ze dne 7.5.2026, č.j. , spisová značka, , byl žalovanému z důvodu jeho neznámého pobytu ustanoven opatrovník , tituly před jménem, , jméno FO, , advokát se sídlem , adresa, . Podle ust. § 140 odst. 2 před středníkem o.s.ř. je-li účastníku ustanoven zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, tedy podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).31. O odměně opatrovníka tak bylo s odkazem na shora uvedená ustanovení rozhodnuto tak, že ustanovenému opatrovníkovi náleží odměna za 3 úkony právní služby - převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání, a to po 6 180 Kč podle ust. § 11 odst. 1 písm. b), d), g) advokátního tarifu ve spojení s ust. § 8 a ust. § 7 bod 5 advokátního tarifu, dále tomu odpovídající 3 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Opatrovníkovi žalovanému tak byla celkem přiznána odměna ve výši 19 890 Kč, která bude opatrovníkovi vyplacena po právní moci rozsudku účtárnou Obvodního soudu pro , adresa, (výrok III.).32. Povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 264 Kč byla uložena žalobkyni s odkazem na položku 2 bodu 1 a 2 a položku 1 bodu 1 písm. a) přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon soudních poplatcích“) s tím, že soud ve věci nevydal elektronický platební rozkaz, a to z důvodu absence evidenční adresy žalovaného a jeho neznámého pobytu. Soudní poplatek proto činí 6 322 Kč, na soudním poplatku bylo dosud zaplaceno pouze 5 058 Kč, doplatit proto zbývá 1 264 Kč. Splatnost soudního poplatku byla stanovena v souladu s ust. § 4 odst. 1 písm. j) a ust. § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok IV.).33. Podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovanému byl ustanoven procesní opatrovník podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř., tomuto opatrovníku bude vyplacena odměna, na základě pravomocného rozhodnutí. Kritériem, podle kterého soud rozhoduje, kdo z účastníků státu náklady nahradí, je výsledek řízení. V řízení sporném odpovídá výsledek řízení v zásadě úspěchu ve věci. Náklady státu platí ten účastník, který ve věci nebyl úspěšný, případně oba účastníci podle poměru svého (ne)úspěchu ve věci.34. Soud proto uložil žalobkyni povinnost k úhradě nákladů státu na odměně opatrovníka s tím, že konkrétní vyčíslení náhrady nákladů státu bude uvedeno v samostatném usnesení (výrok V.).