Žalobkyně se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 4 000 Kč a 15 000 Kč. Uvedla, že žalovanému poskytla společnost , právnická osoba, . na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, finanční prostředky 4 000 Kč a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, finanční prostředky 15 000 Kč. Pohledávky z těchto smluv byly postoupeny společností , právnická osoba, . na , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Žalovaný z poskytnutých částek ničeho neuhradil. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitel před uzavřením smluv řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, smlouvy jsou proto neplatné a žalovaný je povinen vydat přijaté peněžité plnění jako bezdůvodné obohacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nijak nevyjádřil, nenavrhl žádné důkazy a skutková tvrzení žalobkyně nezpochybnil. K jednání konanému dne 7. 7. 2026 se přes řádné a včasné předvolání bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Procesní pasivita žalovaného sama o sobě nezbavuje žalobkyni povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti ani soud povinnosti hodnotit provedené důkazy; soud k ní však přihlédl při hodnocení toho, že žalovaný netvrdil ani neprokázal žádné skutečnosti zpochybňující žalobkyní předložené listiny, přijetí plnění, rozsah dosud neuhrazené jistiny nebo aktivní věcnou legitimaci žalobkyně.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 5. 2024, včetně všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . a že celková výše poskytnutého spotřebitelského úvěru činila 4 000 Kč.4. Z potvrzení o platbě ze dne 30. 5. 2024 soud zjistil, že , právnická osoba, . uvedenou částku 4 000 Kč poukázala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 6. 2024, včetně všeobecných obchodních podmínek, soud zjistil, že ji žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . a že celková výše poskytnutého spotřebitelského úvěru činila 15 000 Kč.6. Z potvrzení o platbě ze dne 3. 6. 2024 soud zjistil, že , právnická osoba, . uvedenou částku 15 000 Kč poukázala na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .7. Z předsmluvních formulářů pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly před uzavřením obou smluv poskytnuty standardizované předsmluvní informace o jednotlivých úvěrech. Tyto listiny však neobsahují údaje o příjmech a výdajích žalovaného, o jeho závazcích, o způsobu plnění jeho dosavadních dluhů ani o výsledku porovnání těchto údajů.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne 20. 9. 2024 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, . postoupila společnosti , právnická osoba, pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, .9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 22/24 ze dne 23. 9. 2024 a z její přílohy, přehledu postupovaných pohledávek, soud zjistil, že společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, .10. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávek před zahájením řízení. Z podacího archu ze dne 22. 7. 2025 soud zjistil, že tato výzva byla téhož dne odeslána žalovanému na jeho adresu.11. Soud hodnotil uvedené listiny jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Smlouvy o úvěru a potvrzení o platbách prokazují vznik a čerpání obou úvěrů. Postupní smlouvy a přehled postupovaných pohledávek prokazují nabytí pohledávek žalobkyní. Žalovaný jejich pravost, obsah ani tvrzení žalobkyně o neprovedení žádné úhrady nezpochybnil; z provedených důkazů současně neplyne, že by žalovaný na poskytnuté jistiny cokoli zaplatil.12. Z předsmluvních formulářů ani z žádné jiné provedené listiny soud nezjistil, že by původní věřitel před uzavřením jednotlivých smluv posoudil schopnost žalovaného plnit závazky ze spotřebitelského úvěru na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, zejména o majetku, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů. Nebylo proto prokázáno, že by z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti oba úvěry splácet. Původní věřitel přesto úvěry žalovanému poskytl.13. Smlouvy, z nichž žalobkyně nárok odvozuje, jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru. Občanský zákoník upravuje peněžitou zápůjčku v § 2390 jako přenechání zastupitelné věci vydlužiteli k užití podle libosti s povinností vrátit věc stejného druhu. Zvláštní úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se na tyto smlouvy použije přednostně v rozsahu, v němž stanoví zvláštní pravidla pro poskytování úvěru spotřebiteli, zejména pro posouzení jeho úvěruschopnosti.14. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Přitom posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti ze smlouvy, zejména splácet sjednané splátky, na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci. Spotřebitelský úvěr smí poskytnout pouze tehdy, vyplývá-li z výsledku tohoto posouzení, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.15. Zjištěný skutkový stav této zákonné podmínce neodpovídá. Původní věřitel sice žalovanému poskytl předsmluvní informace, avšak neprokázal, že před uzavřením kterékoliv z úvěrových smluv zjistil a vyhodnotil údaje o příjmech, výdajích, majetku, závazcích a platební morálce žalovaného, případně že je ověřil z relevantních zdrojů. Nemohl proto na podkladě řádného posouzení dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet oba úvěry. Poskytnutím úvěrů tak původní věřitel porušil § 86 odst. 1 větu druhou zákona o spotřebitelském úvěru.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva neplatná, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou téhož zákona; soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Obě smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou proto neplatné.17. Neplatnost smluv znamená, že právní důvod, na jehož základě byly žalovanému poskytnuty částky 4 000 Kč a 15 000 Kč, od počátku neobstál. Žalovaný proto získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku jej musí vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Pro případ plnění bez platného závazku § 2993 občanského zákoníku výslovně zakládá právo na vrácení toho, co bylo plněno. Jelikož žalovaný z obou poskytnutých jistin ničeho neuhradil, je povinen vydat celkem 19 000 Kč.18. Žalobkyně je aktivně věcně legitimována, neboť pohledávky na vydání plnění nabyla postupními smlouvami. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel pohledávku postoupit i bez souhlasu dlužníka. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by se před oznámením nebo prokázáním postoupení zprostil dluhu plněním postupiteli ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku.19. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch. Žaloba byla podána na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá ve skutkově i právně obdobných věcech. Zástupce žalobkyně ji opakovaně zastupuje v řízeních téhož typu, v nichž jsou uplatňovány pohledávky z obdobných smluv o spotřebitelském úvěru nabyté postoupením. Jde proto o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech; předmětem řízení je peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč. Pro úkony právní služby vykonané do podání žaloby včetně se proto při stanovení náhrady nákladů použije § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny činí z tarifní hodnoty 19 000 Kč 400 Kč za jeden úkon. Žalobkyni náleží odměna za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem a podání žaloby, tedy za tři úkony právní služby po 400 Kč, celkem 1 200 Kč. K těmto úkonům náleží podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč, celkem 300 Kč. Žalobkyně dále zaplatila soudní poplatek 800 Kč. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto náleží též náhrada DPH ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad, tedy z 1 500 Kč, ve výši 315 Kč. Celkem náklady činí 2 615 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř.