ECLI: ECLI:CZ:OSPH06:2026:67.C.28.2026.1 Datum: 2026-06-22 Předmět: o zaplacení částky 13 188 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1796 z. č. 89/2012 Sb., § 1813 z. č. 89/2012 Sb náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtysmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky
O co šlo: o zaplacení částky 13 188 Kč s příslušenstvím (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., § 132 z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 588 z. č. 89/2012 Sb., § 1796 z.)
1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 13 188 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 22. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr 7 000 Kč. Žalobkyně uplatnila částku 9 800 Kč jako jistinu pohledávky, sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 800 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 3 388 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 9 800 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení.2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř. Soud vycházel výlučně z účastníky předložených listinných důkazů. Skutkový stav byl z těchto listin dostatečně zjistitelný.3. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako fyzická osoba nepodnikatel. V žádosti uvedl své osobní a kontaktní údaje, bydliště , Jméno žalovaného B, 480/10, , adresa, , zdroj příjmu invalidní důchod, měsíční příjem 22 075 Kč a měsíční výdaje 5 000 Kč.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 22. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru. Podle smlouvy šlo o nezajištěný bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání, s úvěrovým limitem do 30 000 Kč. Ze smlouvy soud dále zjistil, že byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně. Smlouva stanovila, že žalovaný je povinen hradit úrok měsíčně a jistinu nejpozději při ukončení smlouvy.5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že roční procentní sazba nákladů byla uvedena ve výši 5 521,54 %, v případě prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení.6. Z listiny označené jako zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 23. 3. 2024 a vyzval jej k úhradě dluhu.7. Ze smluv o postoupení pohledávek a ze seznamů pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným evidovaná pod číslem , hodnota, byla nejprve postoupena společností , právnická osoba, . společnosti , právnická osoba, ., a následně společností , právnická osoba, . žalobkyni.8. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a o požadavku na úhradu vyrozuměn.9. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, jak mu ukládá § 132 o.s.ř. Soud zhodnotil všechny provedené listiny jako obsahově provázané. Ve všech podstatných listinách se opakují stejné identifikační údaje žalovaného, číslo smlouvy 1561, variabilní symbol nebo referenční číslo , hodnota, a údaje původního věřitele. Soud proto neměl pochybnost o tom, že listiny se vztahují k téže pohledávce a k témuž žalovanému. Rozdíly ve vyčíslení dluhu v jednotlivých výzvách a postoupeních soud hodnotil jako rozdíly v rozsahu uplatňovaných příslušenství, sankcí a nákladů, nikoli jako překážku zjištění rozhodného skutkového stavu.10. Na základě listinných důkazů učinil soud skutkový závěr, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, že žalovaný vystupoval při jejím uzavření jako spotřebitel a že mu byla na základě smluvního vztahu poskytnuta částka 7 000 Kč. Soud dále zjistil, že smluvní dokumentace obsahovala ujednání o smluvním úroku 40 % měsíčně, ujednání o RPSN ve výši 5 521,54 % a ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky.11. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje poskytnout úvěrovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům. Podle § 1796 občanského zákoníku je neplatná lichevní smlouva, při níž někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá si slíbit nebo poskytnout plnění v hrubém nepoměru k protiplnění.12. Byť ujednání o úroku je u úvěru ujednáním o ceně poskytnutých peněžních prostředků, nebrání to tomu, aby soud posoudil, zda konkrétní výše úroku a související smluvní mechanismus nepřekračují obecné limity autonomie vůle dané dobrými mravy a poctivostí. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 dovodil, že nepřiměřené a lichvářské úroky odporují dobrým mravům, přičemž za nepřiměřené lze považovat úroky podstatně přesahující obvyklou úrokovou míru. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 3308/16 zdůraznil povinnost obecných soudů chránit slabší smluvní stranu před lichevním nastavením smluvních vztahů a před nemravným obchodem s chudobou.13. V projednávané věci byla sjednána úroková sazba 40 % měsíčně. Již samotný údaj o měsíční úrokové sazbě, tedy 480 % ročně bez zohlednění složeného úročení, ve spojení s údajem RPSN 5 521,54 %, zjevně ukazuje, že nejde o přiměřenou odměnu za poskytnutí peněžních prostředků, nýbrž o mimořádně zatěžující smluvní mechanismus. Z částky čerpané jistiny 7 000 Kč žalobkyně požaduje smluvní úrok 2 800 Kč za první měsíc čerpání. Takto sjednaný úrok představuje 40 % poskytnuté částky za jeden měsíc, aniž by platba úroku vedla k umoření jistiny. Soud proto uzavřel, že ujednání o smluvním úroku je v rozsahu, v němž z něj žalobkyně dovozuje právo na částku 2 800 Kč, zjevně nepřiměřené a odporující dobrým mravům. Z tohoto ujednání proto nelze žalobkyni přiznat požadované plnění.14. Ujednání o smluvní pokutě soud posoudil podle § 2048 občanského zákoníku a současně podle zvláštní spotřebitelské úpravy. Podle § 1813 odst. 1 občanského zákoníku jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Podle § 1813 odst. 2 občanského zákoníku se zneužívající povaha ujednání posuzuje zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, ostatní smluvní ujednání a všechny okolnosti při uzavření smlouvy. Podle § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku jsou vždy zneužívající ujednání, která ukládají spotřebiteli pro případ porušení povinnosti nepřiměřenou sankci. Podle § 1815 občanského zákoníku se ke zneužívajícímu ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.15. Soud je povinen zneužívající povahu spotřebitelských ujednání posoudit z úřední povinnosti, má-li k tomu potřebný skutkový a právní základ.16. V projednávané věci byla smluvní pokuta sjednána ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Toto ujednání soud neposuzoval izolovaně. Vyhodnotil je v souvislosti s celým ekonomickým nastavením úvěru, zejména s měsíčním úrokem 40 %, zákonným úrokem z prodlení, s tím, že hrazené úroky neumořovaly jistinu, a s výší skutečně čerpané jistiny 7 000 Kč. Žalobkyně požaduje na smluvní pokutě částku 3 388 Kč, tedy částku odpovídající téměř polovině skutečně poskytnuté jistiny. V souhrnu se smluvním úrokem by žalovaný měl zaplatit vedle jistiny 7 000 Kč další částky 2 800 Kč a 3 388 Kč, tedy 6 188 Kč, aniž by šlo o náhradu prokázané škody nebo účelně vynaložených nákladů.17. Soud proto dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě ukládá spotřebiteli nepřiměřenou sankci ve smyslu § 1814 odst. 1 písm. l) občanského zákoníku a současně zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele ve smyslu § 1813 občanského zákoníku. Ke zneužívajícímu ujednání se podle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží. Soud proto nemoderoval smluvní pokutu podle § 2051 občanského zákoníku, nýbrž k tomuto ujednání jako ke zneužívajícímu spotřebitelskému ujednání nepřihlédl. Žalobkyni tak z tohoto ujednání nevzniklo vymahatelné právo na zaplacení částky 3 388 Kč.18. Závěr o neplatnosti, popřípadě neúčinnosti ujednání o smluvním úroku a smluvní pokutě však neznamená, že by žalovaný nebyl povinen vrátit částku, kterou skutečně obdržel. Z provedených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný čerpal částku 7 000 Kč. Povinnost tuto částku vrátit plyne primárně z § 2395 občanského zákoníku jako povinnost úvěrovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky. I kdyby bylo nutno na smluvní vztah v důsledku neplatnosti některých ujednání nebo neplatnosti smluvního základu nahlížet mimo režim platné smlouvy, povinnost žalovaného vydat poskytnutou částku by plynula z § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 občanského zákoníku jako povinnost vydat bezdůvodné obohacení vzniklé plněním bez platného právního důvodu, popřípadě z právního důvodu, který odpadl. V obou právních režimech je rozhodné, že žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a tyto žalobkyni ani jejím právním předchůdcům nevrátil.19. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 000 Kč. Protože žalovaný byl s vrácením této částky v prodlení, přiznal soud žalobky